Kdy bude ukrajinština a kde je Valerij? Nový školní (ukrajinský) rok začal

Šum a brebentění. Sem tam nějaký výkřik. Děti nervózně popocházejí. I na rodiče ale první školní den dopadá. Neklidné prsty tak raději zaměstnávají zaplétáním copů nebo pročesáváním ofinek, znovu otevírají a zase zavírají pouzdra s dokumenty nebo co chvílí kontrolují hodinky.

Potud by to bylo běžné 1. září před jednou kolínskou školou. Jenže i když jsme ve středních Čechách, češtinu nezaslechnete. Do budovy zdejší střední průmyslovky budou chodit pouze ukrajinští žáci.

„Jsem nervóznější než ta holka,“ přiznává před školou Julija zrovna ve chvíli, kdy se jí dcera vysmýkne a běží pozdravit kamarádku. Část dětí se už navzájem zná z adaptačních skupin, do kterých docházely v minulém školním roce nebo i o prázdninách.

Ale teď už je potřeba všechny svolat, protože se dveře otevírají a zástup rodičů s dětmi se vydává na pochod po schodech do druhého patra. Tam začíná pátrání po správné třídě – nejdřív I., za ní III.D, pak zase IV.D, a nakonec II.D a V.D.

Proč všechny třídy začínají až od D? „Navazují na základní školu v Sendražicích, pod kterou spadají. Tam končí třídy písmenem C, takže tady jsou déčka. I když jde o detašované pracoviště,“ vysvětluje místostarostka Kolína Iveta Mikšíková, že všichni žáci de facto patří do zhruba čtyři kilometry vzdálené základky.

I proto děti 1. září vítala tamní zástupkyně ředitelky Šárka Sixtová.

„Vím, že pro děti i pro vás rodiče je to velký krok do neznáma. Věřím ale, že se nám spolu podaří všechno vyřešit,“ oslovila na začátek roku rodiče i samotné prvňáčky.

Zatímco průběh předchozích dvou let prakticky diktoval covid, ten letošní se dá označit za ukrajinský. Do škol nastoupí na 60 tisíc dětí, které utekly před nebezpečím ruských raket, které bez slitování cílí i na tamní školy.

České Ministerstvo školství pak doporučovalo, aby uprchlíci usedli mezi českými spolužáky a nevytvářely se segregované školy.

Jenže z pohledu Kolína je to spíš knížecí rada. Vyjma 115 dětí, které kolem mě prošly po chodbě a rozesadily se do jednotlivých tříd, muselo středočeské město najít místo ještě pro další stovku dětí. To jsou žáci věkově zařazení na druhý stupeň, kteří budou pro změnu zase docházet do učeben střední obchodní školy.

Do kolínských škol se totiž sotva vejdou místní. Stejná situace je například v nedaleké Mladé Boleslavi, Českém Brodě nebo Praze. Ale i v krajských městech vzniknou samostatné ukrajinské třídy.

„My jsme měli zcela plnou kapacitu už před vypuknutím ruské invaze na Ukrajinu. Abychom ještě více nezatížili náš školský systém a zároveň mohli vyhovět všem zájemcům, tak jsme postupovali takto,“ vysvětluje Mikšíková, proč v Kolíně vzniklo devět výhradně ukrajinských tříd.

Všechny děti se ale budou učit podle českého kurikula. Část předmětů je budou vyučovat ukrajinské pedagožky, které ale češtinu zvládají, i když třeba omezeně. Výuku českého jazyka si však přeberou místní učitelky, aby děti mohly co nejrychleji komunikovat pouze v češtině.

Nejen kvůli výuce jazyka by i ukrajinští rodiče raději viděli své děti ve smíšených třídách. Jenže v Kolíně to prostě kapacitně není možné.

„Ptala jsem se i dalších rodičů a všichni bychom byli radši, kdyby se děti více začlenily do české společnosti. Na druhou stranu je dobré, že výuka bude probíhat v češtině,“ říká Lesja, která první školní den doprovázela malou Nasťu.

Stejně tak mají ale rodiče zájem i o pokračování výuky ukrajinského jazyka.

„Ptali se, jestli se počítá s nějakou hodinou, během které by se děti učily ukrajinsky. Případně zda bude i nějaký kroužek v ukrajinštině. To mě překvapilo, protože jsem očekávala, že budou chtít pilovat spíš češtinu,“ reprodukuje učitelka Olena jeden z dotazů rodičů čtvrťáků, který se několikrát opakoval.

V tom je ale uklidnil už český ministr školství Vladimír Balaš (STAN), podle kterého se s ukrajinskou stranou jedná o zřízení sobotních škol. Tam by se mohly děti dobrovolně vzdělávat podle ukrajinských osnov.

Ze všeho nejdříve museli ale při začátku školního roku učitelé vyluštit tajenku, na kterou jejich nadřízení hledali odpověď celé prázdniny. Kolik vlastně dětí přijde a jestli dorazí všichni, kteří se zapsali.

„Je tady Valerij?“ skenovala lavice i vzadu stojící půlkruh rodičů třídní učitelka čtvrťáků. Jenže se nikdo nepřihlásil.

Na rozdíl od některých prázdných míst na seznamu se ale Valerij asi po půl hodině našel. Omylem totiž přeskočil ročník a zamířil rovnou do třetí namísto do druhé třídy. Rodiče ale slíbili, že zítra se už strefí.

Nejen tady – v kolínské škole pro Ukrajince – se ale připravují na školní rok plný nejistoty. Nikdo totiž neví, kolik se ještě žáků přihlásí.

„Stále chodí rodiče s dalšími dětmi. Ale třeba třetí třídu máme plnou do posledního místa,“ dodává místostarostka Mikšíková.

A opačně jaká část nového kolektivu třeba jen za pár týdnů odjede.

„Hned dnes se rodiče ptali, jestli nebude vadit, když třeba už v průběhu září oznámí, že odjíždějí zpět,“ potvrzuje nejistotu rodičů, ale i škol, učitelka Olena, která samozřejmě rodiče ujistila, že jim nikdo v návratu na Ukrajinu bránit nebude.

Mezitím budou pedagogové usilovně pracovat, aby se děti co nejrychleji naučily česky a taky se co nejvíce zapojily do života své mateřské-české školy. Na všechny školní akce se s nimi počítá jako s kmenovými žáky, kteří se akorát zrovna nevešli do budovy.

Odborníci varují, že rozdělení dětí do zcela uzavřených ukrajinských kolektivů může vést k obtížnějšímu začlenění do české společnost. Pro Seznam Zprávy to nedávno zmiňoval například expert na vzdělávání organizace Člověk v tísni Tomáš Habart.

I v Kolíně by rádi žáky ukrajinských škol výhledově rozpustili mezi své základky. V době, kdy ani český stát neví, kolik je na našem území uprchlíků, to ale minimálně prozatím není možné.