„Mozek se vařil, člověk byl vyplej.“ V Praze je škola, co umí vyrobit chládek

Reportáž si také můžete poslechnout v audioverzi.

Vystupuji z autobusu do asfaltové výhně. Teplota vzduchu je určitě přes 30 stupňů a než dojdu ke škole, mám mokrá záda. Snažím se vymyslet, jak pojmu reportáž z chytré a chladné školy. Ale nejde mi přemýšlet, potím se a jsem z toho otrávený.

Procházím vstupními dveřmi. Přivítá mě čerstvý vzduch. Místo rozpálených a znuděných školáků energicky vypadající studenti.

„Za mě to je tady v pohodě, máme klimatizaci. Ale na základce klimatizace vůbec nebyla,“ odpovídá mi u vstupních dveří studentka Amálie Michtová na otázku, jak se v takových vedrech dokáže soustředit.

Akorát zvonilo a pospíchá ze školy. Aspoň se ještě stihnu zeptat, jaké to bylo na základce. „Vůbec se tam nedalo studovat, jakože vůbec, absolutně, v tom vedru, co si budem,“ směje se dívka a odchází.

„Mozek se vařil a člověk byl úplně vyplej,“ potvrzuje její zážitek také Lukáš Voska, i když ještě nedávno navštěvoval jinou základní školu.

Jejich zážitky potvrzují i data, k nimž dospěli znalci.

Vyplývá z nich, že horko snižuje kognitivní schopnosti. Studie trojice autorů zjistila, že i když se středoškolští žáci věnovali učení stejně dlouho v horkých i chladnějších dnech, výsledky testů byly v prvním případě horší.

„Vystavení se horku snižuje schopnost soustředit se, zhoršuje paměť, udržení informací i jejich zpracování a negativně dopadá i na vnímání,“ uvedli autoři.

Pokud žák v New Yorku psal test během teplot 32 stupňů a vyšších, tak se jeho schopnosti snížily o 13 procent. A pokud se venkovní teplota zvýší o pět stupňů, je šance odmaturovat o pět procent nižší.

Když pak srovnáme školu, kde je stabilních 23 stupňů, a školu, kde je 30 a více stupňů, razantně se projeví rozdíly ve výkonnosti žáků. Ty se navíc prohlubují s častějšími výkyvy počasí.

V okamžiku, kdy Francie a Španělsko zažívají bleskové záplavy po vlně veder, zatímco na Mali se řítí déšť, jaký nepamatují a po celém světě padají teplotní rekordy, je třeba o dopadech klimatické krize na školství začít usilovně přemýšlet.

Máte tady opravdu příjemně, zdravím se s ředitelem Střední odborné školy – Centra odborné přípravy a Gymnázia v Praze v Českobrodské ulici. Nakoukávám do třídy, která i v poledne není ani tmavá, ani příliš světlá. Je chladná, ale není přechlazená. Prostě příjemná.

Dveře do třídy jsou hermeticky uzavřené a každá učebna je takový samostatný ostrov. „Půl hodiny před tím, než začne výuka, vymění se vzduch v učebně. To samé o velké přestávce. A půl hodiny po konci výuky zase to samé,“ vysvětluje ředitel Josef Ležal.

Budova z roku 1974 - předtím plná azbestu - je nyní k nepoznání. Ještě před třemi lety se částečně propadala a hyzdila ji i přístavba z 90. let. Teď je nadupaná chytrými technologiemi a sama si řídí, kdy vyrábí a kdy spotřebovává energii.

Škola je totiž plusová budova - musí si vyrobit více energie, než spotřebuje. Slouží k tomu fotovoltaická elektrárna, tepelná čerpadla i úložiště baterií. A šetří finance. Když je elektřina levná, nakupuje.

„Barák si sám o sobě bere předpověď z Českého hydrometeorologického ústavu. Podívá se, jak bude v Německu, a podle toho ukládáme, nebo prodáváme energii. V okamžiku, kdy v Německu začne foukat vítr, roztočí se větráky, spotová cena klesne, tak my nakupujeme a dobíjíme baterky,“ vysvětluje Josef Ležal.

A díky tomu je i uhlíkově neutrální, takže chlazení budovy neemituje další skleníkové plyny, které pak zrychlují klimatickou změnu, což vede k nárůstů teplot a extrémním výkyvům, což vede školy k nákupu klimatizací, které vedou k… a tak dokola.

Ale zpátky k teplotám. Budova si udržuje stabilní chládek. „Tady se to řídí automaticky, pokud do toho nezasáhneme ručně,“ ukazuje mi Josef Ležal na tablet, který je v každé třídě. Učitel nebo učitelka si tak mohou nastavit teplotu, intenzitu klimatizace nebo venkovní žaluzie.

Čerstvý vzduch udržuje složitý systém klimatizace. Ředitel mi to popisuje po cestě do technického srdce budovy. Součástí je i ledovač, který si budova sama spustí ve chvíli, kdy se přehřívá a do systému chlazení pošle tisíc kilogramů ledu.

„Nahoře začne vyrábět led a pak to nasype do takového obřího bojleru a z toho se exportuje chlad do jednotlivých místností,“ ukazuje mi v technické místnosti velký bílý válec.

Ve škole je tak díky tomu každý den příjemných 23 stupňů. „Norma říká 25 stupňů, to je strašně moc, strašně moc. Takže my máme 23,“ vysvětluje ředitel už za svým stolem, od kterého spravuje další čtyři budovy.

Ty ale nejsou zmodernizované, takže v nich svádí obdobně jako jiní ředitelé a ředitelky s vedrem lítý boj. Do tříd montuje ventilátory, zavádí pítka, do automatů cíleně dává neslazené nápoje, do tříd umisťuje ledničky, vysazuje stromy. A to vše s ohledem na klimatickou změnu a neutěšené vyhlídky do budoucnosti. Je to ale zápas o každý teplotní stupeň.

„A ano, montujeme i klimatizace. Ale jen minoritně a jen tam, kde je to vedro nesnesitelné. Neběží celý den, protože ta spotřeba je úděsná,“ dodává ředitel Josef Ležal. Střední škola v Českobrodské ulici má štěstí. Patří totiž k dalším dvěma novým IQ budovám, do kterých zainvestoval pražský magistrát společně s Evropskou unií. V Praze je ještě vázárna květin Střední odborné školy Jarov a Střední škola logistiky a služeb, která se po rekonstrukci otevřela v pondělí.

Obsypaná koupaliště. Málokdo chce vyrazit do rozpálených ulic. A když už musí, tak si vybírá klikatou cestu stínem. Na první zářijový týden to není úplně obvyklý pohled. Weby, televize, rádia hlásí, že první školní dny opravdu nepatří k těm obvyklým: „Rekordní teplotu pro 4. září zaznamenalo 93 procent ze 170 stanic, kde se měří aspoň 30 let. Podle meteorologů navíc téměř čtvrtina z těchto stanic zaznamenala rekordní teplotu za celé září.“

„No úplně chladná naše budova není, takže jsem ve čtvrtek odvolala odpoledku,“ popisuje mi ředitelka pražské základní školy U Roháčových kasáren Jindra Pohořelá. Budova 60 let stará se jednoduše rozpálí a na klimatizaci nejsou peníze. „Kdybych klimatizovala třídy, tak se nedoplatím za energii.“

Jak se tedy snaží během horkých dnů pomáhat dětem, aby školu přečkaly? „Pijou, pijou, pijou, nabádáme je k tomu, zatahujeme co nejvíc žaluzie, větráme, co to jde, nic jiného moc nejde.“

Odpolední hodiny rušila i ředitelka základní školy Konečná v Karlových Varech Radka Hodačová. Pomáhají jim venkovní žaluzie, zároveň budova dobře luftuje. Do tříd pak umisťují ventilátory. Říká, že děti u ní teploty sice snášely dobře, ale za klimatizaci by byla ráda.

„Ale je to nadstavba, které se už asi nedožiji. Řeším rekonstrukci odpadu, vody, elektroinstalace. Mám světla stará přes 30 let, takže když si do té třídy sednete, tak kromě tepla vám bzučí nad hlavou. V tuhle chvíli je klimatizace sekundární záležitost. A myslím, že to je podobné na každé škole. Navíc vám stejně zřizovatel řekne, že na to nejsou peníze,“ říká Radka Hodačová.

Hlavním faktorem, jestli české školy vedra zvládají, je to, kdy byly postaveny. Nejhůře na tom jsou školy stavěné v éře komunistické diktatury. Panely se rychle rozpalují. Naopak staré, kamenné školy dokážou udržet chlad delší dobu.

Štěstí má ředitel třebíčské základní školy T. G. Masaryka Martin Hlávka. „U nás to bylo bez problému. Máme budovu, která loni oslavila 100 let. Budova má dole 90centimetrové zdi,“ popisuje. „My jsme se do těch 28 stupňů bohatě vešli. Já mám okna na jihovýchod, zatažené žaluzie a mám 26 stupňů,“ říká s odkazem na vyhlášku, podle které může být ve škole maximálně 28 stupňů.

Podle pražských, jihomoravských nebo ústeckých hygieniků tento limit školy v prvním zářijovém týdnu nepřekročily. Je ale otázkou, jak kvalitní může být vzdělání ve vydýchané a přehřáté třídě. Pokud mají děti smůlu a chodí do školy, která se zkrátka více zahřívá, tak to pak negativně dopadá i na jejich budoucí vyhlídky. A to zejména v oblastech, které na tom už teď nejsou dobře.

Na konci dubna zůstalo doma 33 milionů žáků kvůli vlně veder. Asi nikoho nepřekvapí, že to není zpráva z bohatší, západní země, ale z Filipín a Bangladéše. Právě na chudší země a regiony dopadá obecně klimatická změna s větší intenzitou. Důvodů je celá řada, ale obecně se dá říci, že chudší země jsou na extrémní výkyvy hůře připravené a méně odolné.

„Výsledkem je, že nárůst teploty ještě více prohlubuje současné nerovnosti ve vzdělávání,“ píše ekonom Patrick Behrer a programová manažerka rozvojového fondu Alaka Holla (oba ze Světové banky).

Nerovnosti ale lze najít i uvnitř bohatých zemí. Studie z Harvard Kennedy School zjistila, že nízkopříjmové domácnosti ve Spojených státech mají oproti bohatším rodinám asi o šest procent vyšší pravděpodobnost, že navštěvují školu bez adekvátní klimatizace.

I v Česku se tak mohou s dopady klimatické změny ještě více rozevírat nůžky mezi chudými a bohatými regiony, přičemž děti ze znevýhodněného prostředí budou ještě více znevýhodněné vnějšími podmínkami. Co s tím? Je potřeba se připravit na extrémní výkyvy a posilovat odolnost škol.

Jak toho chce Ministerstvo školství docílit? „Chápeme, že se některé školy ocitají v náročných podmínkách, kdy teploty ve třídách přesahují 28 stupňů. Očekáváme, že ředitelé škol tyto situace zohledňují a přizpůsobují výuku aktuálním podmínkám. Školy mají možnost v těchto situacích zvolit například venkovní aktivity,“ napsala tisková mluvčí resortu Tereza Fojtová.

„Co se týká vybavení škol roletami či klimatizací, tedy celkově vybavení stavu budov, to je v kompetenci zřizovatelů škol,“ dodala.