Článek
Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.
Cinknutí dveří a otevírá se ne úplně malý charitativní obchůdek organizace Moment na pražském Žižkově. Zaplněný je hlavně oblečením zejména pro ženy. Na poličkách je ale také porcelánové nádobí, skleničky, mosazný set a na zemi dvě autosedačky.
Zákaznice si uvnitř prochází svetry. Veškeré zboží je darováno lidmi. „Podíváme se, jestli třeba oblečení není poškozené, jestli na něm nejsou fleky, díry, a pokud to je pěkné, tak to naceníme,“ vysvětluje prodavačka Ivana Kantorová.
Obchod spojuje princip cirkulární ekonomiky (vracení zejména oblečení zpět do oběhu) a charity.
Finance, které nespolkne provoz, totiž z prospěšného second handu putují do neziskových organizací, jako je Platforma pro včasnou péči (systémově zlepšuje péči o ohrožené děti), Mobilní hospic Ondráček nebo Česká koalice pro ochranu biodiverzity.
Nadace Moment neziskovým organizacím od roku 2012 předala přes 12 milionů korun. Do oběhu vrátila 1,4 milionu kusů oblečení.
Levné, i výběrové kusy
Do pražského obchodu nedaleko stadionu Viktoria Žižkov denně přijde až 25 lidí. Prodavačka Ivana Kantorová říká, že i když jsou na této adrese od února, obchod se rychle chytil. „Krásné tržby a lidé věnují i krásné věci,“ vysvětluje.
Podle typu oblečení i kvality se ceny pohybují od pár desítek korun až po stovky a výjimečně i tisíce. Ivana Kantorová mi ukazuje raritní, vzácný a drahý úlovek. Na první pohled jednoduchý dámský svetr, který vypadá jako nový. Jenže je přímo od módní návrhářky. Původní cena 15 tisíc, tady je za necelé tři tisíce. Nad kasou je zase darovaná kabelka. Stála 81 tisíc, v charitativním obchodě je za 5 tisíc. Průměrná cena prodaného kusu v Praze je ale daleko nižší – 140 korun.
„Tady jsem se prostě asi našla, fakt mě to tady baví,“ říká Ivana Kantorová. Vyučená servírka musela kvůli pandemii odejít z gastronomie a tři roky pracovala v Tescu.
Na zdi vlevo od kasy je zarámovaný plakát o velikosti A4, který upozorňuje, že „svým nákupem přispíváte na účet veřejné sbírky“.
Důvod je prostý: i když je charitativních obchodů, jako je tento, celá řada (jen Moment jich má 10 včetně dvou v ostravských nákupních centrech), česká legislativa je nezná. Stát nenašel způsob, jak umožnit inovativní neziskové podnikání s darovaným zbožím.
„Neexistuje žádná legislativa, která by umožňovala fungování těchto subjektů. Žádná. A nikoho to netrápí,“ říká ředitelka Nadace Moment Markéta Soukupová.
Neziskové organizace či nadace tak čelí kafkovskému dilematu: buď se tvářit jako komerční obchod, platit daně z darovaného zboží a na neziskový provoz vybírat o pětinu méně, nebo si obchod nechat uznat jako veřejnou sbírku, tím ale limitovat rozvoj i vlastní činnost.
Daně z nezisku
Pražský hospic Cesta domů má tři takové obchůdky, z jejichž výdělku financuje vlastní činnost. Nejstarší z nich existuje 10 let. A za celou dobu nezisková organizace odvádí z darovaných věcí 21procentní daň z přidané hodnoty.
„Místo aby to šlo na podporu naší činnosti, tak to odvádíme státu,“ říká vedoucí dobročinných obchodů Cesty domů Ondřej Tesař.
V obchodech mají drtivou většinu - až 90 % - darovaného zboží. Prodávají je za stokoruny, zároveň tím podporují udržitelnou, cirkulární ekonomiku. Výnos jde na neziskovou organizaci, která negeneruje zisk. Přesto raději platí daně.
Dobročinný obchod s darovaným oblečením jako veřejná sbírka…
„Pokud to není jasně definované, v naší organizaci si nemůžeme dovolit, abychom pozbyli důvěryhodnosti, že děláme něco napůl důvěryhodného,“ vysvětluje Tesař.
Aktuálně se snaží docílit toho, aby je stát začal považovat za sbírku a oni se tak placení daní vyhnuli.
„Lobbujeme léta“
Tuto druhou cestu volí většina neziskových organizací. Včetně mezinárodní humanitární organizace Adra. Charitativní obchody mají povolené Prahou jako veřejné sbírky. Je s tím ale spojená rozsáhlá administrativa a výtěžek nemohou využívat, jak by potřebovali.
Cirkulární ekonomika
Dlouhá desetiletí ve světě převládal lineární model ekonomiky, založený na neomezeném růstu, spotřebě a plýtvání zdroji. Životní cyklus výrobků je krátký a cenné zdroje končí v odpadu. To je z pohledu demografie i dostupnosti surovin neudržitelné. Začíná se proto více prosazovat model tzv. cirkulární ekonomiky, jehož principy spousta firem přejímá.
