Článek
Soudce českobudějovického krajského soudu Zdeněk Strnad si ještě jako místopředseda této instituce v jednom z rozhovorů postěžoval, kolik mají soudy práce. Hlavně úseky, které se zabývají insolvencemi – tedy případy předlužených lidí a bankrotujících firem.
„Stávající personál je navíc dlouhodobým přetížením skutečně unaven. Riskujeme tak chyby,“ popsal Strnad v roce 2018 pro odborný server e-Právo.
Rok nato Strnad, sám insolvenční soudce, strávil v pracovní době nejméně 84 pracovních dnů mimo soud: na nejrůznějších seminářích, konferencích nebo na dalších cestách, někdy i několikadenních pobytech v zahraničí - například ve Vietnamu.
Z evidence dochované na soudu navíc není ve všech případech jasné, kam a proč soudce Strnad cestoval. Nebo jaký to mělo přínos pro soud.
Čtyřiačtyřicetiletý právník, jemuž už mandát místopředsedy soudu vypršel a dnes působí jako řadový soudce, o svých cestách nechce mluvit. „Děkuji, ale vaší nabídky nevyužiji,“ odpověděl Zdeněk Strnad na žádost o rozhovor, při němž se ho chtěly Seznam Zprávy ptát, jak vedle služebních cest a také vyučování na vysoké škole stíhal práci na soudu.
Účel cesty: odvoz a dovoz
Přehled služebních cest soudce Strnada objevily Seznam Zprávy přímo na webu českobudějovického soudu v sekci, v níž soud uveřejňuje odpovědi na došlé žádosti podle informačního zákona.
Žadatel, jehož jméno soud podle platných pravidel začernil, chtěl získat podrobný rozpis Strnadových aktivit mimo krajský soud. Stručně řečeno – zajímal se, co soudce dělal, když nebyl v pracovní den v zaměstnání.
Podařilo se mu to až po roce a půl, protože Krajský soud v Českých Budějovicích dlouho tyto informace zveřejnit nechtěl. Udělal to až po zásahu nadřízeného Ministerstva spravedlnosti. Proto se informace o cestách z roku 2019 dostávají na veřejnost až nyní.
Ačkoli informační žádost o soudcovy cesty byla anonymizována, Seznam Zprávám se podařilo totožnost žadatele vypátrat. Jde o jihočeského advokáta Jana Frišmana, který říká, že vše začalo, když nebyl spokojený s několika rozhodnutími insolvenčního úseku českobudějovického soudu řízeným místopředsedou Strnadem.
Když si později v jednom z rozhovorů přečetl, že soudce chce „bojovat za dobré jméno insolvencí“, rozhodl se prý jednat. „Domnívám se, že by tak měl činit v jednací síni soudu, nikoli na přednáškách,“ řekl advokát Frišman.
Tabulky, které po jeho žádostech poskytl soud, například ukazují, že soudce Strnad na jednu stranu vykazoval cesty, které podle zdůvodnění souvisely s jeho tehdejší funkcí místopředsedy soudu. Například jezdil na Ministerstvo spravedlnosti řešit novelu insolvenčního zákona, účastnil se také dvoudenních jednání na Městském soudu v Praze – opět na téma insolvence, jezdil na porady krajských soudů.
Ale pak jsou v přehledu také cesty jiného druhu. Třeba mezi 25. až 27. únorem strávil soudce Strnad tři dny v Belgii v rámci akce European Judicial Training Network, což je instituce založená kvůli spolupráci jednotlivých evropských států a jejich soudců. Pořádá také různé workshopy.
Dne 28. února odcestoval do Zlína na Univerzitu Tomáše Bati. Důvod v tabulce uveden není.
Pracovní cesty ze začátku března 2019 pak vykázal soud jako „odvoz a dovoz“. Nic bližšího k tomu uvedeno není.
V dubnu jsou pak tři soudcovy dny strávené mimo soud vysvětleny jako účast na zkouškách nových insolvenčních správců. Účast ve zkušební komisi je přitom dobrovolná, soudce se stát členem komise nemusí.
Následují tři dny neupřesněného „insolvenčního kongresu“. Květen 2019 pak začal soudce Strnad dvěma cestami zdůvodněnými jako „jednání“ v Praze a Olomouci. Opět bez detailů.
V květnu také soudce strávil podle zveřejněných informací tři dny na pražském Institutu prevence a řešení oddlužení, což je think thank zaměřující se na problém oddlužení. Ve všech třech dnech se – podle výkazů cest – zúčastnil tiskových konferencí.
Následují dvě „exkurze“ v Brně (nic bližšího k nim záznamy neuvádějí), třídenní konference v Ústí nad Labem a neurčitá „pracovní skupina“ v Praze. V dalších měsících následovala mimo jiné devítidenní stáž na justiční akademii v Estonsku, neupřesněné jednání na magistrátu v Praze, třídenní „seminář“ v Praze.
Do Vietnamu? A na jak dlouho?
Údaje poskytnuté soudem si navíc v některých případech protiřečí. Tabulky jednou tvrdí, že 27. března soudce přednášel na Justiční akademii v Kroměříži, jindy že ve stejný den byl na univerzitě ve Zlíně.
