Vklady mizely po milionech z bankomatů i za luxus: „To vás nemusí zajímat“

Investiční společnost Invest & Property Consulting (IPC) vybrala dosud od tisíců Čechů přes 1,3 miliardy korun. Zatímco v reklamách slibuje zhodnocení peněz až o 11,5 procenta ročně a bez rizika, z účtů společnosti se podle zjištění reportérů Seznam Zpráv roky vybíraly miliony korun. Mizely téměř denně po výběrech hotovosti z bankomatů nebo při nákupech luxusního zboží.

Další desítky milionů ze sběrných účtů odcházely i na podporu ruských zájmů v Česku nebo na šíření Putinovy propagandy.

Reportéři činnost investiční skupiny měsíce mapovali a pak se pokusili v rozhovoru s představiteli Invest & Property Consulting dozvědět, kde peníze z investorských vkladů ve skutečnosti skončily.

Odpovědí se však nedočkali.

Zatímco vrcholný manažer IPC Ivan Machoň neustále opakoval, že všechny finanční operace jsou v pořádku a jejich detaily redaktory nemusí zajímat, oficiální majitel firmy – brněnský architekt Oliver Kálnássy – ani nedokázal odpovědět na to, zda je v pořádku, že za peníze investorů nakupovali luxusní módu nebo šperky. „I žrádlo pro psa,“ komentoval pouze dotazy na toto téma.

Pan Oliver Kálnássy je v obchodním rejstříku uveden jako jediný vlastník IPC, nicméně člověkem, který firmu založil a reálně ji ovládá, je Ladislav Vaněček. Byl několikrát odsouzen, má dluhy a exekuce. Není nefér vůči vašim investorům, že to nevědí? Že v podstatě nevědí, komu dávají peníze?

Ivan Machoň: Pan Vaněček je nositelem myšlenky IPC a toho podnikání. Spolu s Oliverem Kálnássym se dohodli, že pan Vaněček nebude vystupovat navenek, protože má problematickou minulost. A že bude tím, kdo bude pracovat na projektech a přinášet je. A v případě, že se IPC někam dostane, vezme si pak z toho pan Vaněček nějaký díl, který nevím, jak mají domluvený. To mi nepřijde nestandardní ani netransparentní.

Skutečně to nevnímáte jako netransparentní vůči vašim klientům?

I. M.: To se ale zeptejte těch klientů.

My se ale ptáme vás. Ladislav Vaněček přece rozhoduje, kam potečou peníze IPC. A zároveň byl několikrát pravomocně odsouzen za podvodné jednání.

I. M.: Pan Vaněček nerozhoduje, kam potečou peníze, od toho máme investiční radu a finančního ředitele. Kde se všichni domlouvají, kam peníze potečou a za jakých podmínek.

Vás nikdy nenapadlo říct svým investorům, lidem, kteří vám dávají peníze, že je tady člověk, který za firmou stojí, který ji vymyslel…?

I. M.: To nás napadlo. Oni to vědí.

Když se ale podívají na vaše webové stránky nebo do rejstříku konečných vlastníků, vidí tam pouze pana architekta Kálnássyho.

I. M: Ano, je to pro ně záruka člověka – aby věřili těm investicím.

Tudíž chcete, aby lidé věřili vaší společnosti a projektům, proto pana Vaněčka nikde nezmiňujete ani neuvádíte.

Oliver Kálnássy: Nepovím vám celou tu naši dohodu, ale s Ladislavem (Vaněčkem) máme dohodu, že do určitého období budu vystupovat jen já, pak nebudu vystupovat já a bude si to Vaněček všechno dělat.

A v jaké fázi bude vystupovat pan Vaněček?

O. K.: Já vám nemusím toto definovat. Ale takovou dohodu máme. My jsme společně podnikali v minulosti, ještě když IPC nebylo založené, potom jsme IPC vytvořili a dohodli jsme se, že to uděláme takto.

S panem Vaněčkem souvisí ještě jedna otázka a ta se týká jeho manželky Aliny Vaněčkové (Vaněček tvrdí, že je soud na začátku května rozvedl,pozn. red.). Ta mezi lety 2019 až 2021 vystupovala jako spolumajitelka firmy. Takže přes tuto ženu měl Ladislav Vaněček v IPC podíl, teď už nemá? Nebo jak to je?

O. K.: A teď nemá už ani paní Vaněčkovou. Na základě vašeho předchozího textu podala žádost o rozvod. A jsou již od sebe. (Redaktoři ještě ve vydavatelství Economia vydali v roce 2022 text, který se týkal spolupráce Aliny Vaněčkové s bývalým mluvčím prezidenta Václava Klause Petrem Hájkem, pozn. red.)

