Běloruska vyhoštěná z Prahy promluvila

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

Novinářka a podnikatelka běloruského původu Natallia Sudlianková nechce připustit, že by tajně pracovala pro Putinův režim a o své vůli udržovala styky s ruskou vojenskou tajnou službou GRU.

„Nikdy jsem nebyla a nejsem vědomou spolupracovnicí GRU. Ani jsem nikdy nepodepsala žádný vázací akt,“ prohlásila v rozhovoru pro Seznam Zprávy žena, které česká vláda na začátku dubna nařídila do 30 dnů opustit republiku, protože spolupracuje s Rusy. „Podílela se na vlivovém a informačním působení koordinovaném orgány ruské státní moci,“ uvedla k jejímu případu kontrarozvědka BIS.

Je to poprvé, co se Natallia Sudlianková, zapsaná na vnitrostátní sankční seznam, k celé záležitosti veřejně vyjádřila. Reportérovi sdělila argumenty na svoji obhajobu a řekla, proč se z Prahy spíše nevydá do rodného Běloruska.

Podle českých tajných služeb řídil Sudliankovou od roku 2021 příslušník GRU Alexej Šavrov, jehož vláda zapsala na sankční seznam spolu s ní. Jak v hrubých obrysech BIS popsala, financoval její činnost ve prospěch Ruska.

„Já jsem jméno Šavrov ale nikdy neslyšela. Poprvé, až když o tom rozhodla vláda,“ tvrdí však Sudlianková. „Viděla jsem v jednom z článků také nějakou údajnou fotografii pana Šavrova, ale nevybavuji si, že bych se s takovým člověkem potkala. Ten obličej mi vůbec není povědomý,“ uvedla dále.

Míní fotografii Šavrova v textu, který o Sudliankové vydal Dossier Center, projekt Michaila Chodorkovského.

Jestli ovšem z Ruska dostávala nějaké peníze, jak dále vyplývá z příslušných vládních dokumentů, žena jasně neodpověděla.

Nepopřela přitom některé příjmy v kryptoměnách, což vládní představitelé rovněž zmiňovali. Podle Sudliankové šlo však o to, že někteří její klienti jí tímto způsobem platili, následně byly prý tyto platby konvertovány na koruny, a poté „řádně“ zaúčtovány.

„Celá ta kauza je pro mě velká hádanka a nechci se k těmto věcem vyjadřovat dříve, než si v tom udělám sama jasno,“ prohlásila Sudlianková k peněžním transakcím.

Seznam Zprávy se jí ptaly i na propírané kontakty s předními ruskými byznysmeny, jako je bývalý šéf ruských státních drah Vladimir Jakunin (mimo jiné i pořadatel fóra Dialog civilizací na ostrově Rhodos) nebo oligarcha blízký Putinovi, Ališer Usmanov.

K těmto ani dalším jménům se ale rovněž z „osobních důvodů“ vyjadřovat nechtěla.

Termín, do něhož musí Natallia Sudlianková z rozhodnutí vlády Českou republiku opustit, vyprší na začátku května. Kam se z Prahy přestěhuje, stále prý neví, ale uvažuje o třech destinacích.

„Buď se vrátím do Běloruska, nebo ještě zvažuji Rusko či Uzbekistán. Do těchto dvou zemí mám také vízum,“ uvedla sankcionovaná žena, které české úřady obstavily bankovní účty.

Příští týden by podle svých slov celou věc měla řešit s úředníky, kteří mají na českém ministerstvu vnitra na starosti deportace. Do té doby se má definitivně rozhodnout. „Budu to řešit s mou rodinou, protože i na ně to má vážné dopady,“ doplnila.

Její dospělé děti mohou v Česku zůstat.

Podle Sudliankové by návrat do Běloruska byl na jednu stranu nejlogičtějším řešením, protože v rodné vlasti má také stále některé příbuzné a nadále je občankou Běloruska, ale zároveň prý nezměnila svůj kritický postoj k tamnímu režimu.

Sama se v 90. letech angažovala v běloruské politice, ale na opačné straně než současný autoritářský vůdce Lukašenko. V roce 1999 vlast opustila a požádala v Česku o politický azyl, který nakonec dostala.

Posléze od roku 2002 pracovala v běloruské sekci Rádia Svobodná Evropa, přispívala do některých českých médií a jako šéfredaktorka řídila ruskojazyčný týdeník Pražský Telegraf. Po roce 2010 se vrhla do byznysu, kdy v čele komunikační agentury Essential Communication pracovala pro bohaté ruské firmy, jako je Rosatom, Gazprombank nebo i Roskosmos, ale také pro české firmy s ruským kapitálem jako třeba Safina.

Zařazení na sankční seznam je vždy možné soudně napadnout (v rámci EU některé osoby dosáhly vyškrtnutí). Sudlianková se přes prezentovaný nesouhlas s rozhodnutím vlády ale jasně nevyjádřila, zda o to bude usilovat.

„Teď jsem zcela ponořena do rozhodování, co vlastně dál dělat. Můj dosavadní život je v troskách. Až si někde zařídím nový život, tak se teprve rozhodnu, jestli se budu bránit soudní cestou,“ uvedla Sudlianková v rozhovoru pro Seznam Zprávy.

Aktuálně prý spíše řeší, co si s sebou bude moci vzít na cestu. S tím, že bude muset v Česku vedle dětí zanechat třeba i domácí zvířata, obrazy a další věci, se prý těžko smiřuje. Jak říká, má k nim silné citové pouto. Zároveň se prý obává, zda se jí v téměř 61 letech podaří v jiné zemi nastartovat novou kariéru.