Kvantový počítač, roj dronů a robotů. Česká armáda žízní po technologiích

Nepřátelská vojska se přiblížila. Bojuje se o jednotlivé domy. K nebi vzlétá deset dronů. Některé mají termokameru, jiné infrakameru a senzory pro chemické nebo biologické zamoření. Jeden z dronů s sebou nese i miniaturní verzi jezdícího robota.

Po zemi zároveň vyráží dvě robotická vozítka.

Úkol mají jasný - prozkoumat přilehlé ulice. Rojnice dronů a robotů skenuje ulici.

Nepřátelský voják pálí a jeden z dronů sestřeluje. Zbytek se automaticky přeskupí, případně se vrací.

Nikdo je neřídí. Velitel pouze kliknul do mapy a tím zadal oblast, kterou chce prozkoumat. Zbytek zajišťuje umělá inteligence. Místo několika operátorů jsou tak potřeba pouze vojáci, kteří vyhodnocují obraz.

Ne až tak vzdálená budoucnost. Tento systém totiž od roku 2022 vyvíjí Vysoké učení technické v Brně společně s Univerzitou obrany.

Teď se blíží dokončení a finální testování. „Řešit budeme dva potenciální scénáře. Během prvního půjde o použití špinavé bomby v obydlené oblasti. Budeme měřit radiaci. Druhý scénář bude zahrnovat průzkum, jestli se ve vymezené oblasti pohybují vojáci nepřítele a je tam ozbrojená technika. Systém budeme testovat na maskovaných i nemaskovaných vojácích,“ říká vedoucí projektu Petr Marcoň.

Novinka využitelná i při řešení krizových situací - třeba při havárii chemičky - vzniká v úzké spolupráci s armádou.

Agrese Ruska na Ukrajině totiž ukázala, že bez nejnovějších technologií se vojsko neobejde.

„Je těžké předpovídat, jak by případná další válka vypadala. Technologie ale ve válčení bezpochyby hrají roli a jedním z trendů, které vidíme, je nasazování bezpilotních vozidel a letounů nebo využívání sběru a strojového zpracování velkého množství dat,“ popisuje bezpečnostní analytik Vojtěch Bahenský z Institutu mezinárodních studií Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy.

Na drony dle všeho sází i Rusko, které se chystá významně navyšovat počet operátorů i výcvikových center, píše to Kyiv Post.

Na přelomové technologie spoléhá i česká armáda. Patří tam třeba „spravování velkého množství dat, zavádění autonomních systémů, využívání kvantových technologií, umělé inteligence, robotiky a další,“ jak píše náčelník Generálního štábu Armády Karel Řehka v Koncepci výstavby Armády České republiky 2035.

Nejsou to pouze informační technologie, ale třeba i 3D tisk plastových a kovových materiálů. Ten může sloužit k levnější a rychlejší výrobě náhradních dílů, součástek.

Armáda i stát se po konvenčním napadení Ukrajiny Ruskem v únoru 2022 rozhýbaly z letargie a začaly s univerzitami více spolupracovat. Ilustruje to už zmíněný projekt autonomních dronů.

„Projekt začal před únorem 2022. Po tomto datu začal růst zájem armády,“ říká Petr Marcoň z Vysokého učení technického v Brně.

Z bojiště je možné získávat velké množství dat. Jenže tento obrovský tok videí a dalších informací je potřeba smysluplně zpracovat a ochránit. Pokud totiž hrají čím dál tím větší roli data, stává se také cennější, pokud dokážete nepřítele oslepit či zmást.

Právě na data - jejich ochranu nebo zpracování - se soustředí další vědecko-armádní projekty, které se v poslední době rozjíždí. Zatímco dříve se univerzity s vojáky na své půdě příliš nesetkávaly, teď se dveře netrhnou.

