Článek
To ráno jel Jan Petržílek do práce manželčiným autem, odpoledne se s ním potřeboval zastavit v servisu.
Na okraji Prahy ho předjel policejní superb a dával znamení zastavit. Že to nebude běžná silniční kontrola dokladů a dechová zkouška, se ukázalo brzy.
Objevili se další policisté, tentokrát ze zásahové jednotky. A bývalého důstojníka Bezpečnostní informační služby Petržílka zatkli a odvezli na výslech.
Tehdy v říjnu roku 2013 se začal psát příběh, který je živý dodnes. Důstojníka Petržílka obvinili, že vynesl tajně pořízené odposlechy hovorů mezi pražským primátorem Pavlem Bémem (ODS) a jeho důvěrníkem, podnikatelem Romanem Janouškem. Jde o ty, v nichž se oba muži oslovují přezdívkami „Mazánku“ a „Kolibříku“.
Rok před Petržílkovým zadržením tyto nahrávky zveřejnila Mladá fronta Dnes. A vyšetřovatelé pak dospěli k názoru, že pocházejí z BIS. Petržílek tam dříve dlouho pracoval a podle obvinění si odposlechy stáhl z počítače a donesl je Vítu Bártovi, pozdějšímu předsedovi vládní strany Věci veřejné.
Jan Petržílek i Vít Bárta byli osm let vyšetřováni a pak i souzeni. Až v úterý Městský soud v Praze – zatím nepravomocně – rozhodl, že jsou nevinní.
Podle soudu se příběh popsaný v obžalobě zkrátka nestal. A důkazy, které ho měly dokládat, jsou od začátku podle soudu pochybné. „Já jsem celou dobu věřil ve spravedlnost. Ale nikdo mě neposlouchal,“ říká nyní Jan Petržílek.
Když mu tenkrát v říjnu 2013 při silniční kontrole nasadili pouta, už u tajné služby nepůsobil – pracoval jako analytik u tehdejší protikorupční policie, dnes začleněné do Národní centrály proti organizovanému zločinu. A do služeb centrály se chce nyní – s osvobozujícím rozsudkem v zádech – také vrátit.
„Říkám to pořád: práce pro stát je moje poslání,“ říká Jan Petržílek, který se navíc chystá požadovat po státu doplacení peněz za dobu, kdy byl kvůli trestnímu stíhání mimo policejní službu. A také odškodnění za to, jak mu obvinění poškodilo profesní i soukromý život.
„Bude to v milionech,“ počítá advokát Václav Němec, který Petržílka zastupuje.
Nevěrohodné, řekla soudkyně
Celá kauza stála na svědectví jediného člověka. Tomuto utajovanému svědkovi dali vyšetřovatelé jméno Vlasta Schmidt.
Do protokolu v roce 2013 popsal, co zažil: na vánoční večírek Víta Bárty a jeho bezpečnostní agentury ABL přišel člověk, který se představil jako Petržílek z BIS a přinesl cédéčko se zmíněnými nahrávkami.
„Je to absolutně jediný důkaz, který spojuje pana Petržílka s touto kauzou,“ uznala při vyhlašování rozsudku i předsedkyně senátu Jarmila Pavlátová.
Svědek Schmidt si při výslechu u soudu (kvůli utajení vypovídal do soudní síně na dálku z vedlejší místnosti a jeho hlas byl zkreslený) nedokázal vybavit Petržílkovu podobu. Jen upřesnil, že muž předávající cédéčka byl vyšší než Bárta.
Takže soudkyně nařídila nejjednodušší zkoušku: obžalovaní Petržílek i Bárta se museli přímo v soudní síní postavit zády k sobě. A ukázalo se, že je to naopak, než si svědek pamatoval – tedy že vyšší je Bárta.
Navíc se soudkyni Pavlátové celý příběh nezdál logický. Položila si například otázku: opravdu by důstojník kontrarozvědky s dvacetiletou praxí předával ukradené informace na vánočním večírku? A představil by se přítomným pravým jménem?
„To skutečně nepůsobí příliš věrohodně,“ uvedla soudkyně Pavlátová.
A jestli se předání cédéčka opravdu odehrálo tak, jak popsal svědek Schmidt, pak se podle soudkyně kdosi za Petržílka jen vydával. „Pan Petržílek není tou osobou, která měla předat datové nosiče,“ uzavřela soudkyně jednoznačně.
Podle judikatury není možné, jak upozornila při vyhlašování rozsudku soudkyně Pavlátová, vystavět celou kauzu jen na jediném, anonymním svědkovi. Neboli vážných důkazů, že někdo spáchal trestný čin, musí být vždy víc. I proto Petržílka s Bártou osvobodila.
Konečná, řekl právník
Petržílkův obhájce Václav Němec je přesvědčený, že případ končí – ačkoli je úterní rozsudek zatím nepravomocný a státní zástupce se může odvolat k vrchnímu soudu.
„Toto je konečná. Protože žádný jiný důkaz než utajeného svědka už obžaloba nemá,“ je si jistý advokát Němec, že také u odvolacího soudu dopadne kauza stejně.
Jak je možné, že vyšetřování trvalo osm let, že soudkyně označila důkazy za slabé, a přece případ došel až k soudu? Podle Petržílkova advokáta zněl nejspíš úkol jasně: Najít viníka stůj co stůj.
„Neumím si představit, že by došlo samo o sobě k takové kombinaci laxnosti a neznalosti. Takže zbývá vysvětlení, že šlo o nějakou zpravodajskou hru: unikly odposlechy, hasíme požár, a tak rychle najdeme někoho, na koho to hodíme,“ myslí si advokát Němec.
Když se už dříve Seznam Zprávy snažily od státního zastupitelství zjistit, proč vyšetřování trvá tak dlouho a jak jsou silné jeho důkazy, opakovaná odpověď zněla: vyšetřování je neveřejné, nelze sdělovat podrobnosti.
„V řízení byly opatřeny důkazy, které svědčí pro vinu obou obžalovaných. Proto zvážím odvolání,“ řekl v úterý po vyhlášení rozsudku žalobce Michal Muravský.
Život v troskách
Jan Petržílek už před dvěma lety v rozhovoru pro Seznam Zprávy přiznal, že jako příslušník BIS pozdějšího ministra dopravy Víta Bártu znal. Ale dodal, že k tomu nemůže vysvětlit nic bližšího.
„Pana Bártu jsem viděl dvakrát v životě, možná třikrát. A více se k tomu bohužel nemůžu vyjadřovat, s ohledem na mé zpravodajské působení v BIS,“ prohlásil tehdy.
Také v rozhovoru popsal, jak zásadně mu trestní stíhání změnilo život. „Můj život je v troskách, rozpadla se mi rodina, poměrně velké procento přátel se mnou přestalo komunikovat, protože mají obavy,“ říkal Petržílek, který s inženýrským titulem z ekonomie začal pracovat na středočeské záchrance.
Pokud se mu podaří vrátit k policii, chce u sanitky na částečný úvazek zůstat. „Je to zase jiná práce. Vidíte v ní horší věci, než se dějí vám. A je dobrý pocit, když někomu pomůžete,“ vysvětluje.
