Nová hrozba: Podvodníkům už nestačí jen vaše konto, vezmou si víc

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

Za poslední měsíc se policisté setkali s více než deseti incidenty ve školách. Žák v Rudolfově na Českobudějovicku mířil na učitelku zbraní. V Hodoníně zase dítě údajně plánovalo vraždu učitelky.

Tomáš Kubík, náměstek policejního prezidenta, uznává, že Česko zažívá nový trend. „Možná to souviselo s nedávným vysvědčením, kdy policie musela velmi aktivně zasahovat na základních nebo středních školách. A na to jsme v takové intenzitě nebyli v minulosti zvyklí,“ říká Kubík v rozhovoru pro Seznam Zprávy.

A  připouští, že odhalit studenta nebo žáka s takovým plánem je pro policii téměř nemožné - ve chvíli, kdy je v Česku nedostatek dětských psychiatrů a psychologů.

Po střelbě na Filozofické fakultě UK tady máme další útoky na školách. Co se to děje?

Tohle policie nevyřeší. Hasíme až požár. Od útoku ve škole na Slovensku (student gymnázia tam ubodal dva lidi - pozn. red.) máme nějakých deset čtrnáct případů, možná to souviselo s nedávným vysvědčením, kdy policie musela velmi aktivně zasahovat na základních nebo středních školách. A na to jsme v takové intenzitě nebyli v minulosti zvyklí. Dílem je to tím, že nám tohle jednání učitelé víc oznamují. Ale napřít úsilí bychom měli hlavně na dostupnost psychologické a psychiatrické péče. I události na Filozofické fakultě naznačují, že kdyby systém fungoval, toho člověka by zachytil. Ke zbraním se dostal kvůli tomu, že jsme neměli propojené zdravotní registry s registry zbrojních průkazů, byť ta možnost přes registr léků byla.

Ale jak zachytíte školáka, který si usmyslí vystřelit na učitelku, jako se to stalo v jižních Čechách?

Toho zrovna nijak. Ale měli jsme několik jiných případů, kdy si okolí všimlo, že s dítětem se něco děje. Psychické zdraví české populace se skutečně nelepší. Nestačí prosté konstatování, že dětských psychologů a psychiatrů je málo, je potřeba začít něco dělat. Možná jste už slyšel například o aktivitě Ministerstva vnitra - o vládním programu Bezpečné dětství.

Pamatujete za svoji praxi případ, že by si žák přinesl do školy pistoli, nebo plánoval vraždu učitelky?

Ne. Myslím, že se nic takového v minulosti nestalo. Připomněl jste mi tím případ výbušných papinových hrnců ve Vysokém Mýtě (v roce 2022 tam devatenáctiletý student zabil na ulici sekerou náhodného kolemjdoucího a také nastražil v Pardubicích tlakový hrnec s časovačem a hřebíky - mladík před zatčením spolykal jed a zemřel - pozn.red.). Dokresluje to, že kdo chce napáchat zlo, k prostředkům se dostane i legální cestou.

Minulý čtvrtek jste zveřejnili podrobnosti k případu česko-ukrajinského call centra, které okradlo lidi o 100 milionů. Budou další taková odhalení?

Můžeme se důvodně domnívat, že ano. Protože na téhle problematice kontinuálně pracujeme. Víme, že modus operandi velkých call center se dostal i k nám. Na což jsme nebyli úplně zvyklí.

Škoda 100 milionů je výjimečná, ne?

V poslední době u internetové kriminality škoda narůstá. Když už totiž pachatel oběť takzvaně zahákne, ovládne ji a připraví o všechno.

Ano, v tomhle případě pachatelé dokázali oběti přimět, aby si vzali i úvěry v bankách a peníze jim poslali.

Když oběť ovládnou, pošlou ji ještě do dluhů. Pachatelé mají sofistikované postupy, kdy lidi uvedou do určitého stavu nouze. Oběti mají pak pocit, že když neudělají to, co jim falešný bankéř radí, přijdou o své peníze. A pak se bohužel ještě zadluží.

