Soud očistil muže, jehož zavřeli do Bohnic. Cimický mi dával elektrošoky, říká

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

Obvodní soud pro Prahu 8 ve středu 20. března rehabilitoval muže, který před 41 lety odmítl z politického přesvědčení nastoupit na vojenskou službu. Očekával soudní proces, místo toho skončil nedobrovolně hospitalizovaný v Bohnicích. Perzekuce za zneužití psychiatrické služby ho donutila emigrovat, popisuje dnes rehabilitovaný muž.

V srpnu 1983 dostal tehdy dvacetiletý Petr Buben povolávací rozkaz k vojenské službě. Protože ale odmítal sloužit v armádě nesvobodné Československé socialistické republiky, požádal o výkon civilní služby. A když vojenská správa jeho žádost odmítla, zamířil na místní oddělení Veřejné bezpečnosti (VB) oznámit, že na vojnu nenastoupí. Že chce buď nastoupit na civilní službu, nebo vycestovat do zahraničí, kde by žil a studoval.

Překvapení příslušníci Veřejné bezpečnosti mu řekli, ať přijde znovu zítra, že věc projednají. A když se druhý den na služebnu dostavil, odvezli ho rovnou do Psychiatrické léčebny v Praze-Bohnicích. Lékaři ho obratem označili za schizofrenika. Pod vyjádřením pro místní oddělení VB je podepsán tehdejší primář psychiatrického oddělení Jan Cimický.

„Není schopen kontrolovat a ovládat své jednání a není za ně tudíž odpovědný,“ stojí ve zprávě podepsané primářem Cimickým. Na tuto zprávu odkazuje i usnesení Obvodního soudu pro Prahu 8, který nyní Bubna rehabilitoval.

Následovala nedobrovolná hospitalizace a tříměsíční „léčba“ psychofarmaky a elektrošoky. Diagnózu podle vzpomínek Petra Bubna stanovil obvodní lékař, ke kterému ho přivezli příslušníci VB.

„To byly úplné nesmysly, nemělo to nic společného s realitou,“ říká o „vyšetření“ na pokyn VB dnes už soudně rehabilitovaný muž. V Bohnicích poté přišel do přímého kontaktu i s primářem Cimickým.

„Co se týče interakce s primářem Cimickým, tak naprosto bez mého vědomí a samozřejmě bez souhlasu mi byly administrovány elektrické šoky. U toho byl přímo on (Cimický) a myslím si, že to byl on, kdo to rozhodl,“ popisuje pro Seznam Zprávy Buben.

Redakce psychiatra Cimického oslovila s žádostí o vyjádření. Telefon však nezvedal nebo ho měl vypnutý a na SMS neodpověděl. Cimický s redakcí od vypuknutí kauzy sexuálního zneužívání pacientek dlouhodobě nekomunikuje.

Bubnův advokát Lubomír Müller usnesení soudu uvítal. „Buben má z rehabilitačního rozhodnutí velkou radost. Konečně totiž po více než 40 letech soud ‚zapsal přesná slova pravdy‘, když ono údajné léčení nazval nezákonným zbavením svobody,“ uvedl právník, který se specializuje na obhajobu politických vězňů utlačovaných komunistickým režimem.

Buben říká, že hospitalizaci tehdy vůbec nečekal. „Byl to pro mě velký šok. Nevěděl jsem, jak tam budu dlouho. Po měsíci jsem byl tak zdrogovaný, že jsem se sotva hýbal. Měl jsem ztuhlé tělo, nebyl jsem schopný se hýbat z toho, jak mě předávkovali. Bylo to těžké,“ popisuje Buben.

Tříměsíční nedobrovolnou „léčbu“ označuje za jednoznačné zneužití psychiatrie proti jeho politickému smýšlení.

A usnesení obvodního soudu mu dává za pravdu: „Osobní svoboda navrhovatele byla po výše uvedenou dobu (tří měsíců, pozn. red.) nezákonně omezena, za což navrhovatel dosud nebyl odškodněn,“ píše se v rozsudku, který má redakce k dispozici. Soud za to Bubnovi přiznal rehabilitaci.

„Uvěznění“ v psychiatrické léčebně ho tehdy odradilo od dalších politických aktivit.

Když se po třech měsících dostal na svobodu, k dřívějšímu životu už se nevrátil.

„Rozhodl jsem se, že další kroky (proti režimu) už podnikat nebudu. Já jsem podepsal Chartu 77, ale už jsem se do ní potom nezapojoval. Říkal jsem si: Zase mě vezmou a zase mě tam zavřou. Byl jsem prohlášen duševně chorým, vzali mi řidičský průkaz, nemohl jsem nastoupit do práce, život prostě skončil. Tak jsem se rozhodl, že odcestuji, což se za pár let povedlo. Odjel jsem do Spojených států,“ vypráví Petr Buben.

Po revoluci se do Česka vrátil, dlouhé roky ale neúspěšně usiloval o rehabilitaci. K té dospěl až po 41 letech. Na doktora Cimického podal trestní oznámení, které ale státní zástupkyně odmítla.

„S ohledem na diagnózu schizofrenie, uvedenou v přílohách podání, se zřejmě ze strany veškerého lékařského personálu jednalo v dané době o postup lege artis (v souladu s medicínskými poznatky, pozn. red.),“ píše se v tomto dokumentu.

„Dalším, asi nejpodstatnějším problémem daného podání je doba, která od popisovaného jednání uběhla, což v daném případě činí více než 40 let. To je doba, která mnohonásobně převýšila promlčecí dobu jakéhokoliv v úvahu připadajícího trestného činu, o který by se eventuálně ze strany zúčastněných osob mohlo jednat,“ dodala státní zástupkyně.