V cirkulární ekonomice se odpad stává novým zdrojem. Myšlenka udržitelnosti však není založena jen na sběru a recyklaci, ale zahrnuje celý životní cyklus od designu (zboží má vydržet déle, být opravitelné, používat se vícekrát apod.) přes šetrnou výrobu s využíváním obnovitelných zdrojů, logistiku až po zodpovědnou spotřebu (zamezení plýtvání).
Firmy, které podobné myšlenky aplikují, se snaží využívat „odpad“, technologicky snižují materiálové ztráty, snižují množství použité vody či elektřiny nebo například podporují fair trade obchod a hospodaření šetrné k životnímu prostředí.
Sbírka je napsaná na rozvoj dobrovolnictví, takže z ní financují třeba dobrovolnická centra. Jenže kdyby chtěli - podle potřeby - využít část financí třeba na povodně, tak nemůžou.
„Za jednotnou legislativu lobbujeme léta, ale není na to politická vůle,“ popisuje vedoucí těchto obchodů Stanislav Staněk.
Ministerstvo vnitra - které má dobročinné sbírky v gesci - nevidí důvod pro úpravu současného stavu.
„Veřejnou sbírku lze mimo jiné konat prodejem předmětů, tedy i činností charitativních obchodů. Tento způsob konání veřejné sbírky citovaný zákon o veřejných sbírkách již upravuje, proto není třeba další právní úpravy,“ uvedla tisková mluvčí ministerstva vnitra Hana Malá.
Ministerstvo práce a sociálních věcí neodpovědělo.
Zdanění a konec?
S problémy se potýká i organizace Moment. Chtějí růst a charitativní obchody s použitým oblečením rozšířit do dalších českých měst.
Aby mohli růst, potřebují mít partnery, kteří je finančně podpoří. Plán byl takový, že ze staré a už nefunkční formy obecně prospěšné společnosti vytvoří nadaci. Do té by filantrop a podnikatel Richard Gazda vložil jako základní jmění byty v hodnotě 20 milionů.
V prospěšném second handu prodávají zejména oblečení. Na poličkách je ale možné najít i nádobí a další zboží.
Tato „jistina“ by sloužila jako razítko kredibility, polštář a zároveň částečně generovala zisk pro otevírání dalších obchodů.
Náklady na otevření jednoho second handu jsou asi půl milionu. Vzhledem k tomu, že Moment veškeré přebytky rozdá, potřebuje na rozšiřování partnery zvenku.
Do založené nadace chtěl Moment převést charitativní obchody. A tím být oproti současnému režimu sbírky transparentnější. Paradoxně to ale stát zamítl.
„V rámci veřejné sbírky po nás stát chce dokládat pouze 10 procent našich nákladů. Řeknu to hnusně, ale kdybychom chtěli podvádět, tak v současné chvíli na to máme mnohem větší prostor než to, oč jsme je prosili, ať nám schválí. Žádali jsme totiž o dokládání 100 procent našich nákladů, tím bychom byli transparentní a mohli i snáze budovat důvěru s veřejností,“ vysvětluje ředitelka nadace Markéta Soukupová.
Když totiž žádali o schválení obchodů jako sbírky pod nadací, tak jim krajský úřad a posléze Ministerstvo vnitra řekly, že v takovém případě už naplňují znaky podnikání a navíc ani nejde o veřejně prospěšnou činnost.
„Odvolání zamítlo, neboť oznámeným účelem sbírky byl pouze provoz obchodů, který sám o sobě nepředstavuje žádný veřejně prospěšný účel,“ potvrzuje mluvčí Ministerstva vnitra Hana Malá.
Charitativní obchody neexistují.
„Říkali jsme, že veřejná prospěšnost tkví v cirkularitě. Sbíráme předměty, třídíme je a vracíme je tady v Česku do oběhu. Razí to Evropská unie, ale tím, že to schvaluje úředníček, tak nám na jednání řekl, že ne, že to není veřejně prospěšné. Ale že třeba kněz, který udělá sbírku na opravu chodníku před kostelem, tak že to je fajn,“ popisuje Markéta Soukupová.
Právní rozbor jim ještě k tomu ukázal, že není vyloučený zásah finančního úřadu, který by jim mohl vyměřit zpětně ke dni vzniku nadace daň z přidané hodnoty. Nadace ale nemá žádný zisk, takže by hrozilo, že si stát sáhne na základní jmění.
„Mohli by nás dodanit tři roky zpětně, a státu bychom tak museli odevzdat naše peníze, které jsme do toho dali, abychom postavili síť charitativních obchodů,“ vysvětluje Soukupová.
Nejistota navíc znamená, že organizace ani neví, zda jimi budovaná síť cirkulárních a dobročinných obchodů vydrží. Rozhodnutí Ministerstva vnitra proto napadli u soudu a nyní čekají, jak rozhodne.
„Pokud státu odvedu 21 %, tak už to celé ekonomicky nedává smysl. A to je právě problematika cirkularity, kdy si musíme říct, jestli ji chceme v Česku dělat, nebo ne,“ dodává Soukupová.