Říkáte si někdy: Proboha, jak ti lidi mohli uvěřit půlnočnímu telefonátu od bankéře, že mají rychle někam poslat peníze? Nebo vydat přístup ke svému účtu? Anebo se nedivíte? Umějí být pachatelé vážně tak přesvědčiví?

Za začátku jsme se nedivili. Ale po třech, čtyřech letech usilovné prevence a mediálních kampaních mi nad tím zůstává rozum stát. Měli jsme i případ, že paní vkládala do bitcoinmatu peníze a uniformovaný policista jí to přímo na místě rozmlouval. Nedělejte to, je to falešné, říkal. Paní je tam stejně dala. Uvěřila tomu falešnému bankéři, který jí radil: Neposlouchejte ho, to je falešný policista. A druhý den nám to přišla nahlásit jako podvod.

Ve zprávě o vývoji kriminality za loňský rok píšete, že přes malý pokles tenhle druh kybernetických zločinů tvoří 11 procent veškeré kriminality. Kam až poroste? Jaké další triky těchto podvodníků máme čekat – když v tom česko-ukrajinském případu se volající pachatelé vydávali za pracovníky České národní banky?

Asi budou své legendy upravovat. To, že máme v uvozovkách jenom 11 procent, je úspěch. Právě díky masivní preventivní kampani, spolupráci mezi policejními složkami, práci státních zástupců… A taky díky úspěšným případům: když jsme takový udělali, vždy se to projevilo. Mezi roky 2021 a 2022 jsme u těchto podvodů měli nárůst 100 procent. Loni byl pětiprocentní pokles. Ten ultra nepříznivý vývoj se nám podařilo zastavit. Ale ano – budou přicházet nové formy internetové trestné činnosti.

A co s tím udělá umělá inteligence? Nebude to tak, že mi za pár let zavolá dokonalý hlas mého bankéře nebo příbuzného a vyzve mě – naprosto přesvědčivě – ať udělám nějakou transakci? A zároveň to celé bude řízené odněkud z Asie nebo z Afriky? A bude vůbec policie schopná něco takového odhalit?

Ano, tyhle obavy do budoucna máme. Zatím však vidíme, že například deepfake videa jsou stále dobře rozpoznatelná. U hlasu je to horší. Ale vždy u takových podvodů bude na konci člověk. Někdo, kdo založil účty nebo peníze legalizuje. Naše zkušenosti ukazují, že když se nám podaří zjistit, jak taková skupina pracuje, už se dají použít běžné postupy policejní práce a pachatele odhalit.

Jak jste spokojen s délkou vyšetřování hospodářských kauz? Třeba takový případ advokátky Sukové, která okradla lidi o 150 milionů: po dvou letech a čtyřech měsících ještě nejsou ani hotové všechny výslechy.

Obecně: délka trestního řízení nás hodně trápí. Případy, které trvají déle než rok, máme v takové zvláštní škatulce. A pak se ptáme krajských ředitelů, jaké jsou příčiny. U hospodářské kriminality musíte připočíst formální složitost českého práva: některé úkony musíme jako policie několikrát opakovat. A čím víc poškozených, tím delší doba trestního řízení. Dnes policie moc prostoru ne zrychlení nemá, pokud nedojde k zásadní změně trestního řádu.

A není to také tím, že policista dostane na stůl složitou kauzu – a zároveň už mu tam leží dvacet dalších? A že nestíhá?

To je věc, se kterou se potýkáme. Hospodářská kriminalita je jednou z našich priorit minimálně pro příští dva roky, protože činí necelých osm procent celkového nápadu trestné činnosti, ale způsobuje 64 procent škody. Aby k ní mohli policisté přistupovat ofenzivněji, musíme z nich tahle břemena sejmout. Ve spolupráci se státními zástupci se také zamýšlíme nad případy, u nichž od začátku víme, že nemusí vést k výsledku, ač na ně vynaložíme velké úsilí.

Že byste si řekli hned na začátku: na tomhle nebudeme pálit energii, protože to stejně u soudu nedopadne?

