Způsobila škodu 1,4 miliardy. K soudu ale měli jít ministři a advokát, říká

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

Eva Benešová vzpomíná, jak se měla dobře, než vstoupila do služeb státu. Pracovat nemusela - manžel úspěšně podnikal. A od práce ve státní správě ji zrazoval.

Dnes má tato žena na krku soudy, exekuci na 44 milionů a černé na bílém soudem potvrzeno, že státu způsobila víc než miliardovou škodu.

Nepřekvapí, když říká: „Měla jsem tehdy manžela poslechnout.“

Eva Benešová je bývalou ředitelkou pozemkového úřadu. A hlavní postavou kauzy, kterou Seznam Zprávy podrobně mapují už pátým rokem. Spolu s dalšími dvěma úředníky byla Eva Benešová obžalována, že před 10 lety umožnili skupině restituentů získat skvělé státní pozemky v Praze a okolí. Až později se náhodou zjistilo, že třetina tohoto restitučního nároku byla smyšlená.

Přepočteno do řeči peněz, stát přišel podle znaleckého posudku o uvedených 1,4 miliardy. Pozemky se také dostaly do vlastnictví firem napojených na známé podnikatele Romana Janouška, Tomáše Hrdličku, advokáta Daniela Honzíka nebo na lidi kolem stavební společnosti Syner z Liberce.

Opět tedy nepřekvapí, když s pravomocným rozsudkem v ruce Eva Benešová říká, že před soudem měli stát skuteční pachatelé podezřelé restituce - konkrétní politici a jeden advokát.

„Od začátku to byl totiž plán, jak se dostat k pozemkům. A kdyby to prasklo, hodit všechno na úředníky. Což se nakonec stalo,“ tvrdí Eva Benešová, která jen díky polehčujícím okolnostem - prodělala rakovinu a stará se o nemocnou matku - dostala tříletou podmínku.

Odsouzeni byli i dva její bývalí kolegové, jimž restituce v letech 2009 a 2011 prošla rukama. Jeden dostal podmínku, druhý přísných sedm let.

Kdo tedy podle Benešové za restitucí ve skutečnosti stál?

Na schůzce s reportérem, pro niž si zvolila stylově čekárnu pro veřejnost v přízemí Vrchního soudu v Praze, řekne jména dvou ministrů zemědělství a jednoho advokáta.

„Advokát Honzík určitě. A ministři,“ říká Eva Benešová a doplní jména politiků - Jakuba Šebesty a Ivana Fuksy, z nichž první řídil resort zemědělství v letech 2009-2010 ve Fischerově úřednické vládě vládě a druhý (v letech 2010-2011) v Nečasově kabinetu.

Advokát restituentů Honzík už nyní na žádost Seznam Zpráv o vyjádření ke slovům Evy Benešové nereagoval, dříve však přiznal, že během vyřizování restitucí věděl, že úřady dělají při vydávání majetku chybu.

V případu jde totiž zjednodušeně o to, že si pozemkoví úředníci nevšimli, že jedna z restituentek po prvorepublikovém velkostatkáři Bečvářovi, kterou dokonce označili za neteř, není vůbec jeho příbuznou. Tím se stalo, že - jako příbuzná - mohla ona a další dědicové dostat zpět o třetinu více náhradních pozemků, než by správně měli. A stát jim takhle vydal například superlukrativní plochu naproti nemocnici v Krči, kde bude nyní stát stanice metra na nové lince D.

V roce 2017 advokát Honzík v rozhovoru s reportérem Seznam Zpráv přiznal, že označit restituentku za neteř byla „nesporná chyba“ úředníků. A také přiznal, že na ni úřad neupozornil, protože pro jeho klienty - restituenty - by to nebylo výhodné.

„Představte si, že zastupujete klienta. Přijde mu pozitivní rozhodnutí, a v odůvodnění najdete chybu. Budete protestovat proti tomu, co považujete za spravedlivé?“ odůvodňoval své jednání před šesti lety Daniel Honzík.

Když při vyšetřování jeho jednání vyšlo najevo, vyšetřovatelé prověřovali, jestli ho také nemohou stíhat. Avšak nakonec nenabyli přesvědčení, že mají dost pevných důkazů.

Když Eva Benešová říká, že restituce měla i politické pozadí, ukazuje dokumenty, které její úřad dostal z nadřízeného Ministerstva zemědělství, jež se tehdy do složitého případu vložilo, aby zkontrolovalo, jestli pozemkoví úředníci postupují správně.

„Ze spisové dokumentace… bylo nesporně zjištěno, že byla splněna jedna ze základních podmínek restituce, to je existence právního nástupnictví. Vlastního práva k veškerému zemědělskému majetku se paní Bednářová spolu s ostatními restituenty domáhá nesporně po právu,“ stojí v dopise ze 16. září 2009 podepsaném přímo zmíněným ministrem zemědělství Fischerovy vlády Jakubem Šebestou.

