Útok na Ukrajinky? „Naprosto ohavný precedent,“ říká zmocněnkyně vlády

Agresivita v české společnosti se podle vládní zmocněnkyně pro lidská práva Kláry Šimáčkové Laurenčíkové zvyšuje už od doby koronavirové pandemie. To, co se stalo v Plasech na Plzeňsku, kde osmačtyřicetiletý muž brutálně zbil dvě ukrajinské ženy, a to dokonce přímo před jejich dětmi, považuje za „naprosto ohavný precedent“.

Obviněný muž je momentálně ve vazbě. Ženy, které do Česka utekly z Ukrajiny před válkou, se teď bojí samy chodit ven.

„Stojíme na straně těch, kteří do České republiky přišli hledat útočiště před válkou, a jsme připraveni být oporou těm, kteří potřebují zastání,“ říká v rozhovoru pro Seznam Zprávy vládní zmocněnkyně.

Ne všichni s ní ale sdílí stejný názor. Veřejně najevo to dala zhruba stovka demonstrantů minulou sobotu v Plzni. Účastníci protiukrajinského protestního pochodu volali hesla jako „Čechy Čechům!“ nebo „Táhněte domů!“.

„Za mě jsou tato shromáždění veřejným voláním po nenávisti. Jsou něčím velmi nebezpečným,“ říká Klára Šimáčková Laurenčíková.

Situace v Plzni eskalovala po zveřejnění případu, kdy osmnáctiletý Ukrajinec brutálně znásilnil o tři roky mladší dívku a poté se ji pokusil zabít.

Vládní zmocněnkyně ale připomíná, že podle policejní statistiky nemají Ukrajinci na kriminalitě v České republice žádný vyšší podíl. Násilí je ale v české společnosti podle ní velkým problémem. „Například do poloviny tohoto roku bylo zavražděno 43 lidí z důvodu partnerského násilí, v drtivé většině ženy svými českými partnery,“ uvádí Laurenčíková.

Jak vnímáte útok na dvě ukrajinské ženy v Plasích u Plzně?

Myslím si, že jde o naprosto ohavný precedent. Je opravdu potřeba tento akt označit za útok z nenávisti a je potřeba se jednoznačně vymezit proti tomu, že by kdokoliv z naší společnosti mohl snad jen na chvíli uvažovat, že podobné násilné útoky jsou něčím, co má jakýkoliv prostor. Jednalo se o dvě maminky malých dětí, které do České republiky uprchly před válkou, aby zde našly bezpečí, a tato jejich zkušenost je velmi zdrcující nejenom pro ně samotné, ale i pro celou ukrajinskou menšinu. Ta se teď cítí být více zranitelná a pocit důvěry, že je zde v bezpečí, u ní slábne.

Jaké reakce jste zaznamenala na tento čin?

Jsem hrozně vděčná, že se okamžitě zvedla obrovská vlna podpory. Dokonce i na mě se obracejí běžní lidé s nabídkou jakékoliv pomoci, ať už pro tyto dvě ženy, nebo třeba jejich děti. Já jsem se okamžitě zajímala o to, jestli jim byla nabídnuta psychosociální podpora, a dostala se mi informace od policie, že ano. Chtěla bych s nimi navázat kontakt a chtěla bych je navštívit, jakmile to bude trochu možné. Myslím si, že je hrozně důležité nejen těmto dvěma ženám, ale celé ukrajinské menšině, vzkázat, že jako česká společnost odsuzujeme tento akt násilí a stojíme na straně těch, kteří sem do České republiky přišli hledat útočiště před válkou.

V Plzni se minulou sobotu konal pochod, jehož účastníci vykřikovali hesla jako „Čechy Čechům!“ nebo „Táhněte domů!“. Jak to hodnotíte?

Za mě jsou tato shromáždění veřejným voláním po nenávisti. Jsou něčím velmi nebezpečným, něčím, co má potenciál rozdmýchávat další násilí a další agresi v české společnosti vůči zranitelné skupině. Já se budu snažit o to, aby podobná shromáždění důsledně monitorovala policie a aby při jakémkoliv náznaku vyzývání k nenávisti a k násilí okamžitě konala. A aby i lidé, kteří tato shromáždění organizují, byli v hledáčku specializovaných útvarů. A věřím, že už se tak děje.

