Výnosný úvěrový byznys šéfa IKEM: Chtěl úroky a penále v desítkách procent ročně

Institut klinické a experimentální medicíny (IKEM) je nejprestižnější česká nemocnice, která vysoce specializovanou péčí zachraňuje životy lidem z celého Česka. Post ředitele nedávno obhájil Michal Stiborek, který je zodpovědný za chod miliardového kolosu.

Z pátrání Seznam Zpráv ale plyne, že si Stiborek v posledních letech vydělával ještě jinak. Více než 50 milionů korun investoval do byznysu s úvěry. Kde na to vzal, není zcela jasné. Jako vrcholovému manažerovi obřího výzkumného centra mu stát ročně vyplácí odměnu zhruba dva miliony korun, takže z tohoto platu si na to vydělat nemohl. Stiborek bez dalších podrobností uvádí, že mu prostředky půjčila „rodina“ a také jeho spolupracovník-vymahač.

Prostřednictvím své firmy Glenias House následně Stiborek peníze půjčoval za vysoký úrok, což mu přineslo zisk desítky milionů.

Reportéři Seznam Zpráv shromáždili příběhy lidí, kteří říkají, že je obchod se Stiborkem připravil o bydlení či že museli zaplatit obrovské úroky. Soud minimálně v jednom případě konstatoval, že Stiborek nastavil úroky z prodlení nemorálně vysoko.

V roce 2018, kdy se Stiborek z postu náměstka nemocnice přesunul do křesla ředitele IKEM, ale už zákon o úvěrových firmách začal požadovat licenci ČNB. Mělo to zabránit lichvě.

Firma Glenias House, jejímž jediným jednatelem a majitelem je právě Stiborek, ale úvěrový byznys dle zjištění reportérů provozovala dále – bez licence ČNB. Ředitel státního výzkumného centra o ni vůbec nezažádal. Přestal peníze půjčovat napřímo vlastní firmou a našel si prostředníka.

Jde o Jaroslava Holana – gamblera, který si dnes za zpronevěru v jiné kauze odpykává 5,5 roku ve vězení. Mezi lety 2018 a 2020 ale Holan ovládal firmu Califica, do níž Stiborkova společnost Glenias House poslala minimálně 54 milionů korun.

Holan, sám rovněž bez licence národní banky, následně už uzavíral smlouvy s jednotlivými zájemci o půjčky – úrok byl 48 procent ročně. Větší problém ale nastal, když se někdo se splácením opozdil. Smluvní pokuta totiž byla dalších 73 procent za rok. „V rozporu s dobrými mravy,“ konstatoval v jednom z případů odvolací soud.

Stiborek nejprve odmítal, že by svého obchodního partnera Holana pověřil, aby jeho peníze půjčoval dále lidem, a skrytě ho úkoloval. „Ne, nikdy,“ uvedl a několikrát to při konfrontačním rozhovoru zopakoval.

Prohlašoval, že měl Holan v investování peněz, které mu půjčil, svobodu a on mu směřování peněz neurčoval.

„Mezi firmami Califica a Glenias House byla uzavřena smlouva o poskytování finančních prostředků a služeb. V rámci této smlouvy měly společnosti pana Holana volnost k investování financí společnosti Glenias House na vlastní IČO a vlastní účet. Za tyto půjčené peníze platila společnost pana Holana sjednaný úrok,“ dodal ředitel.

A také tvrdil, že nevěděl, jak Holan zajišťoval, že se mu peníze zhodnocovaly o 48 procent ročně. (Pro srovnání: průměrný český investor, který své peníze svěřil investičním profesionálům v roce 2019, dosáhl výnosu 12 procent ročně.)

Pak ho ale reportéři konfrontovali s důkazy. Listiny, osobní svědectví i soudní výpovědi, které Seznam Zprávy shromáždily, svědčí o tom, že ředitel IKEM zastíral skutečný stav věcí.

Seznam Zprávy získaly smlouvu, kterou Stiborek s Holanem podepsali v roce 2019. A ta výslovně hovoří o tom, že Califica bude plnit investiční příkazy Stiborkovy firmy Glenias House.