Proč? Nevěděla, s kým IPC spolupracuje?

O. K.: Protože se cítila poškozená. Vadilo jí, co se tu propírá. Její minulost, její vztahy a tak dál. Takže to tak bylo, ale už to tak není.

Přesto se opět ptáme – není vůči vašim investorům nebo lidem, kteří o vkladu uvažují, netransparentní, že namísto jednoho z vlastníků sedí v představenstvu jeho žena – a to za situace, kdy konečný vlastník je opakovaně odsouzený za podvody?

I. M.: Tak se zeptejte těch investorů.

To je otázka na vás. Vy jste povinni jednat transparentně.

I. M.: Asi pro ně jednáme natolik transparentně, aby tomu věřili. Já nevím, o čem se tady bavíme. Kdybych vám řekl, abyste investovali do IPC peníze, neudělali byste to.

Po tom všem, co jsme zjistili, bychom to neudělali. A s informacemi, které máme, by to zřejmě neudělalo hodně lidí.

I. M.: Ale ti lidé to vědí.

Vy byste svěřil své peníze někomu, kdo je několikrát odsouzený za podvody?

I. M.: Ano.

A kolik tady tedy máte svých peněz?

I. M.: Já svých peněz? Vy se ptáte na údaje, na které nečekáte, že vám budu odpovídat. (Podle údajů z účetnictví IPC si od firmy Ivan Machoň naopak peníze půjčoval – stejně tak jeho matka i firma, pozn. red.)

IPC nakoupila od firmy Ladislava Vaněčka pohledávky ruské banky Ural vůči jejím ruským klientům. Zanesla je do svého účetnictví s tím, že pohledávky mají stamilionovou hodnotu. IPC tak účetně vykompenzovala chybějící stovky milionů, které vedení firmy poslalo na nejasné účely. Subjekty spjaté s Vaněčkem peníze nemusely vracet.

Můžete nám sdělit, kdo přišel s tím, aby IPC koupilo za stovky milionů ruské pohledávky od Vaněčkovy společnosti Target Investments?

I. M.: S tím nápadem přišel pan Vaněček. V té době ty pohledávky byly nějak rozpracované – my jsme je dopracovali do stavu, aby se dali prodat, a my jsme je v roce 2020 prodali.

Za jakou částku jste tyto pohledávky od společnosti Target koupili?

I. M.: Opět – nečekáte, že vám budu odpovídat.

Bylo to kolem 400 milionů, podle našich zjištění.

I. M.: Byla to spousta peněz, ano.

Měli jste informace o tom, za kolik pan Vaněček tyto pohledávky koupil – než je prodal do IPC?

I. M.: To nevím, jestli tato informace proběhla. To nás nezajímalo. Nás zajímalo, jestli jsme schopní to se ziskem prodat, a to se stalo. (I Vaněček redaktorům odmítl sdělit, za kolik korun ruské pohledávky pořídil, pozn. red.)

Jak jste oceňovali ty pohledávky při nákupu? Kdo vám řekl, že mají hodnotu stamilionů? Pan Vaněček?

I. M.: Jak my jsme to oceňovali?

O. K.: Pan Vaněček ne. Konzultovali jsme to s firmami, které pohledávky dělají.

Takže ta cena vyplývá z odborného posudku?

I. M.: Ne, věděli jsme, za kolik korun se ty pohledávky zhruba v tomto množství dají nakoupit, za kolik se dají prodat. To byla pro nás určující věc. A pak jsme je prodali do skupiny MBA. (Skupina MBA tvrdí, že od IPC soubor ruských pohledávek nekoupila, ale že s IPC ve věci pohledávek pouze spolupracuje, pozn. red.)

Jak probíhala transakce mezi IPC a Target Investments? Poslali jste jim peníze na účet?

I. M.: Nemůžu odpovědět, protože je to tři roky stará věc.

Můžeme vám to připomenout. Probíhal tam zápočet finančních částek, které zmizely z účtů IPC, vůči údajné hodnotě těch ruských pohledávek.

I. M.: My jsme ty pohledávky nakoupili a prodali se ziskem. Tečka.

Ale my se ptáme na to, jak probíhala transakce.

I. M.: To vás nemusí vůbec zajímat.

Vzpomínáte si v souvislosti s tímto tématem na dopis advokáta Ladislava Drhy? Ten přímo pana Kálnássyho upozorňoval, že v souvislosti s touto transakcí hrozí riziko odsouzení za podvod. „Máme pochybnosti o existenci pohledávek a serióznosti celé transakce. Mohlo zde dojít k pokusu o spáchání trestného činu podvodu se škodou velkého rozsahu, kde zákon stanoví sazbu trestu odnětí svobody v rozmezí pěti až deseti let,“ upozorňoval vás váš právník v analýze.

