Článek
Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.
Spáleniště v Národním parku České Švýcarsko dva roky od obřího požáru připomínají už jen ohořelá torza stromů. Pionýrské dřeviny takřka pohltily veškerou volnou plochu. Pod nimi začnou postupně růst stromy, které zformují budoucí les.
V hustém březovém porostu bohatém na úkryty se daří i zvěři. Zároveň jí až dvoumetrové stromky poskytují dostatek úkrytů a potravy, řekli ČTK botanička Ivana Marková a zoolog Martin Valášek.
Krátce po požáru začaly z prohořelé půdy vyrůstat výhonky různých trav a bylin, objevily se také drobné semenáčky břízy. „Bříza je pionýrská dřevina, které stačí hodně málo. Je velice nenáročná na množství živin, množství substrátu,“ uvedla Marková.
Opad břízy pak poskytuje živiny, stromky zase stín. „Ve stínu bříz mohou klíčit dřeviny budoucího lesa, které bývají často stínomilné. Tady původně převládaly jedlo-bukové lesy a jedle i buk potřebují klíčit ve stínu,“ vysvětlila botanička.
Břízy se asi po 40 až 50 letech začnou rozpadat, pod nimi už bude základ budoucího lesa. „Které dřeviny to budou, teprve uvidíme, protože se mění klima, chody srážek, otepluje se,“ řekla Marková.
Dřevorubci a výškoví pracovníci nemohou pracovat na Gabrielině stezce a většině území Edmundovy soutěsky.
Oba turistické cíle v národním parku České Švýcarsko poničil v létě 2022 požár.
Odstranění stromů by pro ně bylo nebezpečné a zničilo by ráz přírodních památek. Ukázaly to výsledky loňského zkušebního zásahu lesníků nad Edmundovou soutěskou.
Oblíbená místa budou zavřená další tři roky, poté správa parku zkontroluje, jestli nebezpečí pominulo.
Studie zadané správou parku po zkušebním zásahu nad Edmundovou soutěskou loni v červenci zároveň zdokumentovaly a upozornily na to, že příroda na obou územích potřebuje čas, aby se po požáru zotavila.
Těžba by navíc vzácnou přírodu zdevastovala, uvedla správa rezervace.
V Edmundově soutěsce provozovala obec Hřensko plavbu na lodičkách. Uzavřením přichází o příjmy do rozpočtu.
…
…
…
Změny po požáru nastaly také v říši zvířat. „Díky poškození kůrovcem i díky požáru vznikla spousta drobných úkrytů. Prostředí, kde se může zvíře ukrývat a trávit tam hodně času,“ řekl zoolog. Podle něj se vytvořily podmínky, kde mohou přežívat i velké šelmy, například vlci.
Krátce po požáru se pomocí fotopastí podařilo zachytit kočku divokou. Zoolog uvedl, že se uskutečnila i velká monitorovací akce, znovu se však zvíře zachytit nepodařilo.
Změny po kůrovcové kalamitě a následně po požáru jsou vhodné pro světlomilné živočichy, jako je skřivan lesní nebo ťuhýk obecný. Valášek dodal, že biodiverzita se zvedla pouze na čas. Až se plochy zalesní, zůstane jen určitá část druhů, některé se obmění.
Jak to vypadalo rok po požáru:
Příroda se na nedávném spáleništi probouzí k životu.
V některých místech jde hlavně o trávu, jinde jsou ale na každém kroku malé náletové stromky.
V parku mimo traviny a stromy potkáte i kvetoucí rostliny, například náprstník.
Ohořelé pahýly by měly v parku zůstat ještě několik let. Oheň je totiž zakonzervoval.
V kontrastu se zelení tvoří zajímavou podívanou.
Při pohledu na vyhořelý les nelze přehlédnout zelené skvrny travin a malých stromků.
Pohozené hasičské hadice stále tvoří vzpomínku na loňský požár.
Požár zavřel návštěvníkům některé části parku, mezi nimi i Pravčický důl.
Mezi nová opatření patří i ukazatele, které podle požárního rizika upravují pohyb lidí v parku.
V době nejvyššího požárního nebezpečí tak lidé mohou chodit pouze po vyznačených turistických cestách.
I přes výstrahy ale po neznačených cestách chodí, dokonce i mimo ně.
Parku chybí dostatek hasební vody, pomoct mají vaky, které pojmou 50 000 litrů vody.
V osadě Mezná shořely loni čtyři domy. Dva z nich jsou téměř srovnané se zemí.
Z domu rodiny Hrdličkových zbyla kamenná klenba, rozhodli se ho ale znovu opravit.
