Článek
Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.
Otakar Foltýn je jeden z těch lidí, kteří se s tím nemažou. Známe je z filmů nebo i ze života. Je jako ten týpek namakaný z posilovny, který, když vznikne nějaký problém, je vždycky připravený rozdat pár facek. A vy jste na jednu stranu rádi, že to udělal, ale zároveň z něj máte nepříjemný pocit. Není on trochu magor? Nepřehání to?
Když posloucháte, jak Foltýn mluví o lidech, které považuje za původce dezinformací či ohrožení demokracie, mluví přímočaře a takzvaně na rovinu. Jednou to jsou „svině“, jindy „fašouni“, a vy si říkáte, že je dobré, když někdo z úřadu vlády už jen „nevysílá signály“, ale nazývá věci a lidi pravými jmény. Ale nechcete o tom přemýšlet moc dlouho, protože ono není zas tak těžké si představit, že jindy, jinde nebo za jiných okolností může tenhle (nebo jiný) vládní rotvajler vystartovat na vás.
Říká se, že na hrubý pytel patří hrubá záplata. Otakar Foltýn touhle hrubou záplatou je. A když posloucháte rozhovory, které v posledních měsících poskytl, je zároveň jasné, že ví, o čem mluví. Že vláda vybrala odborníka. Třeba když popisuje, co jsou a jak fungují hybridní hrozby, jak dezinformace můžou rozložit demokratickou diskusi atd. Je to ten člověk, který vidí nebezpečí, jež většina z nás podceňuje.
Dá se s ním souhlasit, když říká, že žijeme v nejhorší bezpečnostní situaci od vzniku státu. Ale on to zase není nějaký bůhvíjaký objev. Česko vzniklo a své první tři dekády prožilo v době, která byla mimořádně příznivá. S nadsázkou by se dalo říct, že to byla doba, ve které se nedaří „Foltýnům“. Ve které nechceme, aby zájmy státu zastupoval člověk, který slušnost v debatě považuje za slabost a který společnost nepomáhá spojovat, ale svou razancí a nekompromisností ji naopak rozděluje.
V dobrých časech jsou „Foltýni“ zbyteční. Nebo dokonce nepřijatelní. V dobrých časech žijeme v dojmu, že demokracie a svoboda jsou to samé. Nebo že jedno umožňuje druhé. Ale není to tak. Obojí je esenciálně odlišné. Svoboda je individuální hodnota, demokracie definuje systém vládnutí. A ano, demokratické země jsou z logiky věci ty nejsvobodnější. Ale zároveň platí, že svoboda činí demokracie zranitelnými.
Jsem z generace, pro kterou je svoboda ta nejdůležitější hodnota. Nebo, abych se neschovával za generaci, pro mě to tak určitě je. Nebudu nikdy fanoušek Otakara Foltýna. Je to muž, který mi byl podezřelý od první chvíle, kdy jsem ho slyšel promluvit. Neuznávám jeho svět a nevěřím mu.
Ale. Ano, logicky po předešlém odstavci musí přijít „ale“. V historii přicházejí momenty, kdy je třeba demokracii bránit. Zní to rozumně a ne moc kontroverzně. Ale ve skutečnosti je to strašně kontroverzní. Protože jediná možnost, jak bránit demokracii, je vzít nám svobodu. Nebo její kus.
„Demokracie umírá v temnotě,“ zní slogan slavného amerického deníku Washington Post, novin, které odstartovaly nejslavnější novinářskou kauzu všech dob, Watergate, a které dnes vlastní jeden z nejbohatších lidí světa Jeff Bezos. Rozumíme tomu, co chce slogan říct. Když je možné říct nebo napsat pravdu, tak se demokracii daří. Ale když to lidem nedovolíme, demokracie umírá.
Skvělé! Až na to, že to není pravda. Demokracie neumírají v temnotě. Umírají za bílého dne, před očima všech, zatímco my diskutujeme o tom, jestli jsou ti, kdo bijí na poplach, dostatečně kultivovaní. Fašismus nikdy nepřichází v převleku. Přichází v obleku s kravatou, s úsměvem a slibem, že udělá pořádek.
Proto je Foltýn tak znepokojivý - protože nám připomíná, že občas musíme vybírat mezi špatnou a ještě horší možností. Demokracie umírají v jasném světle sociálních sítí, pod přívalem dezinformací, v záplavě relativismu, kde každý názor je stejně platný jako jiný. Umírají v momentě, kdy se více bojíme být nezdvořilí, nevkusní nebo směšní - než být poraženi.
„Foltýny“ potřebujeme proto, že jsou ochotni křičet „hoří!“, i když ostatní ještě diskutují o tom, zda je společensky přípustné zvyšovat hlas. Potřebujeme je, aby chránili demokracii, když přijdou zlé časy. Ta jediná relevantní otázka zní, jestli už to tak je. Jestli jsou zlé časy.
Pokud ano, potřebujeme Foltýna. Je mi to protivné a nepříjemné, ale možná nemáme jinou možnost.
