Největší visutý most světa rozděluje místní. Raději klid, nebo byznys?

Reportáž si také můžete poslechnout v audioverzi.

Vesnice Dolní Morava, která se rozkládá na úpatí Králického Sněžníku, je prakticky rozpůlená. Jižní až střední část působí – až na projíždějící auta – poměrně mrtvě.

O pár stovek metrů dál, v severní části nesoucí název Velká Morava, je ale situace odlišná. Rozkládá se zde totiž Horský resort Dolní Morava, v jehož okolí je už dopoledne rušno. Parkoviště resortu se plní, podle registračních značek sem míří především Češi, Slováci, Poláci a Němci. Po chodníku směrem k lanovce pak procházejí skupinky lidí – většinou rodiny s dětmi nebo důchodci. Ti všichni přijeli, aby se podívali na nějakou z turistických atrakcí, které místo nabízí. Je jich hned několik.

Pod vrcholem hory Slamník se nachází známá Stezka v oblacích, na fanoušky horských kol tu pak čeká trail park, který disponuje hned několika trasami. Před dvěma lety se tu navíc otevřela atrakce, která přilákala nejen zájem turistů, ale i zahraničních médií a Guinessovy knihy rekordů – nejdelší visutý most pro pěší Sky Bridge 721, který se nachází v nadmořské výšce přibližně 1110 metrů. Do vesnice o asi 400 obyvatelích proto ročně přijede zhruba 200 tisíc lidí, aby po lávce přešli, což se promítá i do nálad lidí ve vesnici a jejich postoji k cestovnímu ruchu.

Jelikož resort na svých stránkách doporučuje, aby si lidé objednali vstupenky na atrakce online, netvoří se u lanovky skoro žádné fronty. Většina lidí projde turniketem, nasedne na sedačku a nechává se vyvézt na horu.

Jedním z nich je i pan Petr, který je ubytovaný v resortním Wellness hotelu Vista se svými rodiči a dcerou. Týdenní ubytování čtyřčlenné rodiny je vyšlo zhruba na 80 tisíc korun. „Mně to tady vyhovuje proto, že dcera tu má spoustu vyžití třeba v Mamutím parku pro děti a já tu mám zase přírodu,“ říká a doplňuje, že dnes se s dcerou vypraví na bobovou dráhu.

Na Sky Bridge se ale nechystá. „Koukal jsem na něj, ale neplánujeme to. Osobně mi to přijde spíš na parádu pro turisty a na to já nejsem, mně vyhovuje právě spíš ta příroda. A myslím si, že se to tu bude zaplňovat ještě dalšími atrakcemi a budovami a až pak si lidé uvědomí, že je to na úkor přírody. Ale to už bude pozdě,“ predikuje.

U výlezu z lanovky na Slamníku je pak jasné, že lidé si, kteří se vydali na Dolní Moravu, chtějí výlet využít na maximum. Plánují si, zda nejdříve půjdou na Stezku v oblacích nebo na Sky Bridge. „Dolů bych pak jela bobovkou,“ nastiňuje svůj plán matka dvou dětí. Velká část turistů s batůžky se ale od lanovky automaticky vydává směrem k masivní ocelové konstrukci.

Těsně za turniketem se většina lidí zastaví, aby si pořídila ikonický snímek mostu. Po pár krocích, ke kterým se někteří chvíli odhodlávají, se lávka začíná zlehka pohupovat. Část lidí se proto začíná chytat zábradlí. Projít na druhou stranu ve stejném tempu není prakticky možné. Lidé se po pár metrech zastavují, aby se kochali výhledem, vyfotili si selfie nebo zapózovali. Ostatní pro to ale mají pochopení a trpělivě čekají, až si všichni kolem zážitek z „nebeského mostu“ zaznamenají.

Podívejte se, jak vypadá Sky Bridge 721 a jeho okolí:

Část turistů během cesty mezi horskými hřebeny oceňuje masivní ocelová lana, která je drží až ve výši 95 metrů nad zemí. „Koukni se dolů,“ vybízí jeden z vnuků svou babičku. Ta mu hned odpoví, že dolů se rozhodně dívat nebude, jinak by mohla mít problém most přejít. Trasa je jednosměrná a jakmile člověk na lávku vstoupí, není cesty zpět.

Když se lidé po 721 metrech dostanou na hřeben Chlumu, většina z nich teprve zpracovává svůj zážitek. Většina návštěvníků je nadšená a pochvaluje si unikátní výhledy na údolí. Najdou se ale i tací, kteří přiznávají, že podobné atrakce je příliš nelákají a ani Sky Bridge jejich názor příliš nezměnil.

„Mně se to moc nelíbí. Přijeli jsme hlavně kvůli Králickému Sněžníku, ale když už jsme tady, tak jsme tu možnost samozřejmě využili. Do korun stromů ale určitě nepolezu,“ směje se asi 60letá paní Jiřina, která přijela ze severních Čech. Co se cen týče, uvítala by prý slevu pro důchodce. „Ale chápu, že se to asi musí nějak zaplatit,“ konstatuje.

