Láska k násilí, pochopení pro teror. Co spojuje Čechy válčící proti Ukrajině

Analýzu si také můžete poslechnout v audioverzi.

Erik Eštu, Pavel Kafka, Oldřich Grund, Alexej Fadějev, Jiří Urbánek, Pavel Botka, Martin Sukup, Lukáš Nováček, Martin Kantor, Alojz Polák. Před českými soudy už během několika posledních let stanulo deset mužů, kteří se po ruské anexi Krymu vydali na východ Ukrajiny bojovat v řadách proruských separatistů.

„Všichni ti, kdo odešli bojovat na Ukrajinu proti ukrajinským silám v řadách separatistů, mají společné to, že jsou to v zásadě všichni lidé z okraje společnosti. Lidé s kriminální minulostí, kteří se tady dopouštěli trestné činnosti ve větší či menší míře,“ popisuje státní zástupce Marek Bodlák.

Právě Bodlák  a jeho kolega Martin Bílý, oba z Vrchního státního zastupitelství v Praze, dostali většinu těchto případů na stůl. Prostudovali policejní spisy, slyšeli výpovědi svědků. Měli tu nejlepší možnost posoudit charakter a motivaci proruských bojovníků.

„Měli často problémy se začleněním do společnosti, byla u nich méně příznivá možnost resocializace,“ popisuje Martin Bílý, co mají tito lidé společného.

Nemyslí si ale, že by hlavním motivem byl útěk před minulostí. V první řadě se svobodně rozhodli bojovat proti suverénnímu, demokratickému státu.

„Spojuje je asi touha bojovat proti legitimní ukrajinské vládě, touha pomáhat separatistům v jejich teroristických aktivitách, které nahlížejí svojí pokřivenou optikou, možná jakéhosi panslavismu. Domnívají se, že jejich jednání je správné,“ říká Bodlák.

Alojz Polák odletěl na konci roku 2016 do Rostova na Donu, odkud taxíkem dojel do neuznané Doněcké lidové republiky.

Nechal se vyzbrojit a vystrojit a brzy se zapojil do bojových akcí. Nejprve jako odstřelovač, později jako velitel čety. Podle rozsudku jako odstřelovač zastřelil přinejmenším čtyři ukrajinské vojáky. Polák zřejmě patří k těm, kdo podlehli proruské propagandě.

„Většinou podléhali dezinformačním webům, dezinformační kampani v době po obsazení Krymu Ruskou federací v roce 2014,“ popisuje státní zástupce Bílý.

Polák měl za sebou povinnou vojenskou službu, trénoval v Brně karate a pracoval v bezpečnostní agentuře. Podle svého kamaráda z tělocvičny se kolem roku 2012 začal radikalizovat. Neustále mluvil o politice, tíhl k hnutí SPD, chodil na jeho demonstrace.

Se skupinou podobně laděných lidí začal chodit s airsoftovou puškou cvičit do lesa, zajímal se o vojenskou taktiku a začal sledovat nacionalistické stránky na Facebooku.

Polák má rád auta, ženské, chce být středem pozornosti a a předvádí se, popsal jeho kolega z bezpečnostní agentury. Byl to pouliční rváč. V roce 2016 prodal dům, požádal kolegu, aby za něj platil alimenty, a zmizel na Ukrajinu.

Bývalá manželka policistům popsala, že ji Polák mlátil, hlavně když se vrátil od některé z milenek. Postupně začal tíhnout k Rusku a se synem chodil na srazy „vlastenců“. Potom z jejího života zmizel. Polákova sestra nechce mít se svým bratrem nic společného, matka uvedla, že je pro ni mrtvý.

Na internetu se ale stal svým způsobem hvězdou. Fotil se se zbraněmi, chlubil se přesnými zásahy. V rozhovoru pro česká média se nechal slyšet, že do Česka se vrátí pouze na tanku nebo na padáku. U soudu i díky této dokumentaci dostal dvacetiletý trest, nyní v jeho nepřítomnosti běží odvolání.

Martin Kantor je dalším z těch, kteří si od soudu měli odnést nejvyšší trest. Loni na podzim mu odvolací soud potvrdil dvacet let odnětí svobody. Rozsudek si ale nevyslechl – je na něj vydaný mezinárodní zatykač.

Kantor v létě 2015 nasedl v Ruzyni na letadlo a odletěl do Rostova na Donu, odkud odjel do Českem neuznané Doněcké lidové republiky na východě Ukrajiny. Podepsal roční kontrakt v armádě takzvaného Novoruska, nechal se vystrojit, vyzbrojit a vyškolit v pokládání min, podstoupil odstřelovačský výcvik a následně se zapojil do bojů proti ukrajinské armádě.

Postupně plnil roli průzkumníka - odstřelovače, velitele družstva motorizovaného střeleckého praporu, jako člen diverzní skupiny pokládal miny  a vyráběl pasti z granátů a vysloužil si za to medaili. V době rozhodování českých soudů zřejmě dál válčil proti Ukrajincům. Jak ho popisují jeho nejbližší?

Jeho kamarád ze základní školy u soudu řekl, že spolu od patnácti let chodili na zábavy. Kantor prý vyvolával konflikty a nebyl pro něj problém zmlátit za večer tři nebo čtyři chlapy.

Později se chtěl stát profesionálním hasičem, ale scházela mu maturitní zkouška. Připojil se k dobrovolným hasičům a začal mluvit o armádě. Koupil si plynovou pistoli, začal chodit na airsoft. Jeho kamarád popsal i to, že byl Kantor psychicky labilní. Dvakrát ho zachraňoval poté, co se pokusil o sebevraždu.

Po ruské anexi Krymu začal Kantor mluvit o tom, že odjede na Ukrajinu, a po několika měsících skutečně zmizel. Podle svého kamaráda zřejmě potřeboval zmizet. Později mu několikrát zavolal přes Skype.

Další spolužák ze základní školy popisuje podobnou zkušenost. Po rozchodu s přítelkyní měl Kantor psychické problémy, jednou se pokusil oběsit, podruhé se předávkoval prášky a alkoholem.

„Někdy od roku 2015 měl problémy kvůli drogám, úvěrovému podvodu a zřejmě i krádežím,“ popsal u výslechu Kantorův kamarád.

Podle své sestry si Kantor občas vzal pervitin. Kromě cizích lidí mlátil i ji, když se před ním zastávala jejich otce alkoholika. Vysvětlila také, proč se nedostal do armády - neprošel psychickými testy.

„Někteří z obžalovaných tady měli probíhající trestní stíhání, hrozily jim výkony trestu, přeměny podmínek, dodání do výkonu trestu,“ dodává k tomu státní zástupce Bodlák.

Před minulostí bezpochyby utekl i Jiří Urbánek, který si nechává říkat Begemot. V roce 2015 odjel na východ Ukrajiny, kde se zapojil přinejmenším do bojů o města Marjinka, Spartak, Krasnohovirka, Staromichajlivka a Trudivske, soud mu za to vyměřil dvacetiletý trest. V Česku už byl přitom v minulosti třináctkrát trestaný za krádeže a podvody.

Urbánek si půjčoval peníze a nevracel je, řekla policistům jeho matka. Nepřestal s tím ani po útěku na východ. Svoji matku, bývalou manželku nebo bratra opakovaně prosil, aby mu poslali peníze.

„Je to feťák a podvodník, měl jsem kvůli němu problémy, když se za mě vydával,“ řekl policistům jeho bratr.

Jiří z Ukrajiny žádal bratra o 1000 eur, žádné mu prý ale neposlal. Zato matka čas od času pošle 100 dolarů.

„Psal mi, že je tam zima a potřebuje peníze. Zpočátku jsem nic neposílala, ale pak ano,“ řekla vyšetřovatelům.

Peníze prý začala posílat poté, co napsal, že byl raněn. Když napsala, že jde kvůli němu na policii, zavolal jí, že si může říkat, co chce, protože se domů nevrátí. Později ale chtěl, aby odmítla vypovídat.

„Celý život mi dělá jen problémy. Peníze už mu posílat nebudu, nemám na to kde brát, musela jsem chodit na brigády,“ popsala policistům Urbánkova matka.

Urbánek se spolu se svým kamarádem Pavlem „Kavkazem“ Botkou rád prezentoval na internetu i v českých médiích.

„Zpravidla se jedná o nevyrovnané osobnosti, explozivní osobnosti, které potřebují získat nějaké uznání, ocenění. Vedlejším motivem byla právě skutečnost, že chtěli určitou akceptaci u referenční skupiny, která je u nich zajímavá. Aby je tato skupina uznávala, že jsou něčím významní, že udělali něco více než ostatní v této skupině,“ říká Marek Bodlák.

„Obvyklá je potřeba sebeprezentace, jak před rodinnými příslušníky, tak i v několika případech v rámci veřejné sociální sítě, zpravidla Facebooku,“ přitakává Bílý.

Platí to třeba i pro Martina Sukupa, který dostal ze všech Čechů zatím nejvyšší trest. Nepravomocně byl odsouzen k 21 letům odnětí svobody.

V Česku už byl dvakrát trestán, za zpronevěru a za podvod. Předtím sloužil pět let jako profesionální voják v české armádě, v roce 1997 byl propuštěn pro porušení zákonných omezení vztahujících se na vojáky z povolání.

Sukupa usvědčila především konverzace s jeho podporovateli na Facebooku, kde se chlubí svými vojenskými úspěchy. Na této platformě postupně oslovil desítky žen, se kterými se neúspěšně pokusil seznámit. Tyto konverzace, ve kterých popisuje, kde je a co dělá, posloužily u soudu jako důležitý důkazní materiál.

Prostřednictvím Facebooku se Sukup seznámil i s bývalou přítelkyní, se kterou čtyři roky v Česku žil. Během té doby zjistila, že je ženatý, což jí zatajil, tvrdil, že je rozvedený.

„Pak začala dělat bílého koně při uzavírání životních pojistek, za což byla odsouzena,“ popisuje text obžaloby.

Sukup dokonce uzavíral podvodné pojistné smlouvy i na svého syna a dceru. Ta se s ním viděla naposledy v roce 2013. O rok později jí - na Facebooku - napsal, že se chystá bojovat na Ukrajině.

Příběhům Čechů, bojujících v řadách proruských separatistů, dominuje několik motivů: láska ke zbraním a násilí, finanční podvody, rozpadlé vztahy. Pro každého z nich ale stále platí, že do války zamířili z přesvědčení. A to přestože moc dobře vědí, že tím porušují zákon.

„Jsou si vědomí toho základního rámce, že bojovali na cizím území proti legitimní vládní autoritě ve prospěch separatistů a že se z hlediska našeho trestního zákoníku podíleli na aktivitách teroristických supin,“ uzavírá státní zástupce Bodlák.

Na úvodní fotografii byl v době vydání článku místo Alojze Poláka ruský občan Arsen Pavlov. Za chybu se omlouváme.