Článek
Komentář si také můžete poslechnout v audioverzi.
Bez přehánění desítky let se v Česku hovoří o potřebě reformovat psychiatrickou péči a zvláště její extrémně přetíženou dětskou část. Dopracovali jsme to do stavu, který nápadně připomíná situaci z pandemie, kdy covidem zahlcené nemocnice přestaly poskytovat „odkladnou“ péči a ze všech stran zněla slova o nutnosti „odvrátit kolaps“. Jenže to byly plané naděje. Klišé o hrozícím kolapsu jsme si dlouho opakovali i o systému poskytování psychiatrické léčby dětem. A nevšimli jsme si, že už nastal.
A zjevně se to netýká jen přímo psychiatrické péče, ale obecně péče o záležitosti mysli, duše či jak tomu chceme říkat. Dětských psychologů, poradců a dalších.
Upozornil na to i tragický případ zavražděného učitele, který se před několika dny stal na učilišti v pražské Michli.
Když média informovala, že inspekce v minulosti vyčítala v tomto směru škole jisté chyby, ředitelka Pedagogicko-psychologické poradny pro Prahu 1, 2 a 4 Galina Jarolímková se jí svým způsobem zastala: „To je ale problém celého vzdělávacího systému. Tyto případy, ať už je to aktuální vražda pedagoga, nebo sebevraždy, které jsme řešili na školách v průběhu zimy, mají společného jmenovatele. Potřebujeme posílit školní poradenská pracoviště školními psychology a speciálními pedagogy,“ vysvětlila.
Mrazivý na celé větě není jen názor, že odborníci chybějí v podstatě ve všech školách, ale i spojení „sebevraždy v průběhu zimy“. Vražda zkušeného pedagoga otřásla společností, sebevraždy dětí nebo mladých lidí se na stránky novin nedostanou. Snad to není tak, že jsme si na takové tragédie zvykli… Bohužel jsou součástí něčeho, co se dá pojmenovat jako trend, který určitě covidová izolovanost posílila.
Potvrzují to i odborníci. „Výrazným způsobem stoupla četnost sebevražedných myšlenek, až 70 procent pacientů hospitalizovaných na našich odděleních je má,“ řekl tento týden Michal Goetz, ředitel Dětské psychiatrické nemocnice v Opařanech. Bohužel znalci varují i před faktem, že na nemocniční lůžka se dostanou často jen ti, kteří na sebevraždu nejen mysleli, ale kteří svůj život opravdu významně ohrozili. Pokud toto není příznak, že se systém zhroutil, tak už nic.
Kolaps je tady a platíme za něj nejsmutnější cenu. Pokud by pomohly zvýšené úhrady od pojišťoven, tak už včera bylo pozdě. Může to být i jedna z motivací pro studenty medicíny, aby si náročnou specializaci vybrali a nebyly jich jen jednotky ročně. Přehazování lidí a peněz mezi ambulantní a nemocniční psychiatrií se ukázalo jako neúčinné zdržování.
Akutně na to čekají děti s depresivními nebo úzkostnými poruchami, poruchami autistického spektra, děti s problémy s příjmem potravy či trpící sebepoškozováním. Čekají obrazně a čekají i ve skutečných nekonečných pořadnících, ve kterých je od kontaktu s odborníkem dělí mnoho měsíců.
A nejde jen o přítomnost, ale i o budoucnost. Ze studií vyplývá, že celá polovina všech duševních nemocí se u lidí objeví do jejich čtrnácti let. Do pětadvaceti jsou to už tři čtvrtiny. Z neléčených duševně nemocných dětí budou duševně nemocní dospělí. Bez zrnka cynismu – pokud se všichni své dospělosti dožijí.