Odsouzená úřednice pak předkládá i další podobný dopis ministra Ivana Fuksy datovaný 1. červencem 2011. „Splnění podmínek pro vydání veškerého zemědělského majetku restituentům bylo již prokázáno,“ píše se v dokumentu, v jehož závěru níže podepsaný ministr Ivan Fuksa ukládá úkol: „Tímto ukládám pozemkovému úřadu v souladu se závěry Ministerstva zemědělství pozemky vydat.“

Bývalá ředitelka pozemkového úřadu tím chce doložit, že neměla důvod o správnosti restituce pochybovat - když měla „shora“ černé na bílém, že je nárok na parcely v pořádku. Navíc když materiály dostala k podpisu už předpřipravené podřízenými.

Někdejší ministr Šebesta dnes tvrdí, že mu tento velký restituční případ nic neříká. „O ničem takovém nevím. Bečvářův velkostatek - to jsem nikdy neslyšel,“ reaguje Šebesta, který ve funkci šéfa zemědělského resortu strávil 14 měsíců.

Pětasedmdesátiletý bývalý politik si dokonce ani nevzpomíná, že instituce pozemkový úřad vůbec existovala. Vybavuje si prý jen jinou s podobným názvem - Pozemkový fond.

Ani Fuksa si po dvanácti letech na případ ani na korespondenci nepamatuje. Podle něho je zřejmé, že restituci měli prověřit zaměstnanci Pozemkového úřadu - ne ministr.

„Ministr nevydává svévolná rozhodnutí ale jen rozhodnutí na základě podkladů a závěrů kompetentních úředníků a orgánů. Je mi líto, že právník Pozemkového úřadu udělal chybu v prověřování nároku na restituci, ke které se u soudu přiznal, jak uvádíte v předešlých článcích, a tím další kompetentní osoby v rozhodovacím procesu uvedl v omyl,“ říká Fuksa.

Eva Benešová je po svém odsouzení také přesvědčena, že celá kauza s restitucí Bečvářova statku má ještě hlubší kořeny.

Během vyšetřování se totiž ukázalo, že spoluodsouzený referent úřadu, právník Jan Horák (právě on dostal sedm let), byl ne nevýznamným spolupracovníkem komunistické tajné policie. Jeho angažmá v ambasádách v Sydney a Londýně popsal i týdeník Reportér.

„Můj proces je důkazem o provázanosti minulého režimu a jeho agentů s dnešními politickými a podnikatelskými špičkami,“ říká proto nyní Eva Benešová.

Jakými podnikatelskými špičkami? Eva Benešová jména neříká, ale kam míří, je zřejmé z kontextu.

Jak totiž vyplynulo u soudu, restituenti ve skutečnosti skrytě prodali své nároky za desítky milionů skupině podnikatelů kolem Romana Janouška a spol. A to ještě před tím, než se nároky díky rozhodnutí úřadů a soudů proměnily ve vlastnictví konkrétních parcel na dobrých adresách v hlavním městě.

Navíc také třeba v pořadu Reportéři ČT byly uvedeny policejní odposlechy z případu Jany Nečasové, dříve Nagyové, které zachytily, jak se o restituci Bečvářova statku baví Roman Janoušek s dalším podnikatelem Tomášem Hrdličkou a advokátem Honzíkem.

Nutno je však dodat, že nikdo z těchto mužů nebyl v kauze obviněn, policie je evidovala jen jako svědky. Detektivové nezjistili, že by restituci nějak z pozadí ovlivňovali, tlačili na úředníky, nebo je dokonce upláceli.

Podnikatel Hrdlička dnes také říká, že ředitelku Benešovou nikdy neviděl, ani nikoho z restituentů. A do akciovky, jíž restituenti prodávali získané státní pozemky, vstoupil až v roce 2015 - zatímco trestní kauza se týkala let 2007 až 2012.

Když bylo zahájeno kolem restituce Bečvářova statku vyšetřování, zmrazila miliardové pozemky policie. Letos v létě je však soudy po letech uvolnily, podle jejich rozhodnutí nebyl po odsouzení úředníků důvod je dál blokovat.

Hrdlička už dříve říkal, že tím - zablokováním - vzniká jeho firmě škoda, protože s parcelami počítal pro různé projekty.

„Nepochybně jsme byli jako vlastníci poškození dlouholetou blokací pozemků, ale představa, že lajdáckou práci státních orgánů by platili všichni občané České republiky – to by nebylo správné. Zvlášť v dnešní době, kdy státní dluh nekontrolovaně roste. Z toho důvodu nebudeme,“ odpověděl teď Hrdlička na otázku Seznam Zpráv, jestli bude firma požadovat po státu odškodnění.

Text jsme doplnili o vyjádření bývalého ministra Fuksy, který při vzniku článku na otázky Seznam Zpráv nereagoval.