Článek
Drastické zdražování i vyšší ceny energií dopadají na české domácnosti. Chudobou je ohrožená až čtvrtin z nich, vyplývá z unikátního průzkumu společnost PAQ Research.
V projektu Život k nezaplacení už totiž rok detailně sleduje hospodaření českých domácností a dopady energetické krize. „Narůstají duševní problémy. Příznaky středně těžké úzkosti má 14 procent lidí. Před začátkem krize to bylo 10 procent,“ říká v rozhovoru sociolog Daniel Prokop, šéf agentury a člen Národní ekonomické rady vlády.
Topná sezona se naplno rozjela. Je vidět, že domácnosti na energiích hodně šetří?
Už od ledna sledujeme tendence Čechů šetřit. Přibývá lidí, kteří se snaží míň vytápět. Topí v menší části domu, vodu v bojlerech ohřívají na méně stupňů. Snaha o úspory je velká. Počet lidí, kteří se doma snaží omezovat teplotu, oproti lednu narostl ze 34 na dnešních 58 procent. Další vytápí menší část domu, či vodu na menší teplotu a tak. Tato sezona se významně liší v tendenci omezovat spotřebu.
Ve speciálním projektu už rok sledujete hospodaření českých domácností. Jak je v tomto ohledu pozměnila energetická krize a vysoká inflace?
Domácnosti dávají v průměru o 2600 korun víc na bydlení – tedy za nájmy, energie či hypotéky. A přes 600 korun za potraviny. Za tyto dvě položky dávají Češi o 3200 korun víc než před rokem. Výdaje na bydlení sice o trochu více rostou u vysokopříjmových domácností, ale u chudých narostly o dva tisíce, u bohatších o tři tisíce. Nárůsty se tolik neliší. Když naroste domácnostem s vyššími příjmy výdaj za bydlení o tři tisíce, je to udržitelné. U chudších lidí je ale takový vyšší výdaj velký problém.
Před rokem dávaly domácnosti za bydlení nějakých 23 procent, necelou čtvrtinu příjmů. Teď je to 29 procent. Tento poměr narostl hlavně u chudších domácností. Inflace tedy zasahuje více tuto skupinu. Bohatším redukuje hodnotu jejich úspor. Největší problém teď vidíme u chudší poloviny domácností s dětmi. Většina této skupiny už nyní negeneruje úspory. Jede v hospodaření zhruba na nulu.
Je klíčové, aby dodavatelé energií v případě doplatků nabízeli dlouhý splátkový kalendář, který rozloží platby třeba na dvanáct měsíců. Jinak spadne do exekucí zbytečně víc lidí.
Říkal jste, že se domácnostem výdaje za bydlení zvedly velmi obdobně. Čím si to vysvětlujete?
U chudších domácností se třeba míň zvedají hypotéky. Mají je na nižší částky, nebo je nemají vůbec. Ale bydlí v nájmech, které šly také nahoru. Co se týče energií, mají sice menší byty a domy, ale mají je třeba méně izolované, nebo nežijí v tak energeticky úsporných obydlích. Vysokopříjmoví lidé mají vyšší spotřebu elektřiny za spotřebiče, které souvisejí s luxusnějším životním stylem, ale nízkopříjmoví to na výdajích „doženou“ energetickou neúsporností bydlení.
Proč krize nyní nejvíc dohání chudší rodiny s dětmi?
Se zvyšováním výdajů jde ruku v ruce zvyšování příjmů. V domácnostech seniorů se výdaje také zvýšily, ale valorizacemi důchodů se jim zvyšují také příjmy. Stát na valorizacích vynaložil navíc vyšší desítky miliard korun. Jsou sice chudší důchodci, kterým tolik nepomohly, ale celkově zafungovaly. Cílenější pomoc rodinám s dětmi je výrazně nižší. Výdaje rostou a příjmy málo.
