Tisíce Čechů v klidu investovaly. Netušili, že podporují Putina

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

Sedm měsíců pátrali reportéři Seznam Zpráv po tom, jak funguje investiční společnost, která z vkladů svých drobných investorů financovala mediální byznys někdejšího mluvčího Václava Klause.

Podařilo se získat desítky přímých svědectví a tisíce stran účetnictví a interních dokumentů. Výsledek? Na financování Petra Hájka, jehož mediální projekty podle zpravodajských služeb šíří v Česku putinovskou propagandu, firma ve velkém prodělala.

A aby masivní úbytek peněz v účetnictví vyvážili, získali představitelé Invest & Property Consulting (IPC) pohledávky ruské banky Ural, kterou mají ve Velké Británii, v USA a v Kanadě na sankčním seznamu firem podporujících ruskou válku na Ukrajině.

Společnost ve skutečnosti řídí několikrát odsouzený podvodník, představitelé firmy odčerpali z účtů desítky milionů – téměř každodenními výběry v hotovosti nebo nákupy luxusního zboží.

Invest & Property Consulting veřejně deklaruje, že lidem spravuje na 1,3 miliardy korun – a že jim tyto vklady vysoce zhodnotí.

Jako jediný majitel a šéf IPC dnes vystupuje původem slovenský architekt Oliver Kálnássy. Ve skutečnosti je mozkem celé operace jiný muž, který oficiálně v orgánech společnosti nefiguruje – Ladislav Vaněček.

K tomu, že IPC reálně ovládá právě Vaněček, se přiznal i oficiální majitel IPC Oliver Kálnássy. „Jsme dohodnutí s Ladislavem, že do určitého období budu vystupovat v orgánech společnosti jen já, pak nebudu vystupovat a bude si to pan Vaněček všechno dělat sám,“ připustil Kálnássy.

„Oliver je pro klienty záruka člověka – aby věřili těm investicím. Vaněček se s Oliverem dohodli, že navenek bude vystupovat on, protože pan Vaněček má problematickou minulost,“ doplnil ho i vysoce postavený manažer skupiny Ivan Machoň.

S Vaněčkovou minulostí má pravdu. Jen před plzeňským krajským soudem stanul tento muž od roku 2016 v celkem šesti trestních kauzách jako obviněný. V části byl zproštěn obžaloby, ale také byl opakovaně odsouzen za podvod – mimo jiné za to, že obral otce miliardáře Karla Janečka.

A ač Vaněček ovládá miliardový byznys, je na něj samotného v exekučním rejstříku vedeno celkem osm záznamů dohromady za více než deset milionů. Některé z exekucí nesplácí už deset let.

S Ladislavem Vaněčkem nebylo možné se sejít osobně. Žádosti o osobní kontakt odmítal stejně jako možnost vést rozhovor přes obrazovku počítače. Nakonec poslal vyjádření, ve kterém uvedl, že v současné době je v IPC „veden jako konzultant a poradce“.

Jeho skutečnou roli však spíše dokládají videozáznamy z interních setkání firmy IPC. Na nich se Ladislav Vaněček přiznává, že celý projekt je jeho dílo a že je i akcionářem společnosti. „Mí přátelé věděli, že umím vydělat a zhodnotit peníze,“ vykládá na videu z podzimu 2019 s tím, že původně firmu zaregistroval v USA, aby v ní nebyl vidět.

A až do roku 2021 byla také spolu s Oliverem Kálnássym akcionářkou firmy i tehdejší Vaněčkova manželka Alina Genrichovna Vaněčková.

„S postupujícím časem, když se nám Ladislav oženil, jsme si říkali, že by bylo dobré, kdyby byl akcionářem někdo nám blízký, komu můžeme věřit, komu můžeme důvěřovat – tak se akcionářem stala Alina Vaněčková,“ vysvětlil to na už citovaném záznamu architekt Kálnássy, jenž se od konce roku 2021 opět deklaruje jako jediný akcionář IPC.

Oliver Kálnássy spolu s manažerem Ivanem Machoněm – na rozdíl od Vaněčka – souhlasili s osobním rozhovorem. Odehrál se v prostorách IPC, které si firma pronajímá v honosné budově na pražské Jindřišské ulici. Přestože měla dvojice okruh témat k dispozici, na velké množství otázek nedokázala adekvátně reagovat.

Na otázku, kdo měl přístup k bankovním účtům, na které přitékají stamiliony od drobných českých střadatelů, Kálnássy řekl: „Já a já.“

Navzdory vlastnímu tvrzení však později v rozhovoru nedokázal vysvětit, jak je možné, že z účtů IPC byly během let 2018 až 2019 vybírány téměř každý den desetitisíce až statisíce korun v hotovosti, jak to reportéři vyčetli z tisíců stran účetnictví společnosti, které se jim podařilo získat.