Z výpisů účtů obou firem, které Seznam Zprávy mají k dispozici, pak plyne, že Stiborek peníze k údajnému investování Holanovi neposlal najednou. Ale minimálně ve 33 samostatných platbách. V poznámce často uváděl příjmení konkrétního člověka.

Částky, které mu na účet od Stiborkovy firmy takto přicházely, Holan následně obratem půjčoval. Jednotlivé splátky úvěrů pak zase přeposílal opačným směrem – na konto Stiborkovy společnosti. Byly označené variabilním symbolem konkrétního úvěrovaného, který odpovídal datu podpisu notářského zápisu.

Zaběhlý systém, v němž peníze od Stiborka přes Holana plynuly až k úvěrovaným a zpět zase tekly úroky, dokládá i e-mailová komunikace obou mužů. V níž Stiborek urguje u Holana splátky jednotlivých lidí, kterým peníze půjčil.

„Vážený pane Holan, dovoluji si vám poslat seznam plateb, které mi chyběly ke konci týdne za měsíc říjen,“ psal například Stiborek Holanovi v roce 2019. A přiložil tabulku splátek u jednotlivých jmen. Reportéři disponují i dalšími e-maily, v nichž si Stiborek stěžuje, že splátky od některých úvěrovaných mu ještě nedorazily.

Když se později Stiborek s Holanem začali přít o peníze, Holan parametry jejich spolupráce dokonce popsal u insolvenčního soudu. Uvedl se tím, že přiznal, že měl problémy s gamblerstvím. A dle výpovědi doufal, že z výdělku podnikání se Stiborkem uhradí škodu, kterou předtím způsobil mnohamilionovou zpronevěrou firmě, pro niž pracoval.

Stiborek ho dle výpovědi oslovil v roce 2018, aby přes jeho společnost Califica proběhly půjčky třetím osobám. (O rok dříve vstoupil v účinnost zákon, který vyžadoval, aby každá nebankovní úvěrová firma měla licenci ČNB.)

„Pan Stiborek rozhodoval o tom, komu budou finanční prostředky poskytovány, ne všichni závazky řádně platili,“ řekl soudu Holan a později upřesnil, že včas nesplácelo na 90 procent lidí. Ti potom byli vystaveni pokutě z prodlení s vysokými úroky.

„Splácení závazků probíhalo přese mne, kdy mi tyto třetí osoby v hotovosti předávaly splátky, já jsem je vložil na bankovní účet společnosti Califica a z tohoto účtu byly odeslány na účet společnosti Glenias House,“ dodal Holan. Soudu také předložil tabulku jednotlivých úvěrovaných.

Když Stiborek v průběhu pátečního rozhovoru viděl e-maily, v nichž Holana úkoloval, nakonec systém přiznal. „V principu to tak bylo, akorát jsem nevěděl, že jsou to fyzické osoby,“ připustil nakonec ředitel Stiborek.

Na dotaz, zda si udržoval tabulku s dlužníky a jejich splátkami, nakonec také kývl. „Měl jsem takovou… Měl jsem tabulku, která dělala… Já jsem vždycky… Měl jsem tabulku, ve které pan Holan psal… posílal. Jo, měl jsem přehledovou tabulku. Ano,“ řekl v rozhovoru (celé interview si můžete přečíst zde).

Stiborek ale dále trvá na tom, že konkrétní lidi, kterým Holan půjčoval, neurčoval. Stiborkův právník Ondřej Líbal u soudu, při němž se Holan snažil domoci zrušení Stiborkových pohledávek, ale mluvil jinak.

„Zástupce žalovaného (Stiborkovy firmy Glenias House – pozn. red.) potvrzuje, že finanční prostředky, které byly odesílány společnosti Califica, byly dle pokynů žalovaného dále odesílány třetím osobám,“ shrnul soud výroky advokáta.

Pokud úvěrovaní neplatili, nastoupil vymahač – Stiborkův blízký spolupracovník Pavel Raab. Ředitel IKEM si muže přivedl i na schůzku se Seznam Zprávami. A nijak se netají tím, že Raab byl tím, kdo ho na nápad zhodnocovat peníze v byznysu s půjčkami přivedl.