„Máme s generálním štábem už asi dva roky podepsané memorandum o rozvoji přelomových technologií. Mezitím se nad prioritními tématy pro armádu rozeběhl strukturovaný dialog, propojíme skupiny odborníků s armádou. Máme podané některé projekty a čekáme. Spolupracujeme třeba na projektu kvantového počítače,“ popsal Seznam Zprávám rektor Českého vysokého učení technického (ČVUT) v Praze Vojtěch Petráček.

Kvantová technologie je mnohem, mnohem rychlejší než běžné počítače a zvládá zpracovávat násobně vyšší počet dat než běžná výpočetní technika. Může sloužit i k vyššímu stupni zabezpečení a šifrování.

Ke kvantovému počítači má přístup sedm univerzit a díky memorandu i ministerstvo obrany a vojáci. Postupně by měl následovat třeba vývoj speciálních aplikací, které s různými daty dokážou pracovat.

Data i umělá inteligence mají dopad na podobu válčení. Tím se proměňuje bitevní pole, umělá inteligence mění taktiku. S přímým ohrožením Ruskem pak vzrůstá na důležitosti otázka, jestli jsou občané ochotni podílet se na obraně. Novinkou pak může být i výzkum toho, jak je naše infrastruktura zranitelná při kyberútocích.

„Společenské vědy mohou ve spolupráci s přírodními a technickými vědami přispět k pochopení, jak budou lidé i v podmínkách konfliktu s technologickými inovacemi interagovat. Mezi další možnosti společenskovědního výzkumu patří například ekonomický výzkum financování obrany, příprava na krizové situace, psychologie vojáků a sociologie armády, civilně-vojenské vztahy, výzkum informačních operací v konfliktech a další,“ vyjmenovává analytik Bahenský.

Jenže inovace naráží na řadu problémů, které se armády přímo netýkají: nedokonalá legislativa u zadávání veřejných zakázek, málo pružné a zároveň stabilní financování vědy.

Setkal se s tím i profesor Filip Železný z elektrofakulty na ČVUT. S kolegy pracuje na projektu, který se zabývá analýzou dat ve spojení s vojenskou medicínou. Víc nemůže prozradit.

Projekt do detailu projednal s armádou, aby na něj ale získal finance, musí podat žádost o grant přes Technologickou agenturu.

„Jenže to trvá strašně dlouho. Podáte to a točí se to v recenzních řízeních. Ale lidé, co to recenzují, tak vůbec nemusí mít ponětí o tom, co ta armáda potřebuje. Je to, jako kdybyste potřeboval někam dojet autem, ale místo toho začal hledat autobusové spojení, které jede úplně okolo,“ kritizuje Železný.

Armáda by podle něj ve chvíli, kdy se debatuje o zvýšení podílu HDP, které poputuje do armády, měla navýšit i kapacity pro výzkum a spolupráci s univerzitami. Představoval by si něco po vzoru americké agentury DARPA, která zodpovídá za vývoj nových technologií a s vědci jedná napřímo.

„Poslouchat, že nemají kapacity a musí se to dělat přes Technologickou agenturu, vůbec nedává smysl. Vždyť od toho tam teď jsou peníze,“ říká Železný.

Naráží tím na slova ředitele odboru průmyslové spolupráce ministerstva obrany Michala Rendla. Ten v diskuzi na ČVUT řekl, že „kapacity naší armády nejsou takové, abychom to celé zabezpečili.“

Problematické financování, které nevede k efektivnímu výzkumu, kritizoval i rektor Vysoké školy chemicko-technologické v Praze Milan Pospíšil.

V české vědě totiž hrají prim soutěžní a krátkodobější granty. Chybí dlouhodobější financování prioritních inovací, které pomohou s obranou státu. S tím je spojené i přílišné rozkročení státu, který nedokáže jednoznačně říct, co chce.

„Máme tady spoustu priorit. Tolik priorit nemá nikdo na světě. A ty priority nepřežijí délku trvání jedné vlády. Takže se vám pořád mění,“ řekl.