„Toto není možné.“ Jak soud otočil v případu brutální vraždy

Maroše Straňáka a Davida Šimona, kteří už 11 let sedí ve vězení za brutální vraždu seniora na Zlínsku, soudy odsoudily na základě pachových stop a především výpovědí spoluvězňů. Bratranci Milan a Ludvík Rakašové tvrdili, že se jim měl Straňák k vraždě důchodce Miroslava Sedláře ve vazbě přiznat.

Podle prezidenta Soudcovské unie Libora Vávry ale svědectví spoluvězňů nemusí být vždy věrohodné. „Musíte počítat s tím, že ten člověk má nějakou jinou motivaci než jenom to, že přišel najednou říct soudu pravdu,“ upozorňuje Vávra.

Právě Ludvík Rakaš při rozhovoru s reportérkami svá slova odvolal – a řekl, že se mu Straňák k vraždě nikdy nepřiznal. Svědčil prý, protože dostal nabídku nižšího trestu. Okolnosti případu 12 let staré vraždy redaktorky zkoumají v investigativní podcastové sérii Slopné: Kdo je vrah?. Aktuální díl si poslechněte níže:

Přestože byla zmíněná svědectví pro odsouzení Šimona se Straňákem klíčová, věrohodnost svědků z vězení, kteří byli sami odsouzeni za milionové investiční podvody, soudci nijak zvlášť nezkoumali. Přestože jejich důvěryhodnost napadali obžalovaní i jejich obhájci.

„Co se týče svědků Rakašových, tak úvaha o nabídkách ze strany policie se zdá soudu spíše úsměvná. Soud nenapadá jakákoliv možnost, jakým způsobem by pan Rakaš mohl býti ovlivněn. Kým a z jakého důvodu. Tady toto není možné,“ tvrdil při odůvodnění výjimečného nepravomocného trestu zlínský soudce Radomír Koudela. Ten samý soudce Šimona se Straňákem nejprve obžaloby zprostil.

Soudce Vrchního soudu v Olomouci Libor Losa Koudelův rozsudek potvrdil s tím, že motivy Rakašů byly „důsledně prověřeny“, a v odůvodnění mimo jiné napsal: „Odvolací soud neshledal nic neobvyklého na tom, že i profesionální, vícekrát trestaný podvodník, má jistou hranici tolerance k dalším pachatelům trestné činnosti, jež může být motivem pro jeho osobní angažovanost na spravedlivém potrestání pachatelů takové brutální vraždy, jako v případě ubití bezmocného muže.“

Podle prezidenta soudcovské unie Libora Vávry je v obecné rovině svědectví spoluvězňů problematické. „Je úplně stejná pravděpodobnost, že ten člověk lže, kdyby to i nebyl spoluvězeň, ale měli spolu nevyřízené účty z minulosti, nebo naopak. To znamená, vždycky musíte počítat s tím, že ten člověk má nějakou jinou motivaci než jenom to, že přišel najednou říct soudu pravdu, protože špatně spí, že ho tíží svědomí,“ řekl redaktorkám Vávra.

Přesně to se ale podle soudců v případě Milana Rakaše stalo. Ten se podle své výpovědi soudu ozval proto, že o případu vraždy ve Slopném, kde někdo surovým způsobem ubil k smrti seniora, viděl reportáž v televizi a bylo mu prý líto pozůstalých.

„Já vám velice děkuji. Člověk může míti různý životní osud, ale věci důležité jsou věci důležité. Dobře víte, o čem hovořím. A je vždycky dobré, když člověk dovede rozlišit věci důležité a méně důležité,“ ocenil například jeho svědectví soudce Koudela.

Milanův bratranec Ludvík, který u soudu proti Straňákovi vypovídal také, nicméně nyní své svědectví otočil. A o svědectví příbuzného řekl, že mu nevěří.

„Protože mě Maroš Straňák vždycky říkal, že to neudělal,“ řekl reportérkám po téměř 10 letech Rakaš.

„Dostal jsem vzkaz od Milanova advokáta, ať vypovídám taky a tak, abych šel na půlku z vězení domů,“ dodal Ludvík. Jeho bratranec Milan podle něj svědčil proto, že si s žalobcem dohodl odpuštění trestu.

Soudce Koudela navíc zcela opominul nesrovnalosti ve výpovědích Rakašů – třeba když tvrdili, že věci, které měli mít Šimon se Straňákem při vraždě na sobě, odhodili na pole u Slopného.

Tam skutečně kuklu obyvatelka vesnice den po vraždě našla, genetikové na ní ale objevili kromě krve oběti DNA neznámého muže – ne Straňáka ani Šimona.

Milan Rakaš uváděl, že se mu měl Straňák o vraždě svěřovat i ve vězeňské kapli. Toto jeho tvrzení soudce nijak neověřoval, policisté se duchovního ptali až pět měsíců po nepravomocném rozsudku – a pouze kvůli stížnostem advokátů. Kněz vypověděl, že místnost, kde kázání probíhalo, byla stísněná a že si nikdy nevšiml toho, že by si odsouzení mezi sebou jakkoli povídali.

Soudci si nikdy nenechali zpracovat posudky, které by se věnovaly pravdomluvnosti svědků, místo toho se soudce Koudela na věrohodnost Milana Rakaše ptal novinářů přítomných u soudního jednání. A to potom, co Rakaš po své výpovědi utekl před dotazy reportérů ze soudní síně.

Obhájcům jeho chování přišlo podezřelé – a soudce Koudela se ptal novinářů, jestli jim také a jestli mají pocit, že Rakašovo chování snižuje jeho důvěryhodnost. „Nemyslím si, že toto jednání souvisí s jeho věrohodností či nevěrohodností,“ spekulovala před soudem například jedna z předvolaných regionálních novinářek.

Další předvolaní Straňákovi spoluvězni navíc před soudem řekli, že Straňák o vraždě buďto vůbec nemluvil, nebo ji popíral. Jeden ze Straňákových někdejších spolubydlících z cely navíc rozporoval tvrzení Milana Rakaše o tom, že měl Straňáka ve sprchách „zachránit“ před fyzickým útokem jiných vězňů.

„Mně by přišlo zvláštní u toho spoluvězně, kdyby se prokázalo, že tam byl nějaký vyšší zájem třeba policie v té cele nebo v té užší komunitě atd. Protože pak tam může být ještě další motivace, nikoli vycházející jenom z jejich vztahu – toho obviněného a toho údajného svědka,“ upozornil soudce Vávra.

A podobné „zájmy“ ve svědectvích bratranců sehrály, dle Ludvíka Rakaše, roli.

Milan Rakaš si měl totiž podle Ludvíkových slov svou výpověď dohodnout už z vězení výměnou za nižší trest. „Bratranec, co šel domů, tak ten měl sedět šest let. Seděl dva a půl a za to mu to odpustili a šel domů,“ řekl Ludvík. Milan Rakaš se skutečně po své výpovědi do vězení už nikdy nevrátil.

Ludvíka navíc zhruba na týden dozorci přestěhovali na celu právě ke Straňákovi, který ji v té chvíli obýval sám.

„Najednou přišli a řekli: ‚Sbalte se,‘ a já říkám: ‚Proč?‘ No a pak jsem pochopil, proč to dělali. Dali mě vlastně k němu, k Marošovi, na týden a pak mě vrátili zpátky. Jestli třeba nebudu chtít něco vypovídat,“ řekl Ludvík Rakaš. I když mu podle jeho slov dozorci explicitně neřekli, proč ho na celu ke Straňákovi přesunuli, on prý pochopil, že proto, aby proti němu vypovídal.

Podle advokáta Roberta Cholenského, který nyní zastupuje Davida Šimona, je svědectví spoluvězňů, na jejichž základě putují dva lidé na výjimečné tresty do vězení, skandální.

„Svědectví bratranců Rakašových je svědectvím z doslechu. To je v civilizovaném světě naprosto vyloučeno a nemělo by být v justičním systému žádného demokratického právního státu připuštěno,“ řekl Cholenský. „Že spoluvězeň usvědčí svého spoluvězně tím, že řekne, že se mu měl přiznat – to je běžně v civilizovaném světě zapovězeným způsobem dokazování, bohužel v České republice stále ještě praktikovaným,“ doplnil advokát.

Jak připomněl, tuto formu svědectví lze v Česku pozorovat napříč více kauzami – i mediálně známými. Například v případu Lukáše Nečesaného, který strávil dva roky za mřížemi kvůli obvinění z pokusu o vraždu kadeřnice v Hořicích na Jičínsku.

Nakonec ho ale pro nedostatek důkazů osvobodil Nejvyšší soud. Klíčovými důkazy proti němu byly podle expertů nespolehlivé pachové stopy a výpověď spoluvězně.

„V Americe se takovému svědectví říká hearsay evidence, to znamená svědectví, které někdo zaslechl. A je to zvlášť v případě spoluvězňů naprosto nepřípustné,“ doplnil obhájce Cholenský.

Na výpovědi svědků Rakašových navíc v podstatě stojí odsouzení Davida Šimona a Maroše Straňáka. „Dá se ve stručnosti říct, že bez svědectví bratranců Rakašových by nebyli odsouzeni ani David Šimon, ani Maroš Straňák, protože bez svědectví bratranců Rakašových byli předtím oba zproštěni obžaloby, byť bohužel nepravomocně,“ připomněl Cholenský.

Naráží na fakt, že soudce krajského soudu ve Zlíně Radomír Koudela v roce 2013 nejprve Straňáka se Šimonem osvobodil. Obžaloba měla jako důkaz v podstatě jen pachové stopy. Ty ale mohou být jen podpůrným důkazem. A podle soudce Koudely byly navíc nevěrohodné.

Když mu po odvolání žalobce vrátil případ Vrchní soud, situace se otočila. Znalec na pachové stopy změnil svoji výpověď a to soudci Koudelovi stačilo, aby stopy označil za věrohodné. Navíc se najednou objevili jako svědci bratranci Rakašové. Soudce Koudela tak v roce 2014 obrátil a Straňáka se Šimonem odsoudil k výjimečným trestům.