Článek
Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.
„Dneska jsem chtěla koupit rajčata, ale rozmyslela jsem si to, vrátili jsme je zpátky. Kilo rajčat za stovku? To už je vrchol,“ rozčiluje se důchodkyně Milada před obchodem v severočeském Duchcově.
Se svým mužem přendávají z vozíku nákup do kufru auta. To si zaparkovali přímo před vchod, aby nemuseli daleko. Manžel si rovnou sedá za volant, paní Milada ale ochotně popisuje, jak zdražování zasáhlo do chodu jejich domácnosti.
„Nakupujeme určitě méně potravin než dřív, tak polovinu. A stejně nás to stojí jednou tolik. Dřív jsme za dva lidi dali měsíčně tak tři čtyři tisíce. Dneska už jsme na deseti,“ říká elegantně oblečená důchodkyně. Konkrétně pak zmiňuje, že se začali omezovat například na mase, to ale podle paní Milady tolik nevadí, horší je to se zeleninou a ovocem.
„Samozřejmě hlídám letáky, jezdíme tam, kde je to levnější. Manžel mi sice nadává, že co ušetřím ve slevách, projezdíme, ale stejně to tak dělám,“ dodává usměvavě a spěchá odevzdat vozík, manžel už se v autě netrpělivě vrtí.
Konec slevových akcí?
Minulý týden ministr zemědělství Zdeněk Nekula (KDU-ČSL) oznámil, že chce zamezit, aby si obchodníci dávali na zboží extrémně vysoké marže. Těsně předtím začaly velké resortní kontroly výše cen i obchodních přirážek. Zaměřují se především na ceny vepřového a kuřecího masa, másla nebo pečiva.
Nekula kritizoval marže ve výši až 250 procent, na Twitteru napsal, že „takovou praxi nebude tolerovat“. Později ale o něco zmírnil svou rétoriku. Vysoké ceny chce snížit omezením velkých slevových akcí, které jsou v Česku oblíbenou a hojně rozšířenou praxí. Ty totiž vadí i zemědělcům, kteří tak přicházejí o zisk. Ministr chce akce limitovat.
Podle průzkumu Seznam Výzkumníka z poloviny dubna jsou to právě potraviny, jejichž zdražování si Češi nejvíce všímají. Následují energie a pohonné hmoty. Přesto ale až 68 procent z nich hodnotí finanční situaci jejich domácností za dobrou.
Skoro polovina Čechů podle dat oželí nezbytné nákupy, jako je oblečení nebo nábytek. Nicméně až dvě pětiny Čechů plánují šetřit i na potravinách.
Jídelníček podle slevových akcí
O kousek dál u duchcovského supermarketu si svůj nákup uklízí Ivana Petrtýlová. Na skle obchodu visí obrovský pouták na Monte ve slevě. Právě tento dezert si paní Ivana pokládá opatrně navrch všech ostatních potravin v plátěné tašce.
„Já si vždycky najdu to, co je ve slevě. Projdu všechny obchody v okolí. Přes čtyřicet let dělám v obchodě, vím, co a jak stojí, takže poznám, co je kde levnější,“ popisuje jednašedesátiletá Ivana. Není místní, bydlí v nedalekém Oseku a do Duchcova jezdí na rehabilitace, proto se cestou stavila i v obchodě, kde byla zrovna sleva.
Podle slev si paní Petrtýlová i vytváří jídelníček a plán, co bude vařit. „Žiju sama, uvařím si na tři dny a vystačím si. Když seženu levnější maso, dám ho rovnou do mrazáku a mám ho na tři měsíce,“ vysvětluje. Je v částečném invalidním důchodu a chce si zažádat o předčasný důchod.
„Vlastně jsem zdražování tolik nepocítila, protože se snažím vyjít odjakživa s málem. Když někde vidím inzeráty s nástupním platem třicet tisíc, říkám si, že jsem takové peníze nikdy v životě neviděla. Měla jsem měsíčně vždycky tak polovinu,“ říká Ivana. Proto ve slevách nehledá jen potraviny, ale vlastně vše, co potřebuje, oblečení i drogerii. „Vnučce takhle sbírám dárky k Vánocům celý rok,“ dodává.
Cítíme změny, ale zatím se nás nedotýkají
Teplice jsou pro obyvatele Duchcova asi nejbližší větší město. Je tu několik obchodních center, výběr obchodů větší. Z jednoho z nich právě vychází Milan, podsaditý šedesátník. „Vidím to, jak se to zdražuje, ano,“ zmiňuje stručně.
Do nejbližších německých měst je to asi půl hodiny. Nakupovat tam ale nejezdí. „Mám tam vnuka. Zdražili i tam, kolikrát naopak on přijede nakoupit sem,“ usmívá se pod tmavomodrou kšiltovkou. Nakupovat chodí každý den, živí se jako taxikář a po službě vždycky ještě zajede do obchodu. „No dobré to není. Ale můžete leda tak nadávat,“ dodává ještě a odchází ke svému autu.
Svůj nákupní vozík o kousek dál odevzdává Lukáš. Asi třicátník si jel do obchodu pro basu piv. „Jezdím cíleně pro konkrétní věci, sem jezdím právě pro pivo,“ ukazuje do košíku. „Se zdražováním počítám. Nevšímám si moc jednotlivých položek, jak u nich stoupají ceny, ale v tom celkovém součtu to poznám,“ připouští.
S o něco plnějším košíkem se od automatických dveří vyřítí Dana Hrabáková. Sluneční brýle jí na hlavě drží vlasy místo čelenky, aby jí nepadaly do tváře. „Cítíme změny, potraviny jsou draží, ale kupujeme pořád stejně,“ říká. Vzápětí ale dodává, že jim s manželem už odpadla péče o děti, které se nedávno jako dospělé odstěhovaly, a starost o rozpočet už není tak veliká.
„Vidíte, mám tu dvě lahve vína, uzeniny, brambůrky, jo, tuhle kytku jsem koupila ve slevě,“ odpovídá paní Dana na otázku, jestli přeci jen něco dneska kvůli vysoké ceně nekoupila. „Víno ale bylo v akci, jsem tu tenhle týden už podruhé,“ přiznává. Zatímco na jídle se tolik neuskromňuje, s manželem už nakoupili solární panely, aby šetřili na energiích.
„Máme barák, zahradu, teď jsem volala manželovi, ať zapne vířivku, u nás se to protočí. Víte co, jako mladí jsme neměli peníze, tak si to užíváme teď, když máme děti z domu,“ říká paní Hrabáková s širokým úsměvem na tváři.
