Ozvěte se, tohle není v pořádku. Třetí žena promluvila o Trávníčkovi

„Když mi bylo 15 let a zpívala jsem v DO-RE-MI, nalákal mě do šatny a začal mě osahávat. Podařilo se mi utéct jen díky velké náhodě.“

Takto popisuje svoji zkušenost další žena, která se rozhodla promluvit o chování herce Pavla Trávníčka. Nechystá žádnou žalobu, nechce se zviditelnit, nesnaží se získat peníze ani slávu. Zkrátka jí vadí, že lidé obětem sexuálního násilí nevěří.

Nepřeje si zveřejnit své jméno, můžeme jí říkat třeba Petra. Redakce ale její identitu zná a detaily příběhu ověřila u dvou dalších lidí, kterým se Petra svěřila hned vzápětí po útoku. Rozhodla se promluvit proto, aby podpořila ostatní ženy, které Trávníček podle jejich slov sexuálně napadl a kterým někteří lidé nevěří. Sama má takřka totožnou zkušenost, a je proto skálopevně přesvědčená, že říkají pravdu.

„Když mi bylo 15, účastnila jsem se soutěže DO-RE-MI. Po natáčení mi pan Trávníček řekl, že mi chce něco ukázat. Ptal se mě, kolik mi je let. Jako hrdá puberťačka jsem mu řekla, že mi bude za měsíc šestnáct, že jsem jako už velká,“ říká dnes s ironií v hlase Petra.

„Ale byla jsem ještě tele, vůbec jsem nevěděla… On mi řekl: ‚Pojďte se mnou, já vám něco ukážu.‘ A zatáhl mě do své šatny, zavřel dveře. Byla tam tma, nevím, jestli zhasnul nebo jenom nerozsvítil, když jsme přišli. A začal mě osahávat,“ popisuje 20 let staré události Petra.

Nepatří k těm, které se rozhodly promluvit po 20 letech. Okamžitě všechno řekla své matce a své kamarádce, které ji do televizní soutěže doprovázely. Z natáčení ale tehdy jednoduše odešly a žádné další kroky nepodnikly. Během let se Petra se svojí zkušeností se známým hercem nijak netajila, takže tento příběh už od ní slyšel kde kdo. Nyní se ozvala pouze proto, aby podpořila jiné ženy, kterým lidé nevěří.

V médiích se dočetla o příběhu Věry. Server Extra.cz, který toto téma otevřel jako první, tento týden zveřejnil příběh další ženy, která říká, že ji Trávníček zneužil. Trávníček hned po zveřejnění prvního článku všechna obvinění popřel a od té doby se k nim nijak nevyjadřuje. „Můj klient se bude proti těmto nehorázným a bezprecedentním útokům na jeho osobu tvrdě bránit,“ vzkázal pouze skrze svého právníka.

Všechny tři příběhy jsou si velice podobné. Trávníček své oběti napadl v šatně po natáčení televizního pořadu. Stejné bylo i jeho chování vůči tehdy velmi mladým dívkám.

„Když jsem četla, jaké věci té Věře říkal, jestli jí už rostou chloupky nebo co, vybavilo se mi, jak mi řekl ‚Co to tady máme za prsíčka?‘ nebo něco takového naprosto slizkého. V tu chvíli ale někdo zaklepal a vešla kostymérka. Chtěla po něm sako z natáčení, asi aby ho uklidila. Já jsem v tu chvíli řekla: ‚Promiňte, to bude asi nějaký omyl‘ a utekla jsem. Běžela jsem pryč. Měla jsem vysoké podpatky kvůli té soutěži. Pamatuju si, jak jsem klopýtala po chodbě,“ říká Petra.

Měla štěstí, náhoda ji v tu chvíli zachránila. Stejně jako mnohé jiné ženy (či spíš mladé dívky) se totiž v první chvíli nezmohla na žádnou reakci.

„Ta kostymérka mě zachránila. Tím, že to přerušila, jsem měla čas se probrat z šoku a utéct. Byla jsem dítě, neměla jsem žádné podobné zkušenosti. A hlavně – když známý herec, který hrál v Popelce, vám chce něco ukázat, tak v 15 mě vážně nenapadlo, co mi chce ve skutečnosti ukazovat. Nevím, jestli jsou dneska holky vyspělejší, ale my jsme tomu tenkrát vůbec nerozuměly. Já jsem byla pořád ještě na základce, v deváté třídě,“ popisuje dnes pětatřicetiletá žena.

Zažila tehdy naprosté zamrznutí. Tedy stav, který je podle psychologů jednou ze zcela standardních reakcí na extrémně nepříjemnou situaci.

„Nezmohla jsem se na nic. Vůbec jsem nemluvila. On mi začal sahat na prsa, začal mě osahávat. Já jsem ztuhla. To vám zamrzne i mozek, zkrátka nevíte, co se děje. Nevím, jestli si to chlap dokáže představit. V tom procesu, kdy se to děje, teprve zjišťujete, co se děje. Vlastně to nevíte. Tím, že to ta kostymérka přerušila, jsem měla šanci odejít, aniž by se něco stalo. Mně se vlastně nic nestalo, proto jsem schopná o tom mluvit,“ vysvětluje Petra.

Sama se nějakou dobu musela se svojí zkušeností vyrovnávat. Zřejmě i proto, že jí tehdy nevěřila ani vlastní matka. Začala hledat chybu v sobě, přemýšlela, jestli třeba neudělala něco špatně.

„Dneska už jsem dospělá, vyspělá žena. A vím, že jsem nic špatně neudělala. Nemohla jsem se koukat na pohádky s Trávníčkem, ale je to 20 let. Jsem v pořádku, jenom si říkám: ‚Je to prase‘ a říkám to na potkání. Vůbec mě ale nenapadlo, že to dělal i jiným a že to vlastně bylo mnohem horší,“ říká.

Proč se tedy rozhodla ozvat? Především proto, aby se spojila s Trávníčkovými oběťmi. A podpořila je třeba i v rámci vyšetřování svojí výpovědi. Chce mít čisté svědomí a souhlasila se zveřejněním svého příběhu.

„Dlouho jsem váhala, než jsem se ozvala, protože se doopravdy nechci mediálně zviditelňovat. Vůbec ne proto, že bych chtěla něco vysoudit. Vůbec ho nechci ani konfrontovat. Ale když jsem četla už druhý článek a ty holky to popisovaly úplně stejně… Když jsem slyšela od kolegy v práci, že jeho fyzioterapeut tomu nevěřil, že lidé říkají, že si to ty ženy vymyslely… Když jsou oběti brány za lhářky… Tak jsem si říkala, že nemůžu mlčet. Protože vím, že je to pravda, že ty holky mluví pravdu,“ vysvětluje.

Sama tvrdí, že se jí nic vážného nestalo. Chce ale pomoci tomu, aby se podobné věci už neděly.

„Mně se vlastně nic tak strašného nestalo. Nenutil mě k orálnímu sexu, protože to nestihl. Ale těch holek je mi fakt líto, tohle by se dít nemělo. Tohle je vážně špatně. Právě proto je chci podpořit. Pokud udělají nějaké další kroky, budou to řešit s právníkem, tak jsem ochotná vystoupit. A apelovala bych i na ostatní, které se dostaly k těm článkům a mají tu samou zkušenost. Bylo by fajn, kdyby vystoupily také. Nemusí přece veřejně, ale můžeme se kontaktovat a spojit dohromady. Tohle totiž není v pořádku,“ dodává.