„To vás nemusí zajímat, proč jsem to dělal,“ reagoval Kálnássy, který tak transakce svými slovy potvrdil. Na dotaz, zdali je podle něj standardní, aby takto netransparentně postupoval ředitel investiční společnosti, odpověděl: „Na to nevím, co mám odpovědět.“

Ze získaných dokumentů plyne, že odliv peněz z účtů společnosti „mají na svědomí“ i nákupy v obchodech s luxusem – s módou Louis Vuitton, s hodinkami Breitling nebo se šperky. Pro koho luxusní zboží bylo, není jasné. Oliver Kálnássy tvrdí, že například Vaněček ani jeho žena Alina z firmy žádné peníze nikdy nedostali.

IPC však vyplácela i advokáta, který Vaněčka zastupoval v jeho soukromých trestních řízeních a který, jak uvedl i Kálnássy, nikdy pro samotnou IPC nepracoval.

Advokátovi na účet z IPC přicházely postupně statisícové částky nebo také dva miliony korun, které byly v účetnictví společnosti vysvětleny jako „karavan“ pro advokáta.

„Byla to věc dohody,“ řekl na to Kálnássy stručně. A na otázku, jak tato „dohoda“ souvisí s investicemi a činností IPC, odpověděl: „Nijak.“

Proč si Oliver Kálnássy s dotazy neuměl poradit? Podle prohlášení svědků, které mají Seznam Zprávy k dispozici, totiž nebyl jediný, kdo s penězi shromážděnými na účtech IPC manipuloval.

Někdejší výkonná ředitelka společnosti Michaela Skálová uvedla, že k účtům měli přístup především Vaněček a jeho žena Alina. Podle Michaely Skálové fakticky společnost řídili. „Klíčová rozhodnutí dělal Vaněček. Alina měla přístup do účetnictví všech projektů propojených s IPC. Dozorovala účetní a zadávala platby na účtech,“ přiblížila redakci Skálová.

IPC to však odmítá. A Vaněček tvrdí, že nerozhodoval, do jakých projektů se investuje.

Do roku 2019 postupně IPC vynaložila desítky až stovky milionů korun na každodenní výběry z bankomatů, na „zápůjčky“ pro Vaněčka, další manažery IPC či na „zápůjčky“ pro Vaněčkovy známé či přátele.

Chybějící peníze pak vyřešil Vaněček nečekaně. Firma Target Investments, kterou také skrytě ovládal, přišla s nabídkou, že výměnou za odpuštění dluhů spjatých s Vaněčkem a jeho aktivitami přenechá Target Investments společnosti IPC své ruské pohledávky v deklarované hodnotě přes 400 milionů korun.

Šlo o seznam nesplacených půjček, které ruští klienti dlužili regionální bance Ural. A IPC dostala právo si je sama vymoci.

„S tím nápadem přišel pan Vaněček,“ potvrdil redakci Oliver Kálnássy.

Podle svědectví bývalých zaměstnanců však nacenění reálné hodnoty pohledávek neprobíhalo za pomoci expertního posudku, jak bývá obvyklé.

„Dostali jsme za úkol vyčíslit, co vše Vaněček IPC dlužil – tímto způsobem jsme tyto ruské pohledávky ohodnotili. Obecně se vědělo, že mají mizivou hodnotu. Vaněčkova další firma Target, která IPC pohledávky přeprodala, řekla, že peníze nechce, že se pouze odepíšou dluhy po Vaněčkovi. Byl to způsob, jak legálně vyvést peníze z IPC. Vaněček říkal, že částka by se měla vlézt do půl miliardy,“ řekl redakci jeden z bývalých zaměstnanců.

Kvůli obavám z pomsty nechtěl být v textu jmenován, svědectví je ale ochoten zopakovat policii.

Jeho slova potvrzuje i bývalá výkonná ředitelka Skálová: „Cena pohledávek byla určena tak, že se sečetly všechny prostředky použité pro osobní potřebu skutečným majitelem Ladislavem Vaněčkem, a vyčíslením nepovedených projektů IPC, kde se realizovala ztráta. Myslím, že reálnou cenu mají minimální.“

Jejich tvrzení dokládají i interní dokumenty, jež má redakce k dispozici – z nich vyplývá, že oproti ruským pohledávkám IPC skutečně započítalo například třicetimilionovou pohledávku za Vaněčkem, desetimilionovou pohledávku za architektem Kálnássym nebo padesátimilionovou pohledávku za Vaněčkovým známým.

Za jakou částku Vaněček ruské pohledávky do Targetu pořídil, říct odmítl. „Toto byl jeden z mých nejúspěšnějších obchodů,“ napsal k tomu Seznam Zprávám.