Jiný příklad – podle údajů soudu měl být Zdeněk Strnad 11. června na jednání jakési „pracovní skupiny“. V jiné tabulce tento den věnoval přednášce pro Sdružení nájemníků ČR.
V řeči čísel: Rok 2019 měl 251 pracovních dnů, 84 z toho strávil soudce mimo soud. Do toho je třeba připočítat pět týdnů dovolené. Dohromady tedy 110 dnů.
Zdeněk Strnad ještě k tomu na Katedře práva Jihočeské univerzity učil v akademickém roce 2019/2020 sedm předmětů: například správní právo, počítačové právo v podnikání, zemědělskou legislativu EU nebo obchodní právo.
Na stránkách školy je navíc možné nalézt informaci, že 19. listopadu tento vyučující odletěl do Vietnamu na konferenci „Insolvence z českého pohledu“. Není zřejmé, kolik dní tam setrval. Podobnou školní akcí byla čtyřdenní série přednášek v Pule v Chorvatsku.
Jak to stíhal?
Předsedkyně českobudějovického soudu Martina Flanderová uvedla, že se k soudcovým cestám nemůže příliš vyjadřovat, protože ve vedoucí funkci působí teprve od loňska. Připomněla přesto, že Zdeněk Strnad byl například členem skupiny expertů, která Ministerstvu spravedlnosti pomáhala s novelou insolvenčního zákona – proto časté cesty do Prahy.
„Bylo obecně známé jeho vysoké vytížení, rovněž ale i vysoké pracovní nasazení včetně mimopracovní doby a ve dnech pracovního volna. Pokud vím, nebyly v minulosti v jeho práci zjištěny či řešeny průtahy,“ řekla předsedkyně Flanderová.
Dodala, že od loňského vypuknutí pandemie se většina porad, seminářů a konferencí odehrává online.
Z porovnání se statistikami dalších krajských soudů plyne, že případ Zdeňka Strnada je výjimečný. Žádný jiný soudní funkcionář krajských institucí nestrávil v roce 2019 tolik času mimo soud jako právě on.
Jak zjistily Seznam Zprávy, na Krajském soudu v Hradci Králové evidují na jednoho místopředsedu průměrně 29 dnů na cestách. A vedou se o nich přesné záznamy. „Pro interní potřeby soudu jsou tyto cesty specifikovány odkazem na konkrétní událost vedenou ve správním deníku (například pozvánky na porady v rámci kolegií) či uvedením důvodu cesty (například školení civilních soudců, návštěva vybraných okresních soudů, jednání s insolvenčními správci a podobně),“ popsala mluvčí soudu Kateřina Podeszwová.
Na Krajském soudu v Praze dokonce ani pět místopředsedů dohromady nenacestovalo tolik jako českobudějovický soudce Strnad. Když se sečtou všechny jejich služební cesty, nedá to celkem ani Strnadových 84 dní.
„Nejde-li o pracovní cesty při výkonu soudnictví nebo uskutečňované za účelem kontroly prováděné na okresních soudech, podnikají pracovní cesty především na pozvání státních a justičních orgánů a institucí; tomu odpovídajícím způsobem je při vyslání na pracovní cestu zdůvodňován její účel,“ upřesnila Hana Černá, mluvčí Krajského soudu v Praze.
Ani na Krajském soudu v Brně místopředsedové necestovali v takovém rozsahu. Nadto se tam rovněž cesty přísně evidují – je možné zpětně zkontrolovat, kde soudce byl a proč. A cesty musí předem schválit předseda soudu. „V případě zahraničních pracovních cest je předkládán ještě návrh zahraniční pracovní cesty, jehož součástí jsou přílohy – pozvánka, program, informace o dopravě, ubytování a dalších nákladech.
Soudce Strnad, muž s doktorátem z práva a inženýrským titulem z ekonomie, začínal jako právník na Ministerstvu zemědělství, poté se stal soudním asistentem a v roce 2013 místopředsedou Krajského soudu v Českých Budějovicích.
V roce 2016 byl vyhlášen Právníkem roku v oblasti insolvenčního práva. Od pořadatelů dostal cenu mimo jiné za to, že vystupoval proti takzvaným oddlužovacím agenturám, pochybným firmám, které lidem nabízely, že je dostanou z finančních problémů. Místo toho ale dlužníky jen obíraly o další peníze.
Poměrně často poskytoval rozhovory o problému dlužníků, ostatně – jak také ukázaly soudní dokumenty vyžádané advokátem Frišmanem – soudce absolvoval v minulých letech například kurz vystupování v médiích.
Zdeněk Strnad jako soudce řídil některé známé insolvence velkých společností. Mezi jinými bývalé vagonky Legos, která dluží věřitelům 1,1 miliardy. Před třemi lety vedl soudce v této věci jednání, které na soudu začalo v poledne a skončilo druhý den ve 3:58 – což je něco naprosto neobvyklého.
Vrchní soud poté rozhodl, že Zdeněk Strnad je jako soudce v této věci podjatý – i s ohledem na délku jednání. Ústavní soud to později označil za příliš přísné tvrzení. Rozhodnutí o soudcově podjatosti ale nezrušil.
