Článek
Záběry bezpečnostní kamery zveřejněné policií zachytily ten příběh jasně: Žena v béžovém kabátu vybírá v regálech prodejny kosmetiku, pak přechází k samoobslužné pokladně.
Vytahuje bankovní kartu, otáčí ji a něco naťuká do klávesnice.
Jak už minulý týden Seznam Zprávy zjistily, ženou v záběru kamery byla armádní důstojnice. Podle vyšetřovatelů našla v obchodě cizí bankovní kartu a nakoupila na ni v drogerii zboží v hodnotě šesti tisíc korun. Karta patřila 72leté seniorce.
Seznam Zprávám se nyní příslušnici armády, která nakoupila za peníze z cizího účtu, podařilo vypátrat a promluvit s ní.
Důstojnice Michaela Z. působí ve vyšší funkci ve vojenském logistickém centru ve Štěpánově na Olomoucku a přiznává, že peníze z cizí karty skutečně utratila.
„Nejsem žádný vrah, zvolila jsem jen blbé řešení,“ říká ke svému činu.
Státní zástupce její stíhání podmíněně zastavil, protože nevznikla velká škoda. Navíc se žena na policejním výslechu ke zneužití platební karty přiznala. A šest tisíc seniorce vrátila i s omluvnými dopisem.
„Současně byla podezřelé stanovena přiměřená zkušební doba a uloženo složení příslušné částky na pomoc obětem trestné činnosti,“ potvrdil také dále redakci Michael Šoka, žalobce Okresního státního zastupitelství v Olomouci.
Seznam Zprávy neuvádějí celé ženino jméno, protože důstojnice nezastává veřejně známou funkci a případ se vzhledem k podmíněnému zastavení nakonec neprojednával před soudem.
Šla se udat. Ale až po 14 dnech
Důstojnice Michaela Z. tvrdí, že okradení staré paní bylo výsledkem nešťastné souhry náhod.
Přiznává, že skutečně našla v obchodním centru kartu, na kterou si její majitelka neopatrně poznačila PIN. Zdůrazňuje, že měla v plánu kartu - hned po nákupu v drogerii - odevzdat do České spořitelny, která ji vystavila.
Hájí se tím, že u samoobslužného termínu chtěla původně zaplatit kosmetiku vlastní kartou uloženou v mobilu, ale aplikace podle ní nešla načíst. Takže důstojnice, jak tvrdí, zazmatkovala: Řekla si, že nákup tedy uhradí naleznou kartou - a až půjde kartu odevzdat do banky, rovnou k ní přiloží i šest tisíc, které z cizího účtu utratila.
„V autě na parkovišti jsem si ale našla na internetu, že takové použití cizí karty je trestný čin. Bylo mi jasné, že je to průšvih. Zpanikařila jsem a šla kartu zahodit tam, kde jsem ji našla,“ líčí svou verzi příběhu.
Důstojnice říká, že podle jména uvedeného na kartě v dalších dnech pátrala, jestli se jí s majitelkou nepodaří spojit přes internet - ale prý marně. Šla se tedy dobrovolně přihlásit policistům.
Vysvětlení od kapitánky má však háček: Na policii šla, jak sama přiznává, až po dvou týdnech od výběru peněz. V době, kdy už po webech kolovalo video z obchodu a policejní výzvou, ať se přihlásí, kdo pachatelku pozná.
„Měla jsem nějaké služební cesty,“ tvrdí důstojnice na otázku, proč se na policii nedostavila dřív.
Nebyla odsouzena, nelze ji propustit
Ve služebním poměru kapitánka Michaela Z. v tuto chvíli zůstává.
Podle zákona totiž armáda může propustit jen příslušníka, který byl pravomocně odsouzen k trestu vězení. Nebo byl - opět pravomocně - odsouzen pro takový trestný čin, kdy další jeho působení v armádě by „ohrozilo vážnost ozbrojených sil“.
Potvrzuje to tak i mluvčí armády Vlastimila Cyprisová.
Důstojnice Michaela Z. nespadá ani do jedné kategorie, protože nebyla pravomocně potrestána. Její vina je jasná, ostatně sama se k ní přiznává, státní zástupce však její stíhání podmíněně zastavil. Takže případ skončil bez soudu.
„Ale je stejně otázka, jestli v armádě zůstanu,“ říká přesto o své budoucnosti důstojnice.
Naráží na to, že každý voják musí mít bezpečnostní prověrku. Byť třeba jen tu nejnižší, tedy na stupeň „vyhrazené“. Trestné činy lidí s prověrkami eviduje Národní bezpečnostní úřad a automaticky v podobných incidentech zahajuje šetření, jestli prověrku odejme, či ponechá.
Stalo se to i v kauze Michaely Z., výsledek zatím není. „Případem se nyní zabývá Národní bezpečnostní úřad, do ukončení řízení nemůžeme sdělovat podrobnosti,“ říká armádní mluvčí Cyprisová.