Manažer Ivan Machoň přiblížil, že IPC pohledávky se ziskem přeprodala vymahačské společnosti M.B.A.

Ta jeho slova ale vyvrátila. „Vámi dotazované portfolio pohledávek naše skupina neodkoupila,“ řekl k tomu redakci manažer skupiny Viktor Dokučajev s tím, že s IPC v souvislosti s pohledávkami pouze spolupracuje.

Machoň rovněž redaktorům tvrdil, že některé pohledávky již IPC v minulosti vymohla. V současnosti je ale situace nejistá. Rusko kvůli vpádu na Ukrajinu loni západní země částečně odstřihly od mezinárodního bankovního systému a banka Ural dnes figuruje na sankčních seznamech.

Oliver Kálnássy vystupuje jako oficiální hlava IPC, přitom už v roce 2019 měl k dispozici právní posouzení advokáta Ladislava Drhy, které upozorňuje, že transakce s pohledávkami nese znaky podvodu mezinárodní organizované skupiny. (Jde o jiného advokáta, než toho, kterému IPC dle účetnictví financovala karavan - pozn. red.)

„Máme pochybnosti o existenci pohledávek a serióznosti celé transakce. Mohlo zde dojít k pokusu o spáchání trestného činu podvodu se škodou velkého rozsahu, kde zákon stanoví sazbu trestu odnětí svobody v rozmezí pěti až deseti let,“ praví analýza.

Dle něj podklady k pohledávkám byly uloženy u další – nekontaktní – společnosti. Tak se ale „jeví jako falešný a nezpůsobilý naplnit účel smlouvy – předání podkladů k vymáhání,“ zhodnotil Drha.

Ten rovněž upozornil na to, že ačkoli zde dojednával obchod v podstatě Vaněček s Vaněčkem, IPC zaplatilo dalších 20 milionů za „zprostředkování příležitosti koupě“.

„Také tato transakce budí pochybnosti, protože není znám její hospodářský smysl a představuje spíše krycí manévr pro větší soustavu transakcí. Zde by mohlo být dovozováno páchání daňových deliktů,“ popsal advokát. Pro Seznam Zprávy s odkazem na advokátní mlčenlivost věc komentovat nechtěl.

Na dotaz, jak se k varujícímu dopisu stavěl, Oliver Kálnássy odpověděl, že „nic takového nikdy neviděl“. Reportéři ale mají k dispozici e-mail z konce ledna 2020, ve kterém Kálnássymu Drhova stanoviska posílá exředitelka Skálová. Ta k tomu majiteli IPC píše: „Nechápu, proč všichni dělají vše pro to, aby firmu poškozovali? Jaké navrhuješ další kroky? Tohle už fakt není sranda, je potřeba jednat!“

Kálnássy však jednal tak, že Skálovou druhý den bez uvedení důvodu prostřednictvím SMS zprávy odvolal. „Nesouhlasila jsem s tím, aby IPC obchod s ruskými pohledávkami uzavřela – to byl faktický důvod mého odvolání,“ řekla k tomu Skálová.

O ní dnes vedení tvrdí, že ji odvolalo kvůli škodám, které ve funkci způsobila. A po jejím odchodu se IPC se Skálovou, potažmo její společností, začala soudit.

Jednu žalobu nicméně IPC vzala zpět v den konání soudu a druhý spor Skálová pravomocně vyhrála. Třetí ještě běží. Bývalá ředitelka tvrdí, že se ji IPC prostřednictvím žalob snaží zastrašit, aby o poměrech ve firmě mlčela.

S Drhou investiční firma spolupracuje dodnes.

To, jak Vaněček ke vkladům investorů přistupoval, popsal další z bývalých zaměstnanců: „Díval se na dokumentaci k účtům klientů a posměšně říkal: ‚To bude hodně hrobečků.‘ Vaněčkova bývalá manželka Alina o vkladech klientů zase mluvila jako o Ladislavových penězích,“ popsal zaměstnanec.

Dnes je společnost Target, která fakticky Vaněčkovy dluhy od IPC výměnou za ruské pohledávky odkoupila, napsaná na Bulhara Veselina Yancheva a figuruje v registru nespolehlivých plátců DPH.

Když redaktoři kontaktovali Alinu Vaněčkovou s tím, že si s ní chtějí promluvit o závažných věcech týkajících se společností IPC a Target, v jejichž orgánech dlouhodobě působila, řekla jen: „Vůbec o tom nechci mluvit a nechci to komentovat.“ A chvatně se rozloučila.

IPC mezitím dále za pomoci finančních poradců vybírá další miliony korun od lidí a slibuje jim, že jim v nejisté době zhodnotí jejich peníze. Reportéři mají k dispozici částečný seznam investorů. Jde o drobné české střadatele.