Lidé z Hřenska: Jsme odkázáni na hasiče a přírodu. Nevíme, kdy se vrátíme domů

Je po desáté hodině dopoledne a vyrážím do obce Janov, kde nakonec nebyla nutná evakuace. Před vjezdem do obce nás ale zastavují dámy v oranžových reflexních vestách s nápisem „hasiči“ a oznamují, že se do vesnice nedostaneme. Vstup je povolený pouze pro místní obyvatele.

U kontrolního stanoviště je na plácku několik blikajících hasičských vozů. Nad námi krouží jedno letadlo za druhým. Žádný oheň není vidět, z lesů ale stoupá kouř a je cítit zápach.

Pokud chci mluvit s místními, nezbývá mi nic jiného než je požádat o rozhovor u kontrolního stanoviště. Paní Anně je 74 let a zrovna odjíždí v červeném autě z Janova.

„Nejsme nadšení, jsou to nervy. Informace sleduji v televizi a paní starostka nám píše zprávy. Evakuace jsem se nebála. V Janově bydlím v domově s pečovatelskou službou,“ popisuje Anna svůj pohled na aktuální situaci a odjíždí.

V dalším autě je rodina z Opavy, která je v Janově na dovolené v místním penzionu. Kvůli požáru ale nezvažuje předčasný odjezd. „Zatím zůstáváme, je to smutné, ale co s tím naděláme. Ubytováni jsme v penzionu, doufáme, že žádná evakuace nenastane,“ říká otec od rodiny.

Lidé z Janova měli to štěstí, že kvůli požáru nemuseli opustit své domovy nebo chalupy. Na rozdíl od Kozderových, kteří mají chalupu v Mezné na Hřensku a napjatě sledují, kdy se do místa budou moc vrátit. Od sousedů vědí, že mají částečně poničenou zahradu.

„Vrátil se pan starosta a řekl nám, že do konce týdne plus mínus nemáme počítat, že bychom se vrátili do těch objektů. Je už v podstatě spočítané, že tři domy lehly definitivně popelem, dva jsou poškozené dle informací, které máme. Jsem rád, že se nikomu nic nestalo a chtěl bych znovu poděkovat hasičům,“ řekl pan Kozdera.

Další svědectví přidává pan Oldřich Tomášek. Bydlí v Děčíně, v obci Mezná má také chalupu.

„V neděli, když to všechno propuklo, jsem byl na odjezdu do Děčína, takže jsem se evakuoval sám. V Mezné mám chalupu, požár ji samozřejmě ohrožuje, ale vím, že je v pořádku. Pan místostarosta nám dává často informace, jak to s našimi domy vypadá,“ vysvětluje pan Tomášek, kterému je 72 let.

Nyní sleduje celou situaci ve svém bytě v Děčíně a vyčkává, kdy se bude moc na chalupu přijet podívat. „Člověk je v nepříjemném očekávání, co se u něj stane. Jsme odkázání na hasiče a přírodu. Musíme teď počkat,“ dodává.