Článek
Jitka Svobodová patřila k nejvýraznějším a nejosobitějším autorkám působícím na české výtvarné scéně. I když vystudovala malbu, záhy se začala věnovat pouze kresbě. Od poloviny sedmdesátých let svoji tvorbu rozšířila o tvorbu drátěných objektů.
Na Akademii výtvarných umění se dostala až napotřetí, předtím nebyla přijata z kádrových důvodů. Svobodová absolvovala AVU v roce 1967, tedy v době, kdy se blýskalo na uvolněnější zítřky. „V té době začal vycházet Kafka. To byla úplná bomba. To všichni četli. My jsme s ním souzněli, to byla doba absurdní, nebylo možné se někam dobrat,“ vzpomíná v rozhovoru Paměť národa.
Napnuté provazy, 1977.
Rok po jejím absolvování však sovětská vojska obsadila Československo. Pro Svobodovou a mnohé další to znamenalo konec představám, že by mohli svobodně, dle své vůle tvořit a vystavovat. „Můj ročník skoro celý emigroval. Ztratila jsem zázemí, generaci, se kterou jsem měla něco společného. Já vyšla Akademii a za rok přijely tanky, tak jak to mohlo vypadat?“ říká v rozhovoru, který autorka poskytla v březnu 2023 Johaně Lomové a Tomáši Kličkovi v časopise Art & Antiques.
Stromy s lešením, 1975.
Autorčina tvorba neodpovídala oficiálnímu stylu, který byl za normalizace oficiálně uznávaný, proto se z existenčních důvodů rozhodla věnovat restaurátorství. Na obnově historických památek pak pracovala až do příchodu sametové revoluce.
Jak sama později shrnula, byla to práce časově i fyzicky náročná: „Byl pak ve mně přetlak, a tak jsem po příchodu domů vždy rychle dvě hodinky kreslila to, co jsem celý den dělala. Kreslila jsem lešení, trubky, prkna, dráty. Z toho jsem udělala výstavu. Byla to tematika přesně proti svazovým výtvarníkům. Získalo to ohlas právě proto, že to bylo takové jiné,“ vzpomíná v rozhovoru pro Paměť národa.
Míchání II, 1988.
Do roku 1989 téměř nevystavovala, zúčastnila se ale například sympózia Chmelnice-Mutějovice v roce 1983, na který v rozhovoru pro Art & Antiques vzpomíná takto:
„Totiž tam vůbec nebyla žádná hospoda a my jsme chodili celý týden do samoobsluhy a jedli pořád chleba a sýr. A byla zima, spali jsme někde, kde se vůbec netopilo, a bylo to dost drsné. Výstavu pak někdo za dva dny ukradl, asi na materiál.“
Oheň a slunce, 1985.
Celoživotní tvorbu Jitky Svobodové je možné vidět do srpna letošního roku na výstavě v Městské knihovně GHMP. Prohlídněte si fotky z výstavy.
Jitka Svobodová
Jitka Svobodová během příprav výstavy v GHMP.
- Jitka Svobodová (* 1941) vystudovala Akademii výtvarných umění v Praze (1961–1967) Ateliér monumentální malby a Ateliér restaurování (1973–1976).
- Poté pracovala jako restaurátorka a výtvarnice ve svobodném povolání, po sametové revoluci byla v roce 1991 jmenována první profesorkou na AVU, kde vedla až do roku 2011 Ateliér kresby.
- Připravila řadu samostatných výstav v Česku i v zahraničí a zúčastnila se mnoha výstav kolektivních, její práce jsou zastoupeny ve významných veřejných i soukromých sbírkách.
Okno s krajinou, 1974.
Na rok 1989 Svobodová vzpomínala velmi euforicky. Na AVU začala studovat spousta umělců, kteří do té doby školu navštěvovat nemohli. Sama se pak stala vůbec první profesorkou, kde vedla do roku 2011 Ateliér kresby.
Dva stoly, 2013.
Modré křeslo, 2017.
