Míň Číňanů, víc Čechů. V Krumlově si pochvalují nový „pomalý turismus“

Reportáž si také můžete poslechnout v audioverzi.

U mapky areálu státního hradu a zámku Český Krumlov vedle konírny postává skupinka asi dvaceti turistů z Asie. Někteří napjatě poslouchají průvodce, zatímco jiní si fotí informační ceduli, renesanční budovu nebo si dělají selfie. V sobotu, kolem půl dvanácté, do objektu proudí davy lidí, kteří si na Plášťovém mostě fotí meandr Vltavy, která městem protéká.

„Nejvíc sem jezdí Asiaté, pak asi Němci a Poláci. Výjimkou už ale nejsou ani Češi nebo Slováci, těch podle mě přibývá,“ popisuje Žofie Pavličová, která už druhým rokem brigádničí v obchodě se suvenýry na hradním nádvoří. Že je Český Krumlov rájem turistů, je podle studentky znát jak na ulicích, tak v podnicích, „které se jim cenově přizpůsobily“.

Nádvoří hradu je plné lidí, každou chvíli navíc přichází další zástupy turistů. Ze statistik radnice vyplývá, že minulý rok do města zavítalo zhruba milion lidí, kteří přijeli obdivovat historické město, které od roku 1992 patří na Seznam památek světového a kulturního dědictví UNESCO.

Půlku ročních návštěv tvoří Češi, zbytek jsou podle radnice cizinci – nejvíce jich přijíždí z Tchaj-wanu, Německa a Rakouska. Místní lidé jsou na exponovanost města zvyklí, a i když je město poměrně zahlcené turisty, nemají s nimi problém. Zároveň přiznávají, že masový turismus, který se projevoval desítkami narvaných autobusů, se od pandemických let nevrátil v plné síle a Krumlov teď spíše zažívá vlnu „pomalejšího turismu“, který je pro místní příjemnější.

Asi dvacetiletá Suzi přijela do jihočeského města až z Jižní Koreje. „Je to doopravdy zajímavé a nádherné město. Lidé jako já, kteří pocházejí z Asie, nemají moc příležitostí seznámit se s tradiční evropskou architekturou a kulturou. Krumlov si ale dávnou krásu zachoval, je tím známý, takže jsem moc ráda, že jsem se sem vypravila. Takových míst je podle mě málo,“ popisuje s tím, že se do Česka vydala úplně sama.

Podobně odpovídají i ostatní turisté, včetně Čechů. Ti si ale historické centrum už automaticky spojují s návalem lidí. „V centru jsem dnes nebyl, ale mám Krumlov zafixovaný jako město, které je narvané,“ popisuje asi šedesátiletý Tomáš, který do města přijel s manželkou Evou. Od syna dostali pobyt k Vánocům, večer je čeká představení Ženy Jindřicha VIII. aneb Chudák král(em), které budou sledovat z Otáčivého hlediště, které se nachází v zámecké zahradě.

Že je město exponované, podle něj dokazuje i fakt, že je řada ubytovacích zařízení dlouhodobě obsazená. „Hotel nám už v prosinci zabookoval syn a říkal, že místo, kde teď bydlíme, bylo jedno z mála, kde ještě měli volno,“ dodává pan Tomáš.

Zájem turistů vloni oproti roku 2022 vzrostl o 23 procent a počet návštěvníků se začíná pomalu přibližovat k předpandemickým číslům. To je znát i v ulicích, ve kterých je kolem jedné hodiny poměrně narváno. Davy lidí se táhnou od hradu přes historickou severní část města Latrán až do srdce centra.

„Na to, že jsou nejvíc ateistickým národem Evropy, mají krásné a zachovalé kostely,“ vyzdvihuje své znalosti jeden z Američanů před svými přáteli. Dodává, že jsou Češi ateisté především kvůli socialistické minulosti, skupinka udiveně přikyvuje a rozhlíží se po interiéru kostela svatého Víta. „Nádhera,“ zaznívá potichu.

Místní obyvatelé jsou na krásy svého města hrdí a zájem ze strany turistů většinou chápou. Cestovní ruch tu navíc zaměstnává 3,5 tisíce lidí, takže město i podnikatelé návštěvníky vítají, protože na zisky z turismu spoléhají.

„Příjmy z cestovního ruchu do rozpočtu města v roce 2023 byly více než 58 milionů korun, příjem z parkování osobních vozidel a autobusů na parkovištích provozovaných městskou společností pak činil 40 milionů,“ sdělila Seznam Zprávám mluvčí Petra Nestávalová z kanceláře starosty.

Projděte si fotogalerii z Krumlova:

Že je turismus důležitou součástí města, říká i Roman Šedivý, který pracuje v galerii Egon Schiele Art Centrum. Místo odkázané rakouskému malíři a kreslíři, který v Krumlově dokonce i pobýval, v létě navštíví 3 až 5 tisíc lidí, během letních víkendů se počet vstupů pohybuje kolem dvou až tří set.

„Myslím, že je dobře, že sem lidé jezdí – jak pro město, tak pro podnikatele. Někomu může vadit třeba hluk, větší množství odpadu nebo omezení parkování a vjezdu do města, ale já chodím všude pěšky, takže mě se to úplně netýká,“ dodává Šedivý.

Marek Hazuka vlastní společně se svou ženou kavárnu Drunken Coffee, která se nachází v centru města. Jako podnikatel vnímá turismus kladně, zároveň ale přiznává, že davy lidí v kavárně někdy odrazují potenciální zákazníky. Jako místní pak dodává, že se radnice snaží, aby se i místním lidem žilo ve městě dobře. „Teď se tu zavedla karta Krumlováka, na které jsou různé benefity – sleva do bazénu nebo podniků. Zaměstnanci, kteří pracují v centru, mají také možnost zažádat o zvýhodněné parkování, takže pak ušetří,“ vyjmenovává.

I když se zájem turistů od pandemie pozvolna zvyšuje, zaměstnanci obchodů, restaurací nebo ubytovacích zařízení si všimli, že covidová léta do jisté míry proměnila klientelu i její přístup k cestování.

„Podle mě celkem opadl masový turismus z Číny. Před pandemií tu byl zával klidně i třiceti autobusů denně, teď k nám jezdí víc Čechů a sousedů, které možná dřív odrazovaly právě masy lidí. Přijde mi, že tu došlo k posunu k ‚pomalejšímu‘ turismu – lidé jezdí i na delší dobu a neženou se jenom za věží, medvědy nebo hradem. Za mě je to určitě posun k lepšímu,“ popisuje asi 35letý recepční Hotelu Na Louži, který v Krumlově žije prakticky celý život.

Že je centrum města vyhledávané, chápe, zároveň ale upozorňuje, že jsou turisté a cílení na ně i důvodem, proč žije většina místních spíše na okraji. Z dat města totiž vyplývá, že v centru jinak 13tisícového města bydlí asi 300 osob s trvalým pobytem.

„Je tu hluk, omezení vjezdu, drahé parkování a člověk ani nemá jistotu, že zaparkuje. Ceny jsou také vysoké a služeb je tu obecně málo. Existují tu sice ‚oázy klidu‘ a podniky, do kterých turista asi nepáchne, ale chápu, že se lidem vyplatí žít víc na okraji, kde jsou třeba supermarkety a lepší občanská vybavenost než v centru,“ vysvětluje recepční.

Petr Vachta, majitel Pensionu U Zámku, žije přímo v centru města, do kterého kvůli zavedení pěší zóny smějí pouze auta se speciální povolenkou, kterou vydává městská policie.

„Klidně bych tu zónu zavedl úplně. Centrem totiž i nadále projíždějí taxíky nebo auta s povolenkou, a to mi celkem vadí. Chápu, že zásobovat se musí, ale hodně lidí se tu neorientuje, takže pak zajíždějí do města – s tím by podle mě pomohly sloupky nebo nějaké závory, které mají v cizině,“ navrhuje. I on si všiml, že se turismus změnil, a potvrzuje, že do Krumlova jezdí víc Čechů, což ho těší.

Zahrádky restaurací a pivnic jsou kolem třetí hodiny obsypané lidmi. Mezi elegantně oblečenými dámami posedávají muži v plavkách s pivem v ruce. Do města totiž vedle milovníků památek a romantických uliček každoročně míří i tisíce vodáků. Po Vltavě, která město lemuje, plují desítky raftů a lodí. Jejich posádky volají hlasité „Ahój“, děti mávají a někteří turisté jim pozdrav oplácejí. Jiní zas zmateně řeší se svými blízkými, co že to na ně sluncem spálení lidé pokřikují.

Podle části místních ale s vodáky připlouvají do města i problémy. „Za mě teď jde asi o nejpalčivější téma,“ popisuje Tereza Rominová, která pracuje v ševcovské a brašnářské dílně v Řemeslné uličce.

„Obecně si nerada stěžuju, ale že tu lidé v noci překlápějí popelnice, je za mě přes čáru. Někteří vodáci dělají skoro ostudu milovníkům řeky, vymyká se to kontrole,“ říká rodilá Krumlovačka. Nočnímu vandalismu by se měl podle ní „utnout tipec“, přemítá, zatímco před sebou rovná kožené pásky. „Obecně ale turismus negativně nevnímám. Má to svá úskalí, ale je to jasná součást takhle krásného města.“

Podle Vachty není chování vodáků nějak výjimečné. „Myslím, že hluk nebo zvýšený nepořádek jsou všude, kudy proplouvá hodně lidí. Obecně s nimi nemám problém, ale co mi celkem vadí, je, že chodí polonazí po městě. A to by se za mě dalo řešit nějakými vtipnými plakáty, aby se třeba trochu zastyděli,“ dodává.