Článek
Příští neděli se vydá na trať pražského maratonu více než 10 tisíc běžců. Návrat ke sportu po těžké nákaze ale není vhodné uspěchat, lépe je cíle odložit na další rok, popsal přednosta I. interní kliniky Lékařské fakulty Univerzity Karlovy v Plzni Martin Matějovič.
„Pandemie covidu-19 měla a stále má nebývalé dopady na fyzickou aktivitu a sport. Dotkla se nevyhnutelně jak profesionálních sportovců, elitních závodníků, tak i rekreačních sportovců,“ uvedl.
Česká data podle něj neexistují, podle šetření z jiných evropských zemí měly lockdowny vliv na pokles pohybové aktivity zhruba o třetinu a až o polovinu víc času lidé strávili pasivním sezením. Zatímco někteří sportu v době epidemie ubrali, dalším dala například práce z domova možnost k častějšímu tréninku.
Hlavně nic neuspěchat
Velká část populace, sportovce ani běžce nevyjímaje, prodělala nákazu covidem-19, která se podepsala i na jejich fyzické kondici. „Naprostý základ je návrat k výkonnostnímu sportu neuspěchat ve snaze dohnat zameškané. Ani v objemu, frekvenci či v intenzitě tréninku,“ řekl.
Lidé by se podle něj rozhodně neměli vracet k plné intenzitě a objemu tréninků dříve než za dva až tři týdny, kdy budou zátěž postupně navyšovat. Sportovcům, kteří měli těžší průběh covidu, například s několik dní trvajícími horečkami, výraznou únavou, zápalem plic nebo hospitalizací, doporučuje před návratem k systematickému tréninku na běžecký maraton či jiný výkonnostní sport lékařskou prohlídku.
Ideální načasování návratu ke sportu je podle Matějoviče individuální. Sportovci se ale podle něj musí připravit na to, že návrat k „normálu“ při sportovní zátěži může být u covidu delší než u běžného nachlazení. „Buďme trpěliví a odpouštějme tělu někdy pomalou ochotu k návratu do očekávané formy,“ uvedl. Rekreační sportovci, kteří měli covid-19 s těžším průběhem v posledních několika měsících, by podle něj měli své cíle přesunout do dalšího roku.
„Poradit se se svým lékařem je také vhodné v situacích, kdy se při návratu do tréninku objeví zdravotní potíže, například nepřiměřená dušnost, bolesti na hrudi, pocity bušení srdce, vyšší než obvyklá klidová srdeční frekvence nebo neúměrná pozátěžová únava,“ doplnil.
Připomněl, že několikahodinový běh při maratonu je pro tělo enormní zátěž, na kterou je třeba se dlouhodobě připravovat. „Nepřipravenému organismu taková zátěž vždy nějakým způsobem ublíží, někdy i významně. Na druhou stranu naše těla mají výtečnou schopnost adaptovat se na extrémní nároky, ale jen za předpokladu, že jim poskytneme dostatečný čas k přizpůsobení,“ řekl. Čím byl člověk dosud méně aktivní, tím delší čas potřebuje.
Několik měsíců tréninku
Ideální podle Matějoviče je, aby sezóně, kdy chce běžec absolvovat maraton, předcházela sezóna s jedním či dvěma půlmaratony zaběhnutými v dobré kondici. Obecně je třeba nejméně čtyři až šest měsíců systematického tréninku, tedy běhání čtyřikrát či pětkrát týdně a celkově běhat postupně kolem 60 až 80 kilometrů za týden. Vhodné je také věnovat se jednou týdně posilování, mobilitě a balančnímu cvičení.
V posledních dvou letech byly sportovní akce včetně pražskému maratonu kvůli protiepidemickým omezením často rušeny. „Dá se ale předpokládat, že motivace a natěšení budou hrát velkou roli. První závody by proto neměly být útokem na osobní rekordy. V opačném případě hrozí zklamání či dokonce zdravotní komplikace,“ dodal.