O. K.: Já jsem nic takového nikdy neviděl. (Redakce má k dispozici e-mail, ve kterém advokátova stanoviska Kálnássymu přeposílá bývalá výkonná ředitelka IPC Michaela Skálová, pozn. red.)

Dostal Ladislav Vaněček nebo Alina Vaněčková z firmy někdy nějaké peníze?

O. K.: Ne.

Kdo měl, pane Kálnássy, právo vybírat peníze z účtů, kdo vlastnil bankovní karty IPC mezi roky 2018 a 2020?

O. K.: Já a já.

Jako statutární ředitel jste tedy nevěděl, že karty měli také Alina Vaněčková a Ladislav Vaněček?

O. K.: Měli to v určitém období. Ale to skončilo v roce 2018.

A kdo tam tedy mezi roky 2018 a 2019 téměř každý den vybíral statisícové částky z těch účtů?

O. K.: No já.

A na co?

O. K.: To vás nemusí zajímat.

Když to shrneme: Vy máte investiční firmu. Do té lidé posílají peníze, abyste jim je zhodnotili. A vy ty peníze vybíráte po stovkách tisíc, milionech korun z bankomatu a říkáte, že je to v pořádku. Pane Kálnássy, vy jste si kupoval i oblečení v Louis Vuitton nebo třeba šperky. To jste všechno prováděl vy – tyto transakce?

O. K.: I žrádlo pro psa.

Z účtů IPC si tedy kupujete takové věci. Běžně to takto děláte. Je to podle vás jako ředitele investiční společnosti standardní?

O. K.: Na to nevím, co mám odpovědět.

Na to se vás ale ptám.

O. K.: A já vám říkám, že na to odpověď neznám.

I. M.: Všechny peníze nám v účetnictví procházejí standardními procesy, a přece kdyby něco nebylo v pořádku, nemůže nám to účetně projít.

Lidé, které finanční poradci nalákají na zhodnocení peněz prostřednictvím IPC, své úspory nevkládají přímo do investiční firmy. Uzavírají smlouvy, dle kterých peníze posílají společnosti, za níž stojí muž s bydlištěm na virtuální adrese. Jméno Vladimíra Juračáka figuruje v rejstříku exekucí. Investorům dluží jeho firma Carpinus invest a nikoliv IPC, což je zásadní třeba v případě, že by firma zkrachovala. Až Juračák pak peníze půjčuje IPC.

Někteří lidé, kteří se pohybují v blízkosti IPC, vykazují podle nás znaky bílých koní. Jedná se například o pana Vladimíra Juračáka a jeho společnost Carpinus invest. Co ta firma s IPC dělá?

I. M.: My si od společnosti Carpinus půjčujeme peníze, a co já vím, tak společnost Carpinus vlastní stovky českých drobných akcionářů.

Nejsou to náhodou lidé, které vaši finanční poradci směřují, aby investovali peníze do IPC?

I. M.: To netuším.

Vy nevíte, jak máte nastavené smlouvy? Vaši obchodní poradci? Není to tak, že když chce někdo dnes investovat do IPC, řekne mu jeho finanční poradce, aby ty peníze poslal této firmě?

I. M.: Co já vím, tak si založí svěřenský fond a ty peníze potom…

Pošle této firmě. Jako bezúročnou půjčku a za tisíc korun si koupí jednu akcii společnosti Carpinus.

I. M.: Ano. A v čem je problém?

Problém může být v majiteli firmy Carpinus, panu Juračákovi. Je to člověk, který „žije“ na virtuální adrese, v minulosti měl zapsáno trvalé bydliště na úřadě.

I. M.: Spolupracuje s námi tak, že si od společností, ve kterých je jednatelem, půjčujeme peníze.

Jak jste přišli zrovna na tuto společnost a na pana Juračáka?

I. M.: Vymysleli jsme nějaký obchodní model tak, abychom nedělali nic proti České národní bance. Vymysleli jsme, jakým způsobem investovat peníze, a to je celé.

Ale proč zrovna pan Juračák a Carpinus?

I. M.: Protože ho známe dlouhodobě a víme, že nějakým způsobem umí zakládat společnosti a umí s nimi pracovat.

Mimo firmy spojené s IPC v minulosti figuroval v jediné firmě – a ta skončila v likvidaci. Není pan Juračák prostě váš bílý kůň?

I. M.: Co vám mám na to odpovědět…

Je to váš zaměstnanec?

I. M.: Ne.

Nikdy nedostával výplatu od IPC?

I. M.: Ne. (Podle svědků Juračák dostával pravidelně každý měsíc v obálce tisíce korun za to, že byl jednatelem firem spojených s IPC, pozn.red.)