Článek
Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.
Byl konec listopadu roku 1974, když tým vedený paleoantropologem Donaldem Johansonem z Clevelandského přírodovědného muzea narazil v údolí řeky Awaš v regionu Afarsko v dnešní Etiopii na pozoruhodný nález. Přiřkli mu kódové označení AL 288-1.
Z velkého množství fosilních pozůstatků posléze sestavili část přibližně 3,2 milionů let staré kostry samice hominida druhu Australopithecus afarensis. A protože vědci zrovna v té době rádi poslouchali známou skladbu britské kapely The Beatles „Lucy in the Sky with Diamonds“, pojmenovali hominida Lucy.
Jeden z nejslavnějších antropologických nálezů v dějinách lidstva zamíří letos v srpnu na dva měsíce do Národního muzea v Praze. „Svým významem objev Lucy přesahuje veškeré ostatní antropologické nálezy z historie. Že bude v Česku je mimořádný úspěch, který dokládá fakt, že od nálezu byla kostra Lucy pouze v Etiopii a ve Spojených státech,“ říká v rozhovoru pro Seznam Zprávy vedoucí antropologického oddělení Národního muzea Petr Velemínský.
Co objevení kostry Lucy odhalilo tehdejším nálezcům, proč jde o tak významný nález?
V době nálezu byla kostra Lucy Australopithecus opravdu nejvýznamnějším paleoantropologickým nálezem. Před padesáti lety totiž ještě paleoantropologové neměli takové množství koster hominidů, jaké mají v současné době. Lucy byla navíc tehdy relativně zachovalá – zachovalo se přibližně 40 procent kostí – takže její nálezci mohli z kostry leccos vyčíst. Například to, že byla Lucy jako jedinec schopná pohybu po dvou končetinách, podobně jako dnešní člověk. To byl v oboru paleoantropologie v tehdejší době obrovský průlom.
Je význam nálezu Lucy srovnatelný s jinými klíčovými antropologickými objevy z historie?
Co se týče významu, Lucy stojí ve srovnání s ostatními paleoantropologickými nálezy na samotném vrcholu. Nutno také podotknout, že její sláva je daná také všemi okolnostmi okolo. Už jen samotný fakt, že je pojmenovaná po písni The Beatles, jí na slávě hodně přidává a vzbuzuje obrovský zájem. A to nejen o obor paleoantropologie, ale celkově o téma evoluce a vývinu člověka. Dá se také říct, že objev skupiny vedené Donaldem Johansonem vyprovokoval k vzniku mnoha dalších výzkumných projektů, které se pokoušely úspěch zopakovat.
V následujících desetiletích tak bylo objeveno v oblasti východní Afriky několik podobně významných nálezů, které znalosti odborné i laické veřejnosti ještě rozšířily. Na počátku všeho ale stál právě objev Lucy.
Jak Lucy vypadala, do jaké míry se podobala modernímu člověku?
I přestože dokázala chodit vzpřímeně po dvou končetinách, Lucy stále vykazovala znaky, jimiž se podobala spíše šimpanzům. Skákala po větvích a i vzhledem a vzrůstem připomínala spíše lidoopa. Podoba s člověkem je značná převážně v dolních končetinách. Především postavení pánve, kyčelního kloubu, stehenní kosti a celkově páteře vykazuje znaky typické pro rod Homo. Na základě toho se i posuzovalo, že se jedinec pohyboval po dvou končetinách.
Na druhou stranu stavba horních končetin a celkově horní části těla odpovídá spíše lidoopům. Horní končetiny mají výrazně vyvinutou muskulaturu – právě vlivem pohybování po stromech – a celkově jsou v poměru k tělu delší než je tomu u moderního člověka. Dále byl u Lucy patrný malý mozek a mohutné nadočnicové oblouky.
Nedá se tedy ještě mluvit o člověku. Spíše to byl tvor, který mohl stát na počátku vývinu moderního člověka a z něhož se vyvinul náš rod Homo.
O jak velký úspěch se z hlediska Národního muzea jedná?
Úspěch je nepochybně obrovský a to i v mezinárodním měřítku. To dokládá jen samotný fakt, že kostra Lucy byla za padesát let od nálezu pouze v Etiopii a ve Spojených státech. V Evropě tak bude Česká republika a Národní muzeum první, kdo tento slavný exponát bude mít k dispozici. Můžeme samozřejmě i očekávat, že vystavení kosterních pozůstatků přitáhne velkou pozornost - a to jak z řad antropologů, tak veřejnosti.
