„Měl by ukázat, proč jsme to dělali,“ říká Josef Mašín o chystaném filmu

Příběh bratří Ctirada a Josefa Mašínových se po několika neúspěšných pokusech dočká filmového zpracování.

Celovečerní snímek začne letos v srpnu natáčet režisér Tomáš Mašín, a to podle scénáře Marka Epsteina. Hlavní role ztvární Oskar Hes a Jan Nedbal, v těch dalších se objeví například Matěj Hádek nebo Tatiana Dyková.

„Měl by ukázat, proč to vlastně bylo a proč jsme to dělali, což si myslím, že je velice důležité, protože většina reakcí na to, co jsme dělali, je taková, že si lidé neuvědomí a nevědí, proč jsme to dělali a co jsme dělali,“ říká Josef Mašín v rozhovoru pro Seznam Zprávy, co od filmu očekává.

Brzy se o vás začne natáčet film Bratři. Na kolikátý pokus?

Možná, že je to pokus číslo patnáct, a všechny pokusy předtím ztroskotaly hlavně na nedostatku peněz. Doufám, že to bude dobré. Tým, který se shromáždil okolo filmu, je dobrý. Prošel jsme s nimi tu trať, kde jsme přecházeli Východní Německo, četl jsem také scénář. Samozřejmě scénář nevypovídá všechno. Záleží na provedení a na režisérovi, co z toho udělá.

Co od filmu hlavně očekáváte?

Část by měla ukázat, proč to vlastně bylo a proč jsme to dělali, což si myslím, že je velice důležité, protože většina reakcí na to, co jsme dělali, je taková, že si lidé neuvědomí a nevědí, proč jsme to dělali a co jsme dělali.

My jsme to mysleli vážně, a i osobnosti jako tehdejší generál Vaněk a náš strýc Borek (Ctirad Novák) a (Zbyněk) Roušar, doktor Suchánek a tak dále. To byli dospělí lidé a oni věřili. My jsme byli tehdy kluci. Nám bylo 19, 20, 21, a přesto nám důvěřovali a věřili a svěřili nám zprávy, které jsme měli přinést na Západ, což jsme také udělali. Chtěl bych, aby se to také v tom filmu odrazilo, ne jako pouhé dobrodružství.

Film bude mít na starost režisér Tomáš Mašín. To je shoda jmen, nebo jde o vzdáleného příbuzného?

Je to Mašínův klan a je to vzdálený příbuzný.

Takže je to možná znamení, že tentokrát vše vyjde?

Držím tomu palce. Samozřejmě to, co se odehraje a co bude uděláno, záleží hodně na penězích, protože když bude člověk chtít například ukázat, co se odehrávalo u Waldowa a tak dále, kde se pohybovaly stovky vozidel a kde bylo 1200 německých vojáků a ruští vojáci… To je samozřejmě velice nákladné. K tomu jsou potřeba peníze a uvidíme, jak to dopadne v tomto směru.

Jaký je rozpočet filmu?

Nejsem v tomto směru odborník, přestože jsem v obchodě už pár let. Když jsem o filmu mluvil například s Milošem Formanem a dalšími producenty, tak říkali, že v Americe by byl rozpočet na takový film něco mezi 20 až 40 miliony dolarů. A toto množství peněz nevěřím, že je možné sehnat, ale doufám v to nejlepší.

Konzultoval jste s režisérem scény?

Samozřejmě, že jsme to konzultovali. Vždycky říkám: „To je můj druhý život a to všechno, co se odehrálo po Waldowě, je i pro mě neuvěřitelné.“ Konzultoval jsem to s ním a držím tomu palce.

Oskar Hes bude ve filmu hrát vás. Jaké to bylo mu převyprávět váš příběh? Je mu 24 let a nezažil dobu totality.

Poznal jsem ho osobně a mám z něj velice dobrý dojem a doufám, že jsem tlumočil naše emoce, jak se to odehrálo v těch místech, dostatečně na to, aby si z toho udělal nějaký obraz. Ale jak říkám, kdo to sám nezažil, pro toho je těžké si to představit.

Doufám, že budou mít i nějaké vojenské poradce, kteří jsou odborníky v tomto směru, již byli například u Special Forces v Americe nebo u Seals. Mají ten trénink, aby si představili, jak takové situace vypadají. Bylo to velice dramatické, jednalo se o vteřiny.

Vy jste se s herci sešel i v Německu, například v Uckru, kde se odehrál jeden z nejdramatičtějších střetů během útěku. Jaké to ve vás vyvolává pocity vracet se na ta místa?

Já osobně jsem tam byl od roku 1989 přinejmenším padesátkrát. Poprvé jsem tam byl v roce 1990, kdy tam byli ještě Rusové, a ani jsem se nemusel snažit. Já jsem to řekl tak, jak to bylo. A doufám a věřím, že si z toho udělal ten správný obraz.

Premiéra bude 26. října 2023. To bude 70 let od útěku do Západního Berlína. Bude tohle moment, kdy se rozhodnete poprvé přijet do Česka?

Chtěli jsme mít demokratické a svobodné Československo. Demokratické a svobodné Československo dnes neexistuje, existuje jen Česko. To je jedna věc. S touto situací jsem se smířil.

Komunismus a leninismus, tak jak byl, dnes neexistuje. Události a lidé, to, co se dnes v Česku odehrává a co tam je… Stále se na to dívám a můj úsudek se prozatím moc nezměnil a nevidím, že bych se s čistým svědomím mohl vrátit. Ale jak říkám, mám ještě dost času.

Co by na to, že se o vás točí film, říkal váš bratr Ctirad?

Můj bratr byl ten první, který pracoval s Otou Rambouškem na knížce Zatím ne strach, která se tehdy vydala v 50 tisících výtiscích a byla dost úspěšná. Myslím, že by byl rád, kdyby se naše činy ukázaly takové, jaké byly, protože jak jsme již říkali předtím, hodně lidí neví, jaké byly tehdy okolnosti a proč jsme to dělali.

Peníze na film se vybírají pomocí crowdfundingové sbírky na Hithitu. Co říkáte tomu, že Češi dobrovolně přispívají?

Myslím, že je to dobré. Rozumím, že aby byl ten film dobře udělán, je na to potřeba hodně peněz. Jestli mají dost peněz, nevím, ale myslím, že nikdy není dost a každá koruna přispěje.

Byl bych rád, kdyby se to uskutečnilo. A ti, kteří přispějí, rozhodně z mého hlediska přispějí pro dobrou věc, poněvadž se nejedná o nás. Jedná se o minulost Československa a jedná se také o budoucnost.

Závěrem: Jak hodnotíte to, že v Česku se o vaší rodině mluví čím dál víc? Nejprve to byl soudní spor o statek v Lošanech, poté se vašemu příběhu věnovalo pražské Divadlo Na Jezerce. Teď se bude točit film Bratři.

Je to tak. Zdá se, že o to je zájem, a vidím, že v Lošanech má vzniknout památník třech odbojů. Jedna věc mě na tom však mrzí, a to, že ten památník není pod záštitou a není financován ze státních prostředků.

Považuji za ostudu, že tento památník je financován z privátních prostředků a hlavně, že se na tom financování z velké části podílí naše sestra. Chce-li někdo tyto věci připomínat, tak my jako naše rodina si nic připomínat nemusíme. To je pro lidi, pro občany, kteří by se měli dozvědět něco o své historii, co se v Československu odehrálo a co bylo nutné dělat, aby to dospělo tam, kde to dneska je.