Vražda nepravého. Další příběh o záložně, která pomáhala politikům

Právník Petr Kruliš se vracel domů k ženě a dvěma dětem, když byl před jejich čtyřpodlažním činžákem zavražděn.

Ve Výhledové ulici v Praze 5 k němu přistoupil vrah a čtyřmi ranami z browningu ráže 6,35 ho popravil. I když se lékaři ještě pokoušeli přivést napadeného k životu, mladý muž zemřel.

Co se stalo 19. května 2012 za krásného letního dne, byla zprvu pro kriminalisty vražda bez motivu. Až vyšetřování ukázalo, že Petr Kruliš měl neuvěřitelnou smůlu. Byl ve špatnou chvíli na špatném místě a hlavně se podobal německému obchodníkovi s uměním Martinu Georgu Weberovi bydlícímu na stejné adrese. Střelec se totiž zmýlil, zabil nesprávného muže.

„Vím to, policie mi to řekla. Zavražděn jsem měl být já,“ říká dnes Martin Georg Weber velmi dobrou angličtinou. Tvrdí, že za objednávkou jeho smrti stojí spory o obrazy a obchodník s uměním Kamil Bahbouh, jinak také klíčový manažer Podnikatelské družstevní záložny, jehož obchody Seznam Zprávy několik měsíců rozplétají.

„Motiv měl Kamil Bahbouh, a já jsem přesvědčen, že právě on si vraždu objednal,“ říká Weber .

Kamil Bahbouh se Seznam Zprávami nemluví a přestal odpovídat na otázky – s odůvodněním, že jeho odpovědi by stejně nebyly korektně interpretovány. U soudu s vrahem Petra Kruliše se však od činu zcela distancoval, odmítl jakoukoli účast na vraždě.

Jak policie nakonec zjistila a potvrdil i soud, vrah z Výhledové ulice měl skutečně ke Kamilu Bahbouhovi vztah. Petr Štalzer, který dostal za vraždu 16 let, byl jeho bodyguardem.

Když z místa střelby odešel, nastoupil do svého černého BMW X5, které měl rád a věnoval mu dost času. Právě nezaměnitelné tuningové úpravy vozu ho však nakonec pomohly usvědčit. Když pečlivě obhlížel místo pozdějšího činu, které sledoval i pomocí fotopasti, všiml si jeho BMW motoristický fanoušek a jako svědek pak policii přesně popsal, v čem pachatel odjel.

Měsíc a týden po vraždě zachytila policie e-mail, který Štalzer Bahbouhovi napsal. „Mám za to, že vše se vyjasnilo, vše jsme jasně zformulovali, možná jen nechápu. Naopak stále slyším v uších znít tvou větu:…odměna za chrabrost…Vím sice, že teď mám takové problémy, které možná vyčistím až za několik životů, ale jednou se to vyčistí,“ píše v něm pachatel vraždy.

S Kamilem Bahbouhem spolupracoval dlouho. Petr Štalzer byl také v orgánech několika firem, jež Kamil Bahbouh ovládal. Ve vlastním podnikání se mu však moc nedařilo a ve svých padesáti letech na Bahbouhovi do značné míry stále závisel, pořád mu chyběly peníze.

Jak plyne z policejních dokumentů, policisté proto při vyšetřování sledovali nejen Štalzera, ale také Kamila Bahbouha. Přímý účastník vyšetřování pak říká, že se čekalo, zda opravdu dojde k nějaké výplatě peněz, nebo zda se Petr Štalzer v nějakém dalším e-mailu nepodřekne a k účasti na vraždě se nepřizná.

„U Štalzera jsme nenašli žádný vážný motiv, proč by chtěl Webera zabíjet,“ vzpomíná už zmíněný bývalý kriminalista z 1. oddělení pražské police. „Tedy žádný jiný než že by to bylo kvůli sporům Webera s Kamilem Bahbouhem,“ dodává tento expolicista, který nechce být jmenován, protože je už dlouho mimo službu.

Faktem je, že někdejší obchodní partneři, které kriminalista jmenoval, měli spory dlouhodobě. Znají se z 90. let, kdy se jako obchodník s uměním (Bahbouh) a sběratel umění (Weber) potkali na jedné výstavě. „Já jsem poskytoval peníze a Bahbouh nakupoval, někdy zařizoval restaurování uměleckých předmětů,“ vypráví dnes Martin Georg Weber.

Spolupráce trvala řadu let, od Bahbouha k Weberovi a zpět chodily obrazy a starožitný nábytek. Často to bylo jen na „čestné slovo“, beze smluv. Věřili si a podnikání fungovalo dlouho a na hraně. Jenže pak se začali dohadovat, co komu vlastně patří. Podávali na sebe trestní oznámení, soudili se. Jednou vyhrál jeden, pak zase ten druhý, a některé spory se táhnou dodnes.

Jeden ze sporů – o starožitnou židli – vyhrál Martin Georg Weber a bylo to nedlouho před vraždou ve Výhledové ulici. Časový souběh dodnes vede sběratele Webera k přesvědčení, proč měl být skutečným cílem. „Ve druhé instanci jsem vyhrál soud o starožitnou židli a Bahbouh si mohl myslet, že z toho bude precedent pro další soudy,“ říká Martin Georg Weber.

Naopak Kamil Bahbouh se u soudu vyjádřil, že Weber chtěl zlikvidovat jeho. „Začaly se objevovat signály, že Weber je podvodník. Dluží mi za nákupy obrazů i za restaurování,“ vypověděl Bahbouh před soudem s tím, že Weber požádal o jeho likvidaci právě Štalzera.

Klíčovým důkazem proti Petru Štalzerovi nebyla svědectví ani stopy na místě činu, ale fotopast, kterou si mapoval terén pro chystanou vraždu a kterou policisté našli při domovní prohlídce ukrytou v jímce na odpad u Štalzerova domu.

„To, že vraždil Štalzer, považuji na prokázané, ale nevysvětleno zůstává, proč to udělal,“ říká už citovaný bývalý kriminalista 1. oddělení. „V průběhu vyšetřování se nám jako nepravděpodobnější jevila verze, že to bylo kvůli Kamilu Bahbouhovi.“

Jak policista říká, nejsou nezpochybnitelné důkazy, že by si Kamil Bahbouh čin objednal. „A tak zůstala možná verze, že to vrah udělal jen proto, aby se mu zavděčil,“ vysvětluje policista.

Motiv vraždy řešila v závěrečné řeči u soudu se Štalzerem i státní zástupkyně. „Pan obžalovaný mohl vyjít vstříc svědku Bahbouhovi a udělat službu pro něj a chtít se vypořádat jednou pro vždy se svědkem Weberem…“ uvedla. „Co se týká motivu ve vztahu k Ing. Bahbouhovi, netvrdím, že to tak bylo, ale nabízí se se toto vysvětlení i ze závěru znaleckého posudku z oboru zdravotnictví psychiatrie, nebo psychologie, co se týká vazeb na další autority,“ prohlásila žalobkyně Jaromíra Biolková.

Martin Georg Weber s ní ale úplně nesouhlasí. „Štalzer neměl žádný motiv,“ říká. „Petra Kruliše je mi moc líto, zemřel místo mne. Byl mi prostě jen velmi podobný,“ dodává.

Kamil Bahbouh přiznal u soudu blízký vztah se Štalzerem. Znají se prý od 80. let a spojuje je záliba v ochotnickém divadle. Trvá na tom, že s mylnou vraždou mladého právníka Petra Kruliše neměl nic společného.