Otázka cestovního ruchu v Dolní Moravě – která se nachází poblíž hranice s Polskem, a historicky tak spadala pod Sudety – rozděluje i samotnou vesnici na dva tábory. To přiznávají i starosta Ladislav Janočko nebo místostarosta Josef Tykva. Podle nich je turismus pro místní citlivé téma, a proto se raději nechtějí ani vyjadřovat k tomu, jak oni sami exponovanost vesnice vnímají. Oba ale popisují, že se v obci najde část lidí, které ruch v okolí jejich domova připravil o klid a počet rekreantů ve vesnici jim vadí.

Něco podobného popisuje i jedna z místních. Důchodkyně Vlasta Adamcová žije v Dolní Moravě celý život. Postává mezi rozkvetlými floxami a odpovídá přes plot, zatímco kolem projíždí spousta aut, kvůli kterým občas s odpovědí čeká. Na otázku, jak vnímá cestovní ruch v obci, říká jediné: „Horor.“

Následně ale dodává, že turismus obecně jí nevadí. „Na jednu stranu to chápu. Kdyby tu nikdo nestavěl, připomínalo by to tu konec světa. Ale do severní části vesnice už nechodím. Je tam na mě moc ruchu,“ popisuje. Následně vzpomíná, jak se místní prostředí proměnilo.

„Kvůli výstavbě se změnila i krajina. Místo parkovišť tu bývaly loučky a lesy a myslím si, že je toho už dost,“ říká s tím, že další rozšíření resortu nepodporuje. V severní části má totiž dojít k výstavbě nových apartmánových domů.

Paní Adamcová zároveň potvrzuje, že přístup k turismu vesnici rozděluje. „Podnikatelům to nevadí, ale ti, co bydlí nahoře vedle rekreačního střediska, nejsou spokojení, je toho na ně moc. Mně nejvíc vadí auta. Bydlím hned u silnice a provoz je tu vážně strašný,“ vypráví.

Že je aut ve vesnici až příliš, přiznává i Petr Vrzal, bývalý zastupitel a místní podnikatel. Podle něj se ale lidem nechce jezdit jinak, protože dopravní infrastruktura místu příliš nepřeje. Cestovní ruch mu ale nevadí, spíše ho prý trápí, že se turismus v České republice dostatečně neřídí na obecní, krajské, ale i státní úrovni.

„Nedochází k podpoře, že by se zainteresované strany sešly a řešily by, co chtějí obce, kraje a podnikatelé. A pak už ani nikdo neřeší pozitiva, negativa nebo to, že když se někde postaví visutý most, udělá to něco i s údolím,“ popisuje. Obecně ale vnímá horský resort jako zajímavý podnikatelský záměr, ze kterého mohou těžit i ostatní.

„Když jsme tu před dvaceti lety začínali s manželkou podnikat, museli jsme si řešit reklamu, aby sem vůbec lidé jezdili. A dneska se vezeme a říkám nahlas, že nebýt těch atrakcí, tak nás to neživí,“ popisuje s tím, že kromě devíti apartmánů s manželkou vybudovali nový kemp. „Je to příležitost a záleží už jen na místních, jestli se toho chytí,“ konstatuje s tím, že podobné projekty mohou i menším vesnicím v příhraničí pomoci.

Podobně situaci vnímá Petr Vahala. Ve vesnici žije od roku 2005, podniká tu už od konce 90. let. Osobně se domnívá, že podnikatel Jiří Rulíšek, kterému resort Dolní Morava patří, přinesl do obce příležitosti. Zároveň říká, že místní, kteří si na výstavbu a projekty místního rodáka Rulíška stěžují, podle něj nechápou, že obec z resortu těží. Zmiňuje třeba novou kanalizaci, která se v obci řešila už řadu let a teď se i díky přičinění Rulíška konečně realizuje.

I když místní resort vnímá vlastně pozitivně, nad výstavbou nových apartmánových domů kroutí hlavou s tím, že v okolí není dostatečná stravovací kapacita pro tolik návštěvníků. „Chápu, že chtějí, aby sem jezdilo víc lidí na delší pobyt. Bez zajištění stravy za příhodné ceny mi to ale přijde kontraproduktivní,“ dodává s tím, že spousta podnikatelů v okolí naráží u zákazníků na to, že neposkytují polopenzi.

Podle Šárky Braunerové, která má v Horském resortu Dolní Morava na starosti marketing, vzniklo v obci díky projektu mnoho nových pracovních příležitostí. Vahala se ale domnívá, že ne všichni mají o pracovní místa zájem.

„Myslím, že některým lidem se prostě nechce. Soused má problém najít údržbáře, takže k němu jezdí Ukrajinec až z Olomouce a díkybohu za něj, nikoho jiného totiž nesežene. Místní o to nemají zájem. Dřív tu bývalo i několik hospod, ale i tam byl problém sehnat personál, takže majitelé pak zavřeli,“ vysvětluje s tím, že problém tkví i ve skutečnosti, že v Sudetech je obecně méně lidí, než kolik by bylo potřeba.