Článek
Ministerstvu zdravotnictví zákon ukládá vyplatit odškodné do šedesáti dnů od podání žádosti. Resort lhůtu ale nedodržuje a jako důkaz sterilizace neuznává nic jiného než zdravotnickou dokumentaci. Což by neměl.
Jednou z žen, které na odškodnění marně čekají, je Elena Gorolová. Sterilizaci nedobrovolně podstoupila v roce 1990, když jí bylo 21 let. V ostravské nemocnici tehdy přivedla na svět své druhé dítě a po komplikovaném porodu jí lékař přinesl k podpisu papír, který z posledních sil podepsala.
„Vzala jsem, podepsala jsem – tam bych podepsala i smrt při těch bolestech. On mi řekl, že mi provedli sterilizaci. Já říkám, co to je ta sterilizace? Odpověděl, že už nikdy nebudu mít děti,“ popsala Televizi Seznam Gorolová. „Já jsem si to vůbec neuvědomovala, vůbec jsem slovo sterilizace neznala,“ dodala.
Žen s podobným osudem jsou stovky. K systematické protiprávní sterilizaci v Československu a posléze v Česku docházelo mezi roky 1966 a 2012. Letitý boj za odškodnění teprve loni přinesl výsledek, Sněmovnou prošel zákon o odškodnění.
Elena Gorolová, která má dodnes zdravotní komplikace způsobené zákrokem, zažádala o kompenzaci letos v dubnu. Doteď jí ale vyrozumění od Ministerstva zdravotnictví nepřišlo, i přes to, že má podle zákona na odpověď šedesát dnů.
Čekání i 5 měsíců
Gorolová opět není sama. O odškodnění jde žádat od začátku roku 2022 a dosud tak učinilo 355 obětí. Resort ale k dnešnímu dni vyřídil pouze 186 žádostí. Odškodnění navíc nepřiznal více než polovině z žen.
Na to, že Ministerstvo zdravotnictví nedodržuje šedesátidenní lhůtu na vyřízení, veřejně upozornila Liga lidských práv, neziskovka, která se věnuje mj. ochraně lidských práv ve zdravotnictví a za několik desítek žen žádost o odškodnění za protiprávní sterilizaci podala. Podle její právničky Anny Štefanidesové nezákonné průtahy provázejí desítky případů. „Máme žádosti, u kterých nebylo rozhodnuto už 5 měsíců,“ říká.
Ministerstvo zdravotnictví se brání – chyba prý není na jeho straně. „Ministerstvo zdravotnictví se snaží zákonné lhůty dodržovat, často však žádosti nejsou úplné a je třeba žadatelky vyzývat k doplnění,“ napsal ve vyjádření pro Televizi Seznam mluvčí ministerstva Ondřej Jakob.
S tím ale Liga lidských práv nesouhlasí. Ministerstvo podle ní žádné výzvy k doplnění neposlalo. Její zástupci proto nakonec vládě poslali otevřený dopis, ve kterém na nedostatky upozornili – je jich totiž víc než jen nedodržování lhůt.
Zákon žadatelkám o odškodnění umožňuje dokázat protiprávní sterilizaci jinak než jen zdravotní dokumentací. „Ten zákon byl psán s nějakým účelem, a to odškodnit oběti až do roku 1966. Počítalo se s tím, že většina důkazů již nebude existovat,“ vysvětluje Štefanidesová.
Jiným důkazem může být třeba potvrzení o přiznání dávek, které komunistický režim nuceně sterilizovaným ženám posílal. Ministerstvo zdravotnictví sice pro Televizi Seznam uvedlo, že při posuzování nároku na odškodnění přihlíží i k případným dalším podkladům, v praxi se ale ani to podle právníků neděje.
Správní žaloba
Liga lidských práv doporučuje resortu změnit metodiku. „My bychom doporučili metodiku na uznávání jiných důkazy, než je ta zdravotnická dokumentace, zákon jiné důkazy výslovně umožňuje, takže by to neměl být žádný problém.“
Právníci z Ligy lidských práv kvůli průtahům podali první správní žalobu. Pokud se proces přiznávání odškodného za protiprávní sterilizaci nezlepší, zřejmě přibudou další.