Stiborek rovněž tvrdí, že mu Raab na byznys půjčil část z více než 57 milionů, které do své firmy vložil jako kapitál na půjčky. Sám si je totiž dle svých majetkových přiznání v posledních letech vydělat ve službách státu nemohl.

Raab byl v minulosti odsouzený za násilnou trestnou činnost. Dnes už má ale trestní rejstřík vymazaný.

„Pro mne i veřejnost není pan Raab dle rejstříku trestů osobou odsouzenou, tak na něj z pohledu zákona také pohlížím,“ komentoval to ředitel nemocnice a pídil se po tom, odkud reportéři informace o trestní minulosti Raaba mají.

Raab svou trestní minulost komentovat nechtěl. „K tomuhle se nebudu vyjadřovat,“ uvedl.

Raab přispěchal s vysvětlením, že ač se Stiborek vedl v tabulce příjmení konkrétních lidí, kterým miliony půjčil, ve skutečnosti mohlo jít o držitele živnostenského listu. Do vydání textu to ale nedoložil a reportérům SZ se to ověřit nepodařilo. Účetnictví Holanovy firmy Califica totiž zmizelo. Zbyly jen tabulky s příjmeními.

Postupem, kdy firmy nepůjčují přímo spotřebitelům, ale lidem, kteří se prohlásí za podnikatele, některé úvěrové firmy obcházejí nutnost mít licenci ČNB.

„Je to častá praxe. Pokud úvěrové firmy vidí, že spotřebitel má příjmy ze živnosti, tak mu dají smlouvu pro živnostníky. Pak jsou i takové, které dokonce klientům živnostenské listy i samy pomáhají zřídit. Zpravidla to dělají společnosti, které nemají licenci ČNB. Podnikatel má navíc nižší právní ochranu než spotřebitel,“ upřesnil advokát Petr Němec, který se praktikám úvěrových firem dlouhodobě věnuje.

Raab ale popírá, že by to byla v jejich případě klička před zákonem. „Určitě ne,“ řekl vymahač.

Jaroslav Holan si nyní odpykává trest v liberecké věznici. Reportérům se ale podařilo od něj získat písemné odpovědi na dotazy ohledně jeho podnikání s ředitelem IKEM a Raabem. Se Stiborkem ho podle něj seznámil právě jeho známý Raab.

A Holan uvedl, že celé schéma vzniklo i proto, aby se Stiborek vyhnul zákonu. „Smlouva, kdy finanční plnění probíhá mezi firmami, z pohledu pana Stiborka obcházela nutnost vlastnit licenci ČNB. Fyzickým osobám jsem půjčoval já, respektive moje firma,“ napsal Seznam Zprávám Holan s tím, že ani on ale licenci národní banky neměl.

Úrok pro ty, kterým Holan půjčil, podle něj stanovil sám Stiborek – na čtyři procenta za měsíc a v případě prodlení 0,2 procenta denně.

Nakonec se ale dlužníkem Stiborka za stejných podmínek stal i Holan. Ředitel ho totiž přiměl podepsat notářské zápisy, dle nichž se k dluhům své firmy vůči Stiborkově firmě přihlásil i jako fyzická osoba.

A je za ně zodpovědný bez ohledu na to, že společnost mezitím zanikla. Soud ji nechal zlikvidovat, protože nedodržovala zákon a nezveřejňovala účetní závěrky. Likvidátor nedohledal žádný majetek firmy.

„Stiborek na mě vyvíjel nátlak a na schůzce na pražském Vyšehradě mi sdělil, že by mi nechal vyhladit rodinu do šestého kolene, pokud by měl přijít o peníze,“ napsal reportérům někdejší obchodní partner ředitele státní nemocnice na dotaz, proč nevýhodné notářské zápisy podepsal.

I to, že by na Holana tlačil, ale Stiborek popírá. „Nikdy jsem to neřekl,“ reagoval. A opak Holan nedokázal doložit ani soudu. Nyní je ve 150milionové exekuci.

