Největší migrační krize od války k nám může přivést půl milionu lidí, říká Kuba

Česká republika se kvůli válce na Ukrajině potýká s největší migrační vlnou od konce druhé světové války. „Je to obrovská výzva. A také velká odpovědnost politiků, abychom se připravili kvalitně a korigovali představy. Nesmí se vytvořit podhoubí pro extremistické strany a štěpení společnosti,“ říká v rozhovoru pro Seznam Zprávy předseda Asociace krajů ČR a jihočeský hejtman Martin Kuba.

Hejtmani v úterý s ministry vnitra a financí řešili další nastavení systému pro přijímání běženců. Některá místa jsou už nyní přetížená. Do Česka dorazilo již přes 100 tisíc Ukrajinců.

Hovořilo se o tom, že bude třeba nastavit jakýsi absorpční strop, kolik Česko může pojmout běženců, abychom jim mohli smysluplně pomoci. Ministr vnitra Vít Rakušan zmínil předem odhad okolo čtvrt milionu lidí. Máte tedy po jednání jasno?

Je to zatím jediné číslo, které na jednání padlo. Měla by je na základě nějakých kritérií jednoznačně definovat vláda. V tuto chvíli dorazilo do Česka přes 100 tisíc lidí. Pokud dnes asistenčními centry projde okolo 14 tisíc běženců denně, je férové říct, že tady za dalších deset dní skutečně čtvrt milionů lidí máme.

V době syrské krize do Německa přišlo 800 tisíc až milion lidí, což je na počet obyvatel Německa stejné, jako když k nám přijde sto tisíc lidí. Jenže tam se to stalo v průběhu měsíců, tady za týden. Je taky potřeba říct, že se nebavíme o pomoci na pár dní. Nedáváme bydlení někomu, koho vypláchla povodeň a on se za týden vrátí zpět domů. Tady se bavíme o nastavení pomoci na týdny a měsíce. Nikdo neumíme zatím určit, jak dlouho to bude. Musíme připravit všechny podmínky, abychom lidem dokázali relevantně pomoci. A také, aby to zvládla Česká republika.

Koresponduje „strop“ čtvrt milionů lidí s údaji vašich kolegů hejtmanů?

Já bych si číslo teď netroufl říct. Zaznělo z pohledu vlády, ale ne jako celku. Byl to prvotní odhad pana ministra Rakušana. Je třeba si představit, kde ti lidé budou bydlet. Zasadit číslo do kapacit škol. Také nemůžeme čekat, že 250 tisíc lidí uložíme na ubytovnách ministerstva vnitra nebo v krajských zařízeních. Lidem musíte nabídnout normální život v blízkosti míst, kde mohou jejich děti chodit do školy a kde se dospělí zapojí do pracovního procesu. Sociální systém samozřejmě neunese, aby tak velký počet lidí ufinancoval. Číslo se musí odvíjet od toho, jak si zmapujeme kapacity v jednotlivých obcích s rozšířenou působností, abychom lidem nabídli perspektivu.

Víc než polovina běženců jsou děti. Bude určující limit i kapacita škol?

Třeba u nás v kraji jsem zadal, abychom si okamžitě zmapovali možnost volných míst, případné zvýšení kapacit na území Jihočeského kraje. Abychom tomu uměli dát nějakou absolutní hodnotu. Musíme taky říct, jakou máme ubytovací kapacitu. Když se na ta zařízení podíváte, všechno jsou to kapacity ministerstva nebo krajské objekty. Ale to nejsou místa, kde lidé mohou žít třeba rok. Na naší pracovní skupině jsem proto včera zadal, aby mi vyfiltrovali ubytování, která jsou schopná obstát třeba v ročním horizontu.

Někteří lidé si vzali domů uprchlíky. To je moc chvályhodné, ale je možné, že řada lidí to udělala jako bezprostřední záchranu od bombardování. V momentě, kdy o sebe doma třetí čtvrtý týden v garsonce začnou zakopávat, tak to pro všechny bude velmi těžko únosné. Takže kapacity musíme zrevidovat s tím, kde běženci mohou strávit třeba rok.

Ať už vláda s kraji dojde k jakémukoli číslu, co bude po jeho překonání? Je třeba vyslat signál Evropské unii?

Ano, to je především úkol na vládu a na celou Evropu. Pokud se vytváří největší poválečná migrační krize, je nutné, aby ostatní vnímali, že není možné, aby to zvládlo několik menších zemí. Je to problém, který se musí řešit na celoevropské úrovni. Česká vláda musí taková jednání vést.

Hejtmani hodně stojí o jasně nastavený systém finanční pomoci od vlády, třeba jednotné úhrady za ubytování cizinců. Dohodli jste na tom dnes s ministry?

V tuto chvíli potřebujeme především model úhrad za ubytování. K tomu se musí přihlásit vláda. Vidím tu dvě důležité věci. Jednak částka, kterou využijeme na krátkodobé ubytování uprchlíků. Třeba v nějakém hotelu či penzionu, který někdo nabídl. Měla by být jasně definovaná. Ministr financí (Zbyněk) Stanjura přislíbil, že by vláda měla zítra rozhodnout.

Nyní jsme se snažili od ministrů zjistit částku, kterou můžeme využívat vůči soukromým subjektům, když je o ubytování požádáme. Nevíme, jestli bude vláda ochotná proplatit, třeba dvě nebo tři stovky za měsíc. Tohle nutně potřebujeme vědět, protože kapacity objektů ministerstva vnitra na to dlouhodobě nebudou stačit.

A pak je tu věc druhá, dlouhodobé příspěvky. Musíme vědět, jak budou lidi bydlet a jak se zapojí do pracovního systému, aby nebyli závislí jen na dávkách. To jsou věci, které se nedají vymyslet ze dne na den.

Na konkrétní částce za úhrady na ubytování je shoda?

Není. Vláda by o ní snad měla rozhodnout na zítřejším zasedání.

Ukrajinci mají schopnosti běžných Evropanů. Když je kvůli zahlcení v Praze vlak zaveze třeba do Pardubického kraje, stejně do hlavního města mohou přijet po vlastní ose. Lze tedy nějak nastavit systém přerozdělení do jednotlivých krajů?

Trochu se bojím, že nelze. Řekněme si na rovinu, že zpočátku přicházeli lidé, kteří tu měli nějaké vazby. Když jedou do Prahy, většinou za někým. Těmto lidem nemůžete nařídit, že zůstanou v Pardubicích. Představa některých lidí se v tomto ohledu nenaplnila. Pokud sem budou přicházet lidé, kteří bohužel najednou nikam nepatří, tak bude snazší je nasměrovat třeba do Hradce Králové nebo Českých Budějovic. Ale nějakou vynucovací povinnost by musela vláda zvážit. Velká část lidí směřuje do Prahy a středních Čech, protože je tam největší diaspora.

Zatím se ad hoc bavíme o rychlém přerozdělení, když je nacpané asistenční centrum v Praze a potřebujeme odbavit třeba dva autobusy do Českých Budějovic. Spíš se řeší operativa, ale systémové přerozdělování se musí nastavit na základě jiných kritérií.

Vyřešili jste na jednání i usnadnění přijímání běženců v centrech?

Ano. Třídenní limit nahlášení se bude prodlužovat na třicet dní. Ale jestli v něčem Česká republika nemá problém, tak je to právě v rychlosti. Tady na hlavu za týden prošlo systémem tolik lidí jako v Německu při syrské krizi. Nemáme problém s rychlostí. Jestli to tak bude pokračovat, je tu za měsíc půl milionu běženců.

Jak velký test je humanitární krize pro celou českou společnost?

Je to obrovská výzva a také velké politické téma. Bude to ukázka, jak jsme schopní a ochotní těm lidem pomoct. Bude to velká zátěž. Všichni si pamatujeme, čím jsme procházeli v době covidu, kdy jsme všichni nejdřív šili roušky a pak se nadšení měnilo ve frustraci. Je to velká odpovědnost politiků, abychom se připravili kvalitně a korigovali představy. Aby se nevytvářelo podhoubí pro extremistické strany a neštěpilo to společnost.

Nesmíme kreslit vzdušné zámky, které nelze realizovat. Nakonec by se to obrátilo vůči příchozím lidem. Společnost nemůže pomáhat za hranici svých schopností. Sám bydlíte s dětmi v garsonce. Můžete mít sebelepší srdce, ubytovat šest lidí na týden, ale za několik měsíců to ani vy, ani běženci nemůžete snést. Frustrace z toho bude obrovská.