Jak je teď v tomto smyslu situace ve společnosti vážná? Zvedá se tady nějaká vlna nenávisti a násilí?

Postupný nárůst agrese ve společnosti můžeme bohužel sledovat už několik posledních let. Viděli jsme velmi silně rozdělenou společnost na tématu covidu. Viděli jsme protesty některých částí společnosti proti vládě a některým vládním opatřením. Máme zde opravdu organizované skupiny, které dlouhodobě posílají k většinové společnosti dezinformace s cílem přispět k tomu, že společnost se bude dál štěpit a radikalizovat. Máme tady nespočet důkazů o tom, že vyzývání k nenávisti s sebou nesou riziko i násilných fyzických útoků. Stejně jako ho nesou jakékoliv paušalizující výroky, které právě třeba jednu skupinu obyvatel očerňují vůči té druhé.

A co se s tím dá dělat?

Je třeba vyzývat k odpovědné komunikaci ty, kdo ovlivňují veřejný prostor. Aby opravdu všichni rozuměli tomu, že jejich role v ovlivnění veřejného mínění je důležitá, je silná a je potřeba volit slova opatrně.

Vy sama jste jela do Brna, kde byly nálady mezi Romy a Ukrajinci hodně vyhrocené. Jaký to mělo smysl?

Pokud se někde nějaké incidenty odehrají, snažíme se do toho místa vyjet a přispět k dialogu těch, kdo stáli proti sobě. To se nám velmi osvědčilo právě v případě té nešťastné události, která se stala v Brně. Snažili jsme se propojit romskou a ukrajinskou menšinu ke společné diskuzi.

Je toho ale víc, kde je třeba být aktivní. Určitě velkým tématem jsou dezinformace a to, jak systematicky komunikovat se všemi částmi společnosti, aby dezinformační síly neměly tak obrovsky silný vliv formování postojů veřejnosti. A myslím, že opravdu je třeba nějaká dobrá strategie, která bude vysvětlovat, co se reálně děje, co vláda dělá, proč to dělá. A proč třeba policie nemůže některé věci hned sdělovat a že potřebuje nějaký čas, aby mohla vyšetřit a dopadnout konkrétní podezřelé.

Sledujete, jak moc zneužívá dezinformační scéna případy, které se staly v Brně a v Plzni a ve kterých jsou obviněni ze závažných trestných činů muži z Ukrajiny?

Máte pravdu, že interpretace toho, co se stalo, jak se to stalo, se velmi lišila podle toho, kdo se toho tématu chytil a jakým způsobem jej chtěl využít třeba i pro své zájmy. Viděli jsme bohužel necitlivou a paušalizující komunikaci i některých vlivných politiků, kteří mají tu možnost ovlivnit veřejné mínění ve velkém. Viděli jsme interpretaci, která absolutně nevycházela z nějakého poznání faktů, a to si myslím, že je jednoznačně ukázka toho, co se dít nemá a co do zodpovědné politiky nepatří.

A jaká jsou fakta?

Například data o kriminalitě ukrajinské menšiny, která máme k dispozici ze statistik policie, jednoznačně ukazují, že Ukrajinci nemají žádný zásadní vyšší podíl na kriminalitě v České republice. Naopak je potřeba vysvětlovat, že násilí v naší společnosti je problém velký a dlouhodobý. Například do poloviny tohoto roku bylo zavražděno 43 lidí z důvodu partnerského násilí, v drtivé většině ženy svými českými partnery. A tato data jednoznačně ukazují na to, že kriminalita a násilí nejsou závislé na příslušnosti k etnicitě nebo k nějaké konkrétní národnosti, ale jsou o charakteru, osobnostní kvalitě člověka, o tom, v jaké situaci se nachází a jak dokáže pracovat sám se sebou.