Z průzkumu také vyplývá, že si Češi v průměru odkládají méně peněz. Třetina domácností jede takříkajíc na nulu. Bude to mít hlubší důsledky až v roce 2023?
V tomto vidím jako zásadní jednu věc: do exekucí lidé často spadnou kvůli nedoplatkům ve vyúčtování. Tohle byl častý průběh v době krize v letech 2009–2013. Lidé si brali spotřební úvěry, aby měli na nájem, zaplacení složenek a pak spadali do exekucí.
Teď se nabídka takových úvěrů opět rozšiřuje. Je klíčové, aby dodavatelé energií v případě doplatků nabízeli dlouhý splátkový kalendář, který rozloží třeba na dvanáct měsíců. Jinak si úvěry nabere a pak spadne do exekucí zbytečně víc lidí. Vyžadovat by to po dodavatelích měl i stát.
Vedl jsem rozhovory s lidmi ve městech, kde teplo podražilo až pětinásobně a zvedly se jim v panelácích zálohy třeba na víc než 10 tisíc. To jsou však extrémnější případy. Z vašeho průzkumu nyní vyplývá, že se výdaje domácností od září trochu ustálily. Čeká další cenový šok většinu domácností až po Novém roce?
V posledních třech měsících je nárůst ve výdajích za bydlení a jídlo v průměru asi 500 korun měsíčně. Inflace zpomalila a projevuje se to i v našich datech. Tohle pokryl nárůst příjmů. Zejména u důchodců se situace zářijovou valorizací dokonce zlepšila.
Nicméně řada lidí ještě teď neplatí zálohy na cenových stropech energií. Tyto stropy budou mít menší vliv na životní úroveň středních vrstev. Navýšení většina těchto domácnosti ustojí, ale zejména pro chudší rodiny jsou stropy vysoko. Odhadujeme, že po lednovém navýšení se chudoba bude zvyšovat. Ohrožená bude zhruba čtvrtina domácností, na kterou by podle mě měl stát zaměřit adresnější pomoc.
Jaká by tedy měla být?
Myslím, že důchodcům znovu pomůže lednová valorizace, která přidává relativně dost i nízkopříjmovým seniorům. Zůstane tu však skupina samostatně žijících důchodců s celkově nízkými důchody, kteří budou i tak v problémech. Stejně jako chudší rodiny by měli čerpat státní příspěvek na bydlení.
Ten běžně dosahuje čtyř až pět tisíc korun. Má na něj nárok asi 800 tisíc domácností, ale využívá ho jen asi čtvrtina z nich. Co ti zbylí, proč se k němu nedostanou?
Příspěvek má relativně složitou administrativu, na jeho vyřízení skrze úřad práce dlouho čekáte. Informovanost u lidí je stále relativně nízká. Řada lidí vůbec neví, že má na dotaci nárok. Tyto problémy musí stát odstranit. Nicméně pokud se počet příjemců za rok podařilo zvýšit jen o padesát tisíc, tak si nejsem jistý, jestli se to změní a lze jím pokrýt stovky tisíc domácností.
Musel by přijít úplně nový koncept příspěvku. Třeba když podáte žádost a úřad ji do jednoho či dvou měsíců nevyřídí ani vás nevyzve k doplnění, máte jej předběžně připsaný v nějaké základní výši. Když přijde hodně lidí, klidně čekají i víc než ty tři měsíce. Ano, je to samozřejmě kontroverzní věc, jde se zaměřit i na jiné oblasti podpory.
Může to být třeba sociální tarif, cílená sleva na energie pro lidi s nízkými důchody, pobírající dávky či nižšími příjmy podle daňového přiznání. Druhá možnost je odpustit definované skupině rodin platby ve školách a školkách za obědy a ve veřejných volnočasových centrech jako DDM a ZUŠ. To rodině může ušetřit třeba dva, tři tisíce korun měsíčně.
