Nová naděje na odškodnění pro nedobrovolně sterilizované romské ženy

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

Ženy, které byly v minulosti nedobrovolně sterilizovány, mohly původně podávat žádosti o jednorázovou finanční kompenzaci ve výši 300 tisíc korun pouze do začátku ledna příštího roku. Na středečním jednání Rady vlády pro záležitosti romské menšiny v Brně však byl představen nový návrh, podle kterého by tato lhůta mohla být prodloužena o další dva roky. Žádosti je možné podávat už od roku 2022, kdy vešel v platnost zákon.

Podle náměstka ministra zdravotnictví Václava Pláteníka bylo k datu 2. prosince zatím podáno 2088 žádostí, z nichž přibližně 700 bylo schváleno. Tvůrci původního zákona dle jeho slov nepředpokládali, že žen, kterých se to týká, bude tolik. Původní odhady byly něco kolem 400 žen. „Ukázalo se, že míra té křivdy je větší, a proto je namístě prodloužení té lhůty,“ řekl náměstek.

Podle ombudsmana Stanislava Křečka má prodloužení význam hlavně pro ženy, kterým byla žádost už jednou zamítnuta. „Mohou se objevit nové důkazy, nové informace, a proto chtějí ženy podat novou žádost, která by měla být už úspěšná,“ doplnil Křeček.

Zamítnuté žádosti ženy často řešily i soudní cestou. Podle rozhodnutí městských soudů vyplývá, že soudní řízení žadatelkám častokrát pomohla a byly v nich úspěšnější než při jednání s úřady.

Objevují se i nové žadatelky, ale podle vládní zmocněnkyně pro záležitosti romské menšiny Lucie Fukové mají informace z Ministerstva zdravotnictví, že jde spíš o jednotky žadatelek. „V první fázi bylo žadatelek více, ale nyní nepředpokládáme masivní nárůst počtu žádostí,“ vysvětlila Fuková.

Ministerstvo zdravotnictví čelilo kritice za pomalý a administrativně náročný proces odškodňování. Lhůta, do které by měly úřady reagovat na jednotlivé žádosti, činí 60 dní. Podle dostupných informací některé ženy však čekaly i několik měsíců. Podle náměstka to opět ukazuje na skutečnost, že příslušné úřady nepočítaly s tak vysokým počtem žádostí, a i proto byl podán návrh na prodloužení podací lhůty.

„My se samozřejmě učíme. Vznikají metodiky, více věci konzultujeme právě s kanceláří paní zmocněnkyně a podobně,“ sdělil Pláteník. Dále také dodal, že je v plánu se čekatelkám omluvit za nedodrženou lhůtu vyřízení žádosti.

Pláteník přiznal, že Ministerstvo zdravotnictví možná není nejlepším úřadem, který by tyto úkony měl v budoucnu dělat, a uvažují, že kompetentnější by mohl být právě Úřad vlády.

Nedostatečné řešení problému kritizuje i občanská zástupkyně, překladatelka a novinářka Gwendolyn Albert. „Za tři roky se skoro nic nevyřešilo a nezjistili, jak práci lépe zorganizovat. Řekla bych, že opravdu nedodržovali smysl zákona,“ řekla. Dále doplnila, že je určitě potřeba i zlepšit komunikaci úřadů s žadatelkami.

Kritika ze strany žadatelek a také důvody častých zamítnutí se týkaly i náročnosti dokládání zdravotnických dokumentací. „Problém realizace zákona vidíme v tom, že byl svěřen Ministerstvu zdravotnictví, což tedy znamená, že musí zkoumat zdravotní stránku a podklady,“ vysvětlil ombudsman. Podle něj byl i proto původní záměr, aby tyto žádosti řešil Úřad vlády, o což usilují i teď. Ten by totiž nezkoumal zdravotní dokumentace, ale hlavně obecné předpisy. V současném návrhu se ale tato změna zatím neobjevila.

Stále ale zatím platí ustanovení, že úřady řeší případy nedobrovolné sterilizace pouze z období od roku 1972 do roku 2012. Podle Albert ale jsou i potvrzené případy, kdy si ženy prošly nedobrovolnou sterilizací i po roce 2012. Problém je, že nespadají ani do zákonem stanoveného rozmezí a mnohé z případů jsou starší tří let, tudíž jsou promlčeny. „Řešíme tedy problém toho, kdy Česko začne vnímat všechny, koho se sterilizace týká, a hlavně kdy celkový problém sterilizace zmizí,“ dodala Albert.

Podle zkušeností komunitní pracovnice Aleny Drbohlavové Gronzíkové měly na nedobrovolných sterilizacích před rokem 2012 svůj podíl i sociální odbory. Její švagrová byla sterilizována v červenci 2002, přičemž sociální odbor, který se v té době zabýval romskou otázkou, hrál v tomto procesu klíčovou roli.

„Ona v té době porodila čtvrté dítě a bydlely v obecním bytě. Sociální pracovnice jí tehdy řekly, že musí jít na sterilizaci, protože když znovu otěhotní, tak jí vezmou děti do ústavu,“ popsala Gronzíková situaci švagrové a dodala, že nabídku ke sterilizaci dostala i její maminka.

Gronzíková také popsala příběh jedné z žadatelek, která měla doporučenou sterilizaci z celospolečenských důvodů, tedy aby se zmírnila porodnost Romů. Častokrát byla ženám za sterilizaci poskytnuta i nějaké finanční „odměna“, což podle Gronzíkové byla pro některé ženy s mnoha dětmi velmi špatná, ale účinná motivace.

K nedobrovolným sterilizacím docházelo už za minulého režimu, ale rozhodně to vznikem České republiky neskončilo. Jednou z motivací sterilizace žen byl společenský předpoklad, že většina romských dětí se rodí zdravotně postižená. Dalším důvodem byla snaha o snížení počtu Romů. O problémech sterilizace mluvil už ombudsman Otakar Motejl, ale zákon o možnosti odškodnění ve výši 300 tisíc korun vešel v platnost až v roce 2022.