To není populární a je k tomu potřeba určitá odvaha. Podívejte se ale na některé daňové trestné činy, které jsou deset a více let staré. Co na nich chcete po takové době vyšetřovat? Právě oblast daňových deliktů podle mě vyžaduje širší diskuzi. Někdy se říká, že nejlepší prevence je rychlá represe: budete-li vědět, že když spácháte třeba právě krácení daní a do roka do dvou padne rozsudek, tak si to rozmyslíte. Zároveň by hospodářská kriminálka měla být na kauzách takzvaně online a sama si ty případy vyhledávat.

Nečekat, až ten daňový podvod nahlásí finanční úřad…

Tak. My musíme být aktivní. A v některých krajích se to skutečně děje: díky tomu, že tamní kriminálky nemají takovou zátěž jako v Praze, mají moc hezké případy. Když máte odposlechy a jste v případu online, důkazní situace bývá tak silná, že pak u soudů padne odsuzující rozsudek. Ale u věci, která je stará pět, deset let a stojí na výpovědích, je to vždycky problém.

Kdo by tedy měl mít tu odvahu a říct: Tohle dělat nebudeme, to nemá cenu?

To je velmi těžká otázka. My podle zákona musíme všechno šetřit řádně. Už dlouho nás zlobí obchodní a občanskoprávní spory, které se zároveň ohlašují jako podezření z trestného činu. Policie pak sbírá důkazy pro jednu, nebo druhou stranu. Nebo si zadává znalecké posudky, jaká může být škoda. Místo toho, abychom se zabývali tím, jestli na začátku skutečně stál úmysl spáchat trestný čin. Nebo je to jen obchodní spor.

Loni jste zaznamenali o šest procent víc mravnostních deliktů, mezi nimi i takových, které oběti ohlásí třeba až po letech. Souvisí ten nárůst i s tím, že jsme tady měli loni dvě sledované kauzy: poslance Feriho a lékaře Cimického? Že pod jejich vlivem našly oběti častěji odvahu se ozvat?

Myslím, že ano. Ochota oznamovat tyto případy vzrostla, protože lidé vidí, že mediální prostor takové jednání odsuzuje. Že to, co bylo běžné dřív, už není normální. A taky – a to mně dělá radost – se přístup policie k obětem rapidně proměnil. I když je to složitá disciplína, protože výslechy se musí někdy opakovat a pro oběť to může být problém.

Zahýbala nějak s kriminalitou migrační vlna z Ukrajiny, jak se předpovídalo? Dle statistik tvoří cizinci 12 procent všech stíhaných. Existovaly obavy, že nejtvrdší ukrajinská mafie si tady už dělá svoje hnízda.

Černé scénáře se nepotvrdily, asi i díky skladbě uprchlíků z Ukrajiny. Ani předpovědi, že se tady usídlí mafie a budou sem proudit zbraně z Ukrajiny, se nenaplnily. Ale to neznamená, že kriminalita nenarostla: dnes tvoří Ukrajinci asi pět procent stíhaných cizinců. Jejich delikty jsou dílem takzvaně bagatelní, ať už je to padělání řidičáků nebo jízdy pod vlivem. Co nás trápí víc, je nástup násilné kriminality. Je komunitní, některé věci jsou prostě zvyklí - zvlášť s alkoholem - řešit prudčeji. Ale na takové věci, jako se děly kolem klubu na Žižkově (ukrajinská diskotéka, kde docházelo k častým rvačkám - pozn. red.), tady nejsme zvědaví. Kdo u nás chce žít, musí dodržovat naše zákony.

Vaši lidé zachytili v roce 2024 celkem 70 nenávistných útoků právě proti Ukrajincům a 30 – což může překvapit – proti Židům. To souviselo s izraelskou ofenzivou v Gaze?

Jednoznačně to souvisí se situací v Gaze. Dřív to byly verbální útoky, dnes se odehrávají na sítích. Což je paradoxně pro pachatele nevýhoda: zanechávají po sobě elektronickou stopu a ještě se dostávají do vyšší trestní sazby, protože své výroky šíří veřejně.