Taky jsem narazil na to, že se lidé často stydí jít si pro dávku na sociální bydlení, protože byli celý život soběstační. Co s tím udělat?
Když se letos dělal příspěvek pět tisíc korun na dítě, požádalo si o něj asi 80 procent domácností, které měly nárok. Tam se nestyděly. Jde také o to, jakou formou o příspěvku mluvíme. Je to prostě nástroj sociální politiky, který podpoří velkou část zranitelnější části obyvatel, stejně jako daňové slevy, rodičák nebo důchody. Neformuloval bych to stylem „nebojte se žádat o pomoc“, vyzdvihovat tím to „žádání“. Je to špatný slogan kampaně. Stud také hraje roli, když se spojí se složitostí vyřízení toho příspěvku. Musíte něco složitě dokládat, někdo to může vnímat jako ponižování. Když je žádost jednoduchá, prostě to podáte a neřešíte.
Aby se to zefektivnilo, musejí se zapojit další instituce – třeba se domluvit s bankami, poštami a dodavateli energií. Vyškolení lidé od nich představí klientům kalkulačku na výpočet příspěvku na bydlení. Řeknou jim, že mají nárok na dávku, udělají online identitu a navedou na žádost. Prostě umožnit více kontaktů se státem, nejen skrze úřady práce.
Voláte po zavedení sociálního tarifu pro ty nejvíce zasažené skupiny, který funguje třeba v Británii. Jak by měla dávka vypadat?
Lze ji adresovat třeba rodinám, které berou přídavek na děti nebo nevyčerpají slevu na děti a přechází jim do daňového bonusu – to je asi třetina nejchudších rodin. A seniorům s nízkými důchody pod hranicí určité částky. Údaji z administrativních dat si definujete ohroženou skupinu. Když jsme to řešili v Národní ekonomické radě vlády, tak nejchudší skupina měla okolo 25 procent domácností.
Potom jsou technická řešení. Třeba v Británii mají tyto údaje propojené s registrem nemovitostí a odběrných míst a pak poskytnou lidem tuto slevu, nebo jim sníží energetické stropy. U nás by bylo nutné propojit údaje z Úřadu práce, z Finanční správy, České správy sociálního zabezpečení. Udělat chráněnou databázi na straně státu. Pak si u dodavatele požádáte o levnější tarif a on si na základě vašeho schválení ověří, že patříte k těm, co mají nárok na levnější energii. Kdyby se náš stát snažil, tak by v řádu měsíců takové opatření mohl spustit.
Jako člen Národní ekonomické rady vlády jste s ministry v kontaktu. Bude volání po sociálním tarifu úspěšné?
Nevím o tom, že by se takový tarif chystal. Pokud by to mělo zahrnout už tuto topnou sezonu, musel by posun být výrazně silnější. Stát asi spíš sází na to, že zastropování cen energií zafunguje v kombinaci s valorizací důchodů nebo příspěvků na bydlení.
Pokud vaše návrhy nebudou vyslyšené, opravdu za vás hrozí, že velká část domácností ohrožených chudobou spadne do nějakého finančního průšvihu?
Exekuce se projevují až za rok, dva. Domácností jim předcházejí už zmíněnými spotřebními úvěry. Takže je důležitý rozklad doplatků, aby tam nevycházely neřešitelné sumy a nehnali jsme lidi k půjčkám. Mluvili jsme o sociálním tarifu, odpuštění některých plateb ve školách či školkách nebo o otevřenější dávkové politice. Kdyby se podařilo v robustnějším hávu dvě z těchto tří věcí uskutečnit, tak zima bude pro domácnosti mnohem snesitelnější.
Má současná krize na rodiny i jiné dopady?
Narůstají duševní problémy. Příznaky středně těžké úzkosti má 14 procent lidí, před začátkem krize to bylo 10 procent. Je vidět, že se nárůst týká lidí, které krize ekonomicky zasahuje.
