Článek
Rozhovor si také můžete poslechnout v audioverzi.
Slovenský premiér Robert Fico pokračuje v oficiální návštěvě Číny, kde ho už přijal generální tajemník čínské komunistické strany Si Ťin-pching.
Zatímco Fico misi v Číně označil za „jednu fantastickou velkou cestu“ a vyhlíží ekonomické benefity, které může přinést, mnozí experti varují, že se Slovensko vydává vstříc komunistickému režimu, který vytváří mocenský blok s Ruskem, a Slovensko se - podobně jako Maďarsko - pokusí využít k rozklížení Evropské unie.
„Slovensko a Maďarsko sedí každé na dvou židlích, které se teď už dost