Stiborkův obchodní partner ale není jediný, po kom ředitel nemocnice vymáhá nebo vymáhal miliony navýšené o vysoké úroky. A není jediný, kdo mluví o vyhrožování.

Přímo Stiborek jako fyzická osoba v roce 2015 získal dluh Aleše V. Celé jméno si muž nepřeje zveřejnit, ale redakce ho zná a ověřila z výpisů z účtů, že k popisovaným transakcím skutečně došlo.

„Se Stiborkem jsme se znali z minulosti. To, jak se ke mně choval, mě ale šokovalo. Při schůzkách, které probíhaly většinou v nákupním centru Olympia v Mladé Boleslavi, kde Stiborek bydlí, mi vyhrožoval, že mě zničí do šestého kolene, že má na to páky a má důležité známé. Že se mnou zatočí, jestli mu i úroky nezaplatím. Stiborek se ukázal jako hodně hladový,“ říká muž. Stiborek při rozhovoru s reportéry opět popřel, že by něco takového říkal.

Muž si přitom peníze od Stiborka vůbec nepůjčil. Ručil za milionový úvěr kamaráda. Ten ale tři dny po jeho uzavření zemřel a Stiborek pak od původních věřitelů pohledávku koupil.

„Myslel jsem si, že dám milion a bude vymalováno, ale kdepak. Stiborek mi pořád říkal, že s úroky to dělá tohle a tohle a že musím každý měsíc poslat 100 tisíc. Peníze jsem vyhodil oknem. Rodině dům zůstal, bylo mi blbé chtít to po nich, když jejich příbuzný zemřel, tak jsem to prostě zaplatil,“ říká dlužník. „A Stiborkovi bylo taky snažší jít po mně než po té rodině.“ Místo milionu poslal Stiborkovi o 400 tisíc více.

Ještě než vstoupil v platnost zákon, který úvěrovým firmám nařídil zažádat o licenci, jedním z lidí, kteří si přímo od Stiborkovy firmy Glenias House půjčili peníze, byl Lubomír Vracovský, který Seznam Zprávám popsal, jak spadl do těžkých dluhů.

V roce 2016 měl možnost odkoupit městský byt v pražském Hloubětíně, v němž roky bydlel. Obratem ho chtěl prodat a jít do menšího. Jenže na privatizaci neměl peníze a tušil, že u banky kvůli nízké výplatě s úvěrem nepochodí.

Nakonec se přes známého dostal k firmě Glenias House – poskytla mu dva miliony na tři měsíce. Podmínky byly dané notářským zápisem: úrok sedm procent, za každý den z prodlení 0,2 procenta.

Vracovský se nakonec kvůli komplikacím s prodejem čtyřpokojového bytu skutečně dostal do skluzu a nedokázal peníze včas vrátit. „Začalo mi naskakovat penále až 136 tisíc,“ vzpomíná Vracovský.

Nakonec měl částečně štěstí. Bránil se žalobou a soud rozhodl, že dvoumilionovou jistinu musí zaplatit. Ale už ne penále, které soud označil pravomocně za nemravné. Protože po přepočtu dosahovalo 73 procent ročně. A to už bylo podle soudu přes čáru.

„Odvolací soud posoudil ujednání účastníků o úroku z prodlení ve výši 73 procent ročně jako ujednání v rozporu s dobrými mravy,“ uzavřel soud. Vracovský se tím ubránil, aby nemusel platit Stiborkově firmě o 1,2 milionu více jako trest za nesplacení.

Ale samotný dvoumilionový dluh ho připravil o byt, který skončil v dražbě. „Podle mě to byla organizovaná skupina, která schválně hledala lidi, jako jsem já. Takové, kteří se v půjčkách moc nevyznají a kteří jim naletí,“ říká dnes Vracovský.

Ředitel nemocnice to vidí jinak. „Ten pán není oběť, nýbrž ten, který se cíleně pokusil obejít zaplacení svého závazku se ziskem pro svoji osobu přibližně dva miliony korun,“ vyjádřil se k tomuto případu Stiborek. A reportérům také přeposlal dobové srovnání některých nebankovních společností nabízejících rychlé půjčky s tím, že jeho úrok ještě nebyl tak vysoký.