Domácí násilí přibývá: Může jít o život. Dovolat se v karanténě pomoci je těžší

Nestíháte číst? Poslechněte si audioverzi rozhovoru.

Čím to je, že karanténa přispívá k domácímu násilí?

Karanténa přispívá jak k šíření tohoto jevu, tak k jeho eskalaci. Mohou se stát obě dvě varianty. V uzavřené domácnosti jsou lidé koncentrovaní na malém prostoru a není tam možnost jakéhokoliv osobního úniku. A zároveň tam, kde už to násilí přítomno je, může docházet k jeho eskalaci, a to jak v častosti, tak samozřejmě i intenzitě.

Může za to právě ten uzavřený prostor? Je v něm víc stresu, frustrace z karantény?

Určitě, jsou to nějaké podmínky, kterým lidé běžně nejsou vystaveni. Není tam možnost nějakého volného pohybu, je tam omezení, na které lidé nejsou zvyklí. Je potřeba se podrobit něčemu, o čem nemohu sám rozhodnout, co nemůžu mít pod kontrolou. Takže tam dochází ke zvyšování frustrace, napětí, úzkosti. A to přispívá k tomu, že se lidé mohou projevovat i násilně.

A co faktor obavy ze ztráty práce nebo ekonomické nejistoty obecně? Ten asi bude postupem času hrát čím dál tím větší roli.

Rozhodně je to jeden z faktorů, který přispívá právě k vnitřnímu pocitu nejistoty a úzkosti. Jsou to obavy až existenciálního charakteru, které vytváří obrovský tlak na každého jedince. I tohle bude postupně vstupovat na jeviště.

Prodej alkoholu v obchodních řetězcích v posledních dvou, třech týdnech roste, i to se může podepsat na růstu násilí doma?

Já si myslím, že je to jeden z faktorů, který nějakým způsobem může ovlivnit eskalaci domácího násilí. Nicméně nemyslím si, že tam, kde by ta tendence se chovat násilně vůči svým blízkým nebyla, tak že by čistě ten alkohol byl něčím, co to vyvolá. Může to být jistý katalyzátor, ale nebrala bych ho jako tu příčinu.

V souvislosti s karanténou se projevují agresoři - recidivisti, ale vyplouvají i případy nové. Existuje nějaký profil typického násilníka?

Hodně často se setkáváme se stereotypními představami o tom, že násilného člověka je možné poznat na první pohled. Že je možné odhadnout, jak se člověk ve vztahu do budoucna bude chovat. Ale to není pravda. Neexistuje žádný úplně typický profil pachatele partnerského domácího násilí. Společným rysem je potřeba moci a kontroly nad tím blízkým člověkem. Mají silnou potřebu mít toho svého blízkého pod kontrolou, uplatňovat nad ním svou fyzickou, psychickou převahu.

Dá se říct, že v některých situacích jde až o život?

Já si myslím, že v situacích domácího násilí může jít o život, a to nejen za těchto ztížených podmínek. Ale když bychom to stáhli přímo na tuto situaci, tak riziko může být vyšší. Už jenom proto, že možnost vyhledat pomoc je omezená. Často se stává, že oběti domácího násilí nemají tu situaci, ve které se nacházejí, pojmenovanou. A neidentifikují, že to, co se u nich doma děje, je za hranou, že to je něco, co si ten pachatel nemůže dovolit, že je to vlastně trestný čin.

Jak na to násilí tedy reagují?

I když už ho znají, pachatel jim dává najevo, že je to jejich chyba. Mají tendenci přebírat za jeho jednání zodpovědnost, mají pocit, že si to nějakým způsobem zaslouží nebo že tu situace zavinili, takže to nepojmenují takhle napřímo. A stává se, že potom k identifikaci násilí dojde až díky interakci s někým zvenčí. Může to být lékař, může to být kolega, kolegyně v práci. A v podstatě tím, jak teď odpadá možnost být součástí nějakého širšího sociálního okolí, tak nemají vůbec možnost nějaké zpětné vazby, pojmenovávání těch věcí. A nedojde třeba ani k tomu odhalení, jak ho třeba někdy může povést lékaře a tak.

Z čeho tedy víme, že domácího násilí v posledních týdnech přibývá? Je víc trestních oznámení, více hovorů na krizové linky nebo ženy častěji hledají pomoc na internetu?

Nemůžu mluvit obecně ani vám dát všechna čísla kolem výskytu domácího násilí v České republice, ale mohu mluvit jako za naši zkušenost, kterou máme v proFEMu. A v současné době se nám opravdu potvrzuje to, že se zvyšuje potřeba vyhledávat pomoc jiným způsobem než osobními konzultacemi. Poskytujeme i v běžných podmínkách chatové a online poradenství, nicméně teď jsme ho posílili a otevřeli jsme novou službu. Klienti a klientky mohou psát přes Messenger ve stejné době jako máme provozní dobu, to znamená od 9 do 15 hodin každý pracovní den. A opravdu zaznamenáváme vyšší potřebu kontaktovat nás těmito způsoby.

Lze to nějak kvantifikovat? O kolik je těch kontaktů víc?

Je to spíš takový odhad, protože to nemám spočteno a budeme je určitě vyhodnocovat až poté, co uplyne toto období. Vycházím ze zpětné vazby od kolegyň, sociálních pracovnic, které se teď víc soustředí na online komunikaci. A co mně tam osobně přijde zajímavé, že jde spíš o kanály, kdy je možné se nějakým způsobem dopsat než dovolat o pomoc. Protože pro ty lidi, kteří mají násilného partnera v té domácnosti stále přítomného, je teď problematické i používat telefon.

Jak obtížné je v téhle situaci se domoct nějaké ochrany? Teď myslím třeba i policejní.

Co se týče nějakých opatření, tak by měla všechna fungovat stále stejně. Zákon nebyl nijak pozměněn. Platí to, že tím ochranným prostředkem před domácím násilím je vykázání násilné osoby ze společného obydlí.

I v karanténě je tedy možné vykázat násilníka z obydlí?

Ano, dokonce je to povinnost, ten zákon hovoří jasně. A policie má na základě vyhodnocení dotazníku na detekci domácího násilí povinnost násilníka vykázat. pokud je situace vyhodnocena jako domácí násilí.

Je to těžší než ve stavu, který není nouzový? Narážím na březnový pokyn policejního prezidenta, který upravuje postup policisty při vykázání osoby, která má nařízenou karanténu. Za běžných okolností údajně policie vyhodnocuje, jestli je důvodné předpokládat, že ta osoba se dopustí nějakého nebezpečného útoku proti životu, zdraví nebo svobodě. To nyní nestačí?

Kdybychom se podívali na znění toho zákona, tak v podstatě by měly ty podmínky být nastaveny stále stejně. Ale z naší zkušenosti víme, že každý kraj nebo možná i každý okres to má nastaveno různě a k té situaci přistupuje specificky. Já můžu mluvit akorát za naši zkušenost. V rámci naší interdisciplinární spolupráce s policií ve Středočeském kraji, kde provozujeme intervenční centra, a to v Příbrami, v Benešově a v Berouně, víme, že k tomuto opatření přistoupili tak, že mají vytipované objekty, kam je možné vykázat toho násilného pachatele ve chvíli, kdy by se tam potvrdila třeba nákaza koronavirem.

Takže není podle vás obtížnější se v současné době domoct nějaké ochrany?

Myslím si, že obtížnější to je. Je to okres od okresu nastaveno jinak. A myslím si, že teď není ochrana nastavena tak široce, že by ta osoba bez problémů a bez jakéhokoliv dalšího posuzování mohla být vykázána. My silně apelujeme na to, aby do ochrany zdraví, ale i života té ohrožené osoby a jejích nezletilých dětí nevstupovaly nějak silně ty další okolnosti. Apelujeme, aby ten postup zůstal takový, jaký je za jiných okolností. Aby nezůstalo třeba jen u pouhého monitorování.

Kam konkrétně se tedy ženy, které mají dojem, že prožívají domácí násilí, mohou obrátit?

Určitě se mohou obrátit na intervenční centra, která jsou v každém kraji České republiky. Pokud bychom mluvili za nás, za naše intervenční centrum, které působí ve Středočeském kraji, tak je možné volat na linku 608 222 277, která je dostupná v pondělí až pátek od 9 do 15 hodin. Případně je možné se na nás obrátit na chatu, případně na Messengeru. A je určitě možné vyhledat i kontakty na specializované poradny, které sice neprovozují intervenční centra, ale věnují se péči o oběti domácího násilí, jako třeba ROSA.