Výbuch ve Vrběticích: Policie podezírala majitele skladu, že pomáhal Rusům

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

Roky zaměstnával člověka, který vynášel informace ruským rozvědčíkům. Den před tragickým výbuchem osobně navštívil muniční sklad ve Vrběticích na Zlínsku a telefonoval z něj na zahraniční číslo.

A v jeho e-mailu se našly kopie falešných pasů ruských agentů - těch, kteří podle čerstvě ukončeného vyšetřování stojí za explozemi ve vrbětickém skladu, zabili dva lidi a způsobili miliardovou škodu.

Petr Bernatík mladší, spolumajitel firmy Imex Group, jíž vybuchlé sklady s municí patřily, je podle detektivů jednou z hlavních postav vrbětické kauzy.

Seznam Zprávám se podařilo získat kompletní usnesení, v němž policie vysvětluje, jaké sesbírala důkazy a proč útok připisuje Rusku.

Bernatíka, který byl v roce 2021 zadržen a strávil dva dny v policejní cele, vyšetřovatelé přímo neviní. Z dokumentu je však zřejmé, že mají velké pochybnosti o jeho roli v celém případu. Mezi řádky naznačují, že o výbuších a jejich aktérech může vědět víc, než během tříletého vyšetřování přiznával.

„Policejní orgán dále považuje za prokázané, že výbuchy by nemohly být naplánovány a provedeny bez součinnosti pracovníků společnosti Imex Group, s. r. o.,“ shrnuli v usnesení o zastavení kauzy vyšetřovatelé z Národní centrály proti organizovanému zločinu.

Čím to policisté v dokumentu dokládají?

Jak Seznam Zprávy popsaly už ve středu na základě materiálů z vyšetřování, firma Imex Group, obchodující se zbraněmi a municí, roky zaměstnávala Nikolaje Šapošnikova, bývalého sovětského vojáka, Rusa s českým pasem. A movitého člověka, jehož příjmy pocházely z nejasných zdrojů.

Šapošnikov a jeho žena Elena byli podle zjištění policie a českých i zahraničních tajných služeb v úzkém kontaktu s generálem Andrejem Averjanovem, velitelem speciální diverzní jednotky ruské vojenské rozvědky, která podle vyšetřovatelů za výbuchy ve Vrběticích stojí.

S generálem se 3. října setkali v Lisabonu, Šapošnikov poté začal zařizovat návštěvu ruských agentů Miškina a Čepigy ve Vrběticích - pod smyšlenými jmény, s falešnými doklady a legendou, že jde o zájemce o koupi munice.

Šapošnikov se 10. října 2014, šest dní před explozí, setkal ve vinárně Na Roli v moravskoslezském Petřvaldu se svým šéfem Bernatíkem mladším. Ve stejný den přistála v mailové schránce společnosti, kterou používal právě Bernatík, zpráva z adresy vitazi31@gmail.com, již používal generál Averjanov.

Zpráva obsahovala pouze předmět „Pasport“ a přílohu s fotokopiemi tádžického pasu a moldavského pasu ruských rozvědčíků.

„Zpráva neobsahuje žádný text, na nic nenavazuje, před ani po ní nikdy neproběhla komunikace mezi těmito adresami a i veškerá starší komunikace s partnery z Tádžikistánu probíhala jiným způsobem,“ komentují v usnesení policisté, co jim na tomto e-mailu přišlo podezřelé.

Je to další indicie, která vede policisty k úvahám, nakolik byl Bernatík do plánu na vrbětický útok zaangažovaný.

Petr Bernatík dnes přes svého právníka říká, že nevěděl, že Šapošnikov vynáší informace o jeho obchodech Rusům. Na tom, že mu zničehonic přistály z neznámé adresy v mailu kopie dvou pasů, neviděl nic zvláštního. Protože podle něho podobných obchodních návštěv jezdilo do areálu ve Vrběticích víc.

„Pan Bernatík od Šapošnikova věděl, že mají přijít pasy těch návštěvníků. A ty pak opravdu mailem dorazily. Pan Bernatík neměl důvod řešit, z jaké adresy přišly,“ vysvětluje dnes advokát firmy Imex Group Radek Ondruš s tím, že tádžičtí obchodníci do Vrbětic nakonec nikdy nedorazili, byť byli objednaní. To se podle Ondruše stává, takže ani to majitele firmy nepřekvapilo.

Ve středu 15. října, den před první explozí, přijel Bernatík osobně do vrbětického skladu, což bylo podle svědků neobvyklé.

Překvapilo to i vrátné. To, co jeden z nich řekl při výslechu, policie popsala v usnesení takto: „Nikdy v minulosti do skladů sám nechodil. Přijel tmavým autem, vyzvedl si klíče od skladů, na jeden klíč zapomněl a později se pro něj vrátil… On (vrátný) auto nekontroloval, jeho kolegyně byla uvnitř vrátnice, také auto nekontrolovala.“

Zvláštní podle detektivů bylo i to, že ten den dostali všichni brigádníci pracující ve skladu volno. A na místě se nepohybovali ani jiní zaměstnanci firmy.

Při výslechu Bernatík policistům řekl, že ve skladu prověřoval označení beden určených pro expedici dvěma společnostem - jel tam sám, protože ve firmě bylo hodně práce s plánovaným vyskladněním. Policisté jeho výpověď označili za nevěrohodnou.

„Petr Bernatík mladší nikdy u výslechu hodnověrně nevysvětlil, proč byl dne 15. 10. 2014 ve skladech sám, přestože, jak opakovaně uváděl on i další osoby, bylo ve skladech hodně práce s přípravou zboží k vyskladnění a nelogicky nebyly jeho návštěvě přítomny osoby zodpovědné za uskladněné zboží, které jediné měly detailní přehled o jeho uložení a které byly jinak vždy při jeho návštěvách přítomny,“ píše se v policejním usnesení.

Kriminalisty také zaujalo, že tato cesta do Vrbětic byla jedinou, kterou Bernatík nevykázal jako služební jízdu. V ostatních případech to vždy dělal.

Advokát firmy Imex Group Radek Ondruš říká, že Bernatíkovo vysvětlení je stejné, jaké přednesl na policii. Zaměstnanci (ti, kteří později při výbuchu zahynuli) ten den vyřizovali v Ostravě na policii papíry k vývozu munice. Takže ve skladech být podle Ondruše nemohli.

„A pan Bernatík se prostě jel podívat do Vrbětic, jestli je všechno připravené,“ říká advokát.

Policisté zjevně pracovali s verzí, že Bernatík mohl v tento den agenty do vrbětického areálu provézt - například v kufru auta nebo i na sedadlech. A rozvědčíci pak do skladu nainstalovali výbušný systém.

Kriminalisté dokonce v roce 2020 provedli vyšetřovací pokus na vrátnici areálu, který probíhal ve stejný čas a za stejných meteorologických podmínek jako v den, kdy tam Bernatík přijel. Chtěli zjistit, zda vrátní mohli ze svého stanoviště vidět, zda někdo nesedí ve voze.

„Bylo prokázáno, že vrátný nemohl vidět osoby v přijíždějícím nebo odjíždějícím vozidle ze svého místa ve vrátnici, odkud ovládal závoru, obdobná situace by byla, i když by stál ve dveřích vrátnice,“ konstatovali detektivové.

Každopádně důkazy o tom, že Bernatík takto s Rusy napřímo spolupracoval, detektivové neshromáždili. Ani o tom, že rozvědčíci pronikli do areálu.

Bernatík od začátku odmítal, že měl na výbuších podíl nebo že o plánech cokoli věděl. Verze, že skrytě provezl agenty do muničních skladů, podle advokáta Ondruše nedává smysl: Rozlehlý areál uprostřed lesů byl podle něj špatně zabezpečený a pro Rusy by nebyl problém přehoupnout se na nějakém bezpečném místě přes plot.

„Vstup do areálu a zejména do oploceného, uzamčeného, zapečetěného a elektronicky střeženého muničního skladu bez vzbuzení pozornosti a vyvolání poplachu nebyl možný,“ uvedli vyšetřovatelé jako argument pro jejich přesvědčení, že někdo musel agentům pomoci.

Jak ukazuje usnesení o odložení kauzy, policisté se zaměřili i na podrobnou analýzu Bernatíkovy komunikace po telefonu. Den před výbuchem si Bernatík několikrát se Šapošnikovem telefonoval.

Mezi druhou a třetí odpoledne Šapošnikov volal dvakrát svému šéfovi - ovšem z bulharského čísla, které ještě nikdy předtím v Česku nepoužil. A Bernatík na toto číslo jednou zavolal zpět. Hovory se odehrály, když byl Bernatík přímo ve skladech.

I tohle vyšetřovatelům přišlo podivné, až konspirativní.

Podle Bernatíkova právníka Ondruše ale zbytečně: Bernatík podle něj nevěděl, že Šapošnikov má bulharské číslo. Ale když už mu ten den z něj Šapošnikov dvakrát volal, Bernatík mu pak na tento mobil zavolal také. „Protože věděl, že na něm je. A proč si volali: Domluvili se, že večer půjdou na pivo,“ vysvětluje Ondruš.

Jak Národní centrála proti organizovanému zločinu zveřejnila v pondělí, není pochyb, že exploze ve Vrběticích naplánovalo a provedlo Rusko, které chtělo ochránit svoje vojenské a politické zájmy. Munice z Vrbětic totiž mohla skončit na Ukrajině nebo v Sýrii - ukrajinský Krym v roce 2014 Rusko anektovalo a v Sýrii zase Rusové ve válce podporovali prezidenta Bašára Asada.

Přesto státní zastupitelství rozhodlo, že agenty Čepigu s Miškinem stíhat nebude. Vysvětluje to tak, že Rusové odmítli - a to není překvapení - s českými kriminalisty spolupracovat.