Nový pražský arcibiskup: Požádal mě papež. Že to není na dlouho, je jasné

Čekají pražské arcibiskupství po příchodu Jana Graubnera personální změny? Dosavadní hlava olomoucké arcidiecéze, která na postu primase českého střídá kardinála Dominika Duku, se chce nejdřív seznámit s kolegy. „Pak se rozhodnu,“ říká v rozhovoru pro Seznam Zprávy, který vznikl korespondenčně.

Čtyřiasedmdesátiletý Graubner, který je považován za zastánce konzervativních přístupů, ale sám by se tak neoznačil, je při nástupu na pražský stolec mírně limitovaný věkem. Podle oficiálních církevních zvyklostí mu zbývá rok do povinného podání rezignace na pozici arcibiskupa. Přesto prý vyhověl přímé žádosti od papeže Františka.

Na Arcibiskupství pražském čeká na vysokého církevního hodnostáře řada úkolů. Hlasitě se mluví o personálních sporech uvnitř arcibiskupství. Dominik Duka na pozici několik let přesluhoval, jeho chráněnci – výkonný ředitel arcibiskupství Antonín Juriga a jeho sekretářka Linda Dolečková – se s částí kolegů rozkmotřili.

Byl za tím mimo jiné kontroverzní převod pozemků (viz infobox na konci článku), Juriga má navíc u části podřízených pověst autoritativního šéfa a rozešel se i s někdejšími příznivci. Nový pražský arcibiskup takové interpretace odmítá. „Co jsou pro někoho vnitřní spory, může jiný vidět jako tvůrčí napětí,“ míní.

Někteří komentátoři o vás mluví jako o krizovém manažerovi na omezenou dobu. Jak vnímáte vaši roli v čele pražského arcibiskupství?

Když nastupoval do úřadu papež František, byl ještě o dva roky starší. A manažeři se hledají v jiných oborech. V církvi se tomu říká pastýř, který sice taky vede společenství, ale nemůže to dělat podle svých představ, protože vlastním pastýřem církve je Kristus, kterému se učíme společně naslouchat, kterým se necháme vést. Že to není na dlouho, je jasné.

Máte tedy nějaký výhled, jak dlouho byste chtěl na nové pozici zůstat?

Já se na novou pozici nehlásil, ba upozornil jsem na svůj věk. Když mi ale pan prefekt kongregace pro biskupy řekl, že papež František by byl rád, kdybych to přijal, řekl jsem ano. A nebudu mít problém skončit kdykoliv.

Když se o vás před lety uvažovalo jako o nástupci Miloslava Vlka, řekl jste, že jste na Moravě spokojený a je podle vás lepší kandidát z Čech. Proč jste změnil názor?

Tehdy se mě ptali jen novináři, teď papež. Názor jsem nezměnil a na Moravě jsem stále spokojený, ale jak jsem řekl, není to moje volba, nýbrž poslušnost, kterou jsem kdysi slíbil a nemám důvod slib neplnit.

Co budete považovat za nejdůležitější úkoly v nové roli?

Nechci dělat velkolepé plány, ale chci se soustředit na normální život církve zdola, na křesťanský život v rodinách a ve farnostech. A pak být pozorný k tomu, co ukáže Pán.

Jestli se v této oblasti něco podaří, ponese to dlouhodobě plody, protože radost z Boha a zkušenost s mocí a silou Božího slova i společenství s Ježíšem uprostřed připraví novou generaci Kristových svědků a nositelů křesťanského života.

Mluví se o tom, že pražskou arcidiecézi sžírají vnitřní spory. Co uděláte pro to, aby se situace zklidnila?

Myslím, že přeháníte. Co jsou pro někoho vnitřní spory, může jiný vidět jako tvůrčí napětí. To nemusí být vždycky příjemné, ale je lepší než pasivita a nezájem. Na druhou stranu i my jsme součástí společnosti, která je stále více rozdělená.

Současná kultura se vyznačuje individualitou, vyhraněností, extrémy a nedůvěrou. Stačí si všimnout dezinformací, s jakou oblibou jsou přijímány.

Pokud spory nevnímáte, jak spravit „vnější obraz“, tedy aby se arcidiecéze lépe prezentovala navenek?

Promiňte, ale pro mě je důležitější, jak to vidí Bůh, než co říkají lidé. Jaká je skutečnost, ne jak to vypadá navenek. Nemíním platit reklamu, ale chci usilovat o společný život podle evangelia a věřím, že to ponese dobré plody, z kterých budou mít užitek i lidé mimo církev.

Plánujete nějaké personální změny? Zůstane ve funkci výkonný ředitel Arcibiskupství pražského Antonín Juriga?

Na začátku potvrdím v úřadě všechny a nejprve musím lidi poznat. Pak se rozhodnu.

Zasloužil jste se o vybudování sítě charit. Máte v tomto ohledu nějaké další plány?

Ano, z Charity mám radost, protože se opravdu rozrostla a dělá dobrou službu mnohým. Už delší dobu pracujeme na síti dobrovolných spolupracovníků, počínaje koledníky při Tříkrálové sbírce.

V době, kdy všechno přepočítáváme na peníze, považuji za důležité podporovat obecné dobrovolnictví. To charitní je jen malá část. V Charitě nám nejde jen o dobrý podnik v oblasti sociálních služeb, ale o širokou rodinu lidí, kteří nehledí přednostně na sebe, ale na dobro potřebných.

Pro věřící je služba lásky projevem jejich víry, protože Ježíš nás vede k lásce, která slouží, která miluje dokonce i nepřátele. Taková konkrétní a praktická láska není pak jen projevem sympatie či soucitu, ale přítomnosti Boha, který je Láska.

Mám radost z toho, že s námi pracuje i mnoho lidí, kteří se nepovažují za věřící a přece chtějí sloužit s láskou. Tak v sobě nosí Boha – Lásku, aniž ho znají, a dokonce ho přinášejí k potřebným, když je milují.

Také v Česku se řešily případy zneužívání ministrantů, což na církev vrhalo negativní světlo. Jak má podle vás vedení diecézí v takových situacích postupovat?

Zneužívání je obrovská bolest, i kdyby šlo o jediný případ. A mimo církev je jich bohužel ještě daleko víc.

My dnes máme pravidla, na nichž nepracovali jen duchovní, ale i policie, státní zastupitelství i psychologové a jdeme důsledně podle nich. Ovšem na ochranu dětí je potřeba udělat daleko víc, přinejmenším zastavit pornografii a pozvednout úroveň obecné zábavy.

Olomoucké arcibiskupství bylo podvedeno společností Arca Capital. Nemrzí vás, že musíte dosavadní arcidiecézi opustit, aniž by byl tento problém dořešený?

To víte, že mrzí. Každá chyba mrzí. Problém se bude řešit asi hodně dlouho, takže dnes nemohu vyjádřit velikost škody, ale hned jsme vyvodili personální důsledky a spolu s řadou odborníků vypracovali pravidla investování a rozšířili kontrolní orgány.