Maják civilizace. Záhadná věž u Brna varuje, že je lidstvo v bodě zlomu

Stoupáme do kupolovité věže. „Co dva centimetry, to jeden rok ve vývoji lidstva od roku 1500,“ ukazuje mi Bernard Zich.

Točité schodiště jedinečné stavby lemují okna různých tvarů. „Představují různé stavební slohy, které historií prošly. Renesance, baroko, rokoko,“ vysvětluje muž, který zanedlouho oslaví osmdesátku. Už první věty svérázného vizionáře a podnikatele dávají tušit, že tohle bude výjimečná návštěva.

Vystudovaný dopravní inženýr, který po revoluci rozjel úspěšné železářství, promítl do nepřehlédnutelné stavby v Troubsku-Veselce své futurologické vize.

Zabývá se jimi už přes padesát let. „Když jsem se narodil, bylo na světě 2,3 miliardy lidí. Kolik jich je teď? Nechal jsem si vyjet z počítače, že to bylo včera 8 miliard a 57 milionů,“ ukazuje.

Právě extrémně rychlý nárůst počtu lidí vedl Zicha k plánům na věž. Jeho Maják civilizace má upozornit na rozcestí, v němž se homo sapiens po stovkách tisíc let své existence ocitl.

„Důvodem je dosažení sečného inflexního bodu na křivce vývoje světové populace, kdy se dostáváme na křižovatku,“ vypráví Zich. Jak zdůrazňuje, své poslední miliardy lidstvo dosáhlo jen za 11 let.

Podle něj jsme se tak dobrali do zlomového období, které rozhodne o našem osudu.

Na schodech rychle překonáme pět set posledních let. „Tady je schod s rokem 2000 a teď už jsme v současnosti,“ rozhlíží se badatel.

Stojíme v centru věže. Prosvětlené kanceláři s kuchyňskou linkou dominuje stůl, na němž Zich prezentuje křivky populačního vývoje i své letité zápisky.

Do stavby plné mozaik, nepravidelných tvarů i „vylepšováků“ promítl čtyři varianty dalšího vývoje civilizace. Stanovil pro ně i míru pravděpodobnosti. „Jsou znázorněné stavebně i různými kódy,“ upřesňuje.

Zich se obává, že současný souboj velmocí povede ke třetí světové válce. „Pravděpodobnost této cesty razantně stoupá a již v současnosti přesahuje padesát procent,“ vypráví amatérský futurolog. Při dotazu, jak možnosti propočítal, přiznává, že jsou to spíše odhady. Statisíce ovlivňujících faktorů by podle něj nákladně musel vymodelovat počítač.

V místnosti je každé okno jiné. Zakřivené rámy znázorňují populační vývoje států i různých unií. „Čína má největší okno tady na záchodě, ale po dokončení stavby už ji předběhla Indie,“ směje se badatel.

Drtivá většina prvků věže pochází z jeho hlavy. A přiznává, že to s ním dělníci neměli lehké. Některé návrhy dodělával ještě chvíli předtím, než je měli řemeslníci zhotovit. „Někdy jsem přiběhl na stavbu a říkal dělníkům, jak to mají křivit,“ směje se.

Vcházíme na terasu. Zaoblenou zeď nad námi pokrývá mozaika s apokalyptickými výjevy a válkou náboženských koalic. „Pravděpodobnost úplné apokalypsy vidím do 10 procent, ale není to úplně zažehnané,“ říká.

Mozaikérka na balkoně vyobrazila speciální zbraň, epidemii infekčních nemocí i zemřelé pacienty.

Také Zichovo výjimečné pracoviště zůstává tak trochu na křižovatce. Badatel rozdává vizitky s razítkem Ústavu ochrany civilizace. Ve věži sídlí jeho vědeckovýzkumná futurologická společnost Save ci, která se má komplexně zabývat možným vývojem lidstva, a to i do vzdálenější budoucnosti.

Jenže demografy, ekology či bezpečnostní experty nesehnal. „Bohužel ústav není funkční, protože nemáme potřebné peníze. Aby tato civilizace pokračovala a lidé se měli líp – o to nikdo nejeví zájem,“ krčí rameny.

Vizionář zdůrazňuje, že by rád sehnal lidi do týmu, třeba i pro zajištění prohlídek.

Přestože věž začal stavět před více než 15 lety, část není dokončená. V posledním patře budoucnosti u samého vrcholu kopule se povaluje stavební materiál. „Začal jsem s budováním rajské budoucnosti, ale zatím se to tak nevyvíjí. A hrůznou budoucnost tady tvořit nebudu,“ říká.

Na stropě je zavěšený půlkruhový masivní předmět z kovových trubek. „To je meditační plošina. Ležel byste asi dva metry nad zemí a odpočíval. Ale raději to nefoťte. Ať se turisti přijdou podívat,“ láká k návštěvě.

V nedostavěném prostoru měl v plánu i WC budoucnosti, které uživateli v aktuálním čase změří tep nebo udělá rozbor moči.

Ve světě neobyčejných vizí nás občas dohání realita. Když vcházíme do podzemí představujícího postapokalyptické časy, Zich svítí baterkou. Elektřina nefunguje. „Nejsou peníze a není zájem,“ krčí Zich rameny.

Nedokončené místnosti naznačují, na jakou úroveň se může civilizace propadnout po obřím válečném konfliktu. Bloudíme antickým Římem, zavítáme až do neolitu – potemnělé místnosti. Klenbu tvoří kameny deskovitě položené na sebe.„Je to inspirované irskou stavbou Newgrange, která je stará šest tisíc let,“ srovnává.

„A v neolitu máme i přístup k vodě,“ ukazuje do kamenné „postapokalyptické“ studny.

Podnikatel přiznává, že jej manželka i blízcí při stavbě sice podporovali, ale pro jeho futurologické vize nemají příliš pochopení. „Fanatické podporovatele nemám,“ uznává. Jen do věže přitom investoval okolo osmi milionů korun.

Stavbě podle Zicha někteří místní přezdívají Šroubek. Sousedí se železářstvím, které podnikatel po revoluci založil. „Šéf má tolik aktivit a plánů, jen je pak nestíhá dokončovat,“ povídá jedna z jeho prodavaček, která tam pracuje už 27 let.

Zich upozorňuje, že mladou generaci čeká pokles životní úrovně. „Žijí tady a teď a stále si chtějí užívat. Mám pět vnuků a pořád se obávám, že budoucnost bude brzo katastrofální. Nic se proti tomu nedělá.“

Stále však doufá, že lidstvo vykročí na jednu z jím načrtnutých pozitivních cest vývoje. Má vést ke globálnímu sjednocení světa a vytvoření Světové unie z moudrosti. „Planeta klidně uživí i 12 miliard lidí, ale jen za předpokladu, že bude lidstvo fungovat ve spolupráci. To by byl zlatý věk. Všechno to mám vymyšlené,“ loučí se svérázný badatel.

Maják civilizace zaznamenal fotoreportér Seznam Zpráv během mapování bizarních a nedokončených staveb v Česku. Další stavby si můžete prohlédnout v galerii: