Článek
Vrchní soud v Praze rozhodl o vydání obviněného krátce poté, co Rusko napadlo sousední Ukrajinu. Argumentoval tím, že v době jeho rozhodování Rusko zůstávalo aktivním členem Rady Evropy a signatářem mezinárodních úmluv o lidských právech, a že obviněný nemá být vydán do oblasti válečného konfliktu.
Podle Ústavního soudu ale Vrchní soud pochybil, jelikož nezohlednil předpokládané následky reakce mezinárodní společnosti na ruskou invazi a vyvázání Ruska ze struktur mezinárodní legislativy. Měl provést důkladnější dokazování a ověřit, zda lze diplomatické záruky poskytované Ruskem nadále považovat za důvěryhodné.
Soudce Pavel Rychetský uvedl, že kromě skutečností způsobených ruskou invazí neshledal soud žádný jiný důvod, který by bránil vydání do Ruska.
Rus měl být podle obvinění členem organizované skupiny, která podvedla 25 osob a pod příslibem zisku z nich vylákala 112 tisíc rublů. Ústavní soud stejně jako přechozí soudy zamítl stížnost muže, že je obvinění proti němu konstruované a účelné. Uznal však, že muži hrozí v Rusku nebezpečí a že nelze spoléhat na to, že ruská jurisdikce bude dodržovat mezinárodní lidskoprávní dohody.
Podle mužovy ústavní stížnosti ruské orgány porušují základní práva vlastního obyvatelstva, a to i v reakci na nesouhlas některých lidí s válkou na Ukrajině. Jde podle něj o obecně známé skutečnosti, ke kterým je nutné přihlížet „z úřední povinnosti“.
Muž poukázal ve stížnosti na to, že v Rusku mu vzhledem k tamní situaci hrozí špatné zacházení, a požádal o udělené mezinárodní ochrany. Navíc tvrdí, že se žádného trestného činu v Rusku nedopustil.
Soudce Rychetský zdůraznil, že rozhodnutí nelze aplikovat na veškeré případy obviněných ruských občanů.
„Tento nález nicméně nelze vykládat tak, že by uvedená vojenská invaze po dobu jejího trvání bez dalšího vylučovala možnost vydávání osob do Ruské federace, ani se jím Ústavní soud nijak nevyjadřuje k současné praxi rozhodování obecných soudů o přípustnosti vydání,“ stojí v nálezu.
Nadále tak platí, že Česko i Rusko jsou smluvními stranami Evropské úmluvy o vydávání. Je však nutné vždy zohlednit válku a její dopady jakožto mimořádně závažnou okolnost.
Podobné případy
České soudy během loňského roku v jiných případech rozhodly, že s ohledem na potírání mezinárodně garantovaných práv, vydání do Ruska přípustné není. Nejvyšší správní soud například zamítl vydání ruského podnikatele Sergeje Kudaškina kvůli „významné změně okolností“.
Rusko podle soudu potírá mezinárodně garantovaná základní práva vlastního obyvatelstva a dopouští se zločinů proti míru a proti lidskosti na Ukrajině.
Muž následně podal stížnost na Českou republiku u Evropského soudu pro lidská práva kvůli tomu, že strávil dva roky a čtyři měsíce ve vazbě na základě žádosti o jeho vydání do Ruska. Strany se nakonec dohodly na mimosoudním vyrovnání.
Krajský soud pak přihlédl k invazi v případu bývalého ruského vězeňského dozorce Jevgenije Sergejeva. Sergejev byl v Rusku viněn z krádeže, údajně navrtával potrubí a kradl ropu. Za běžné situace by podle předsedy senátu Tomáše Kubovce soud vydání připustil. Okolnosti se však podle něj zásadně změnily po zahájení invaze Ruska na Ukrajinu.
„Orgány Ruska se dopouštějí potírání mezinárodně garantovaných práv vlastního obyvatelstva, zejména svobody shromažďování a svobody projevu,“ prohlásil Kubovec. Rozhodnutí však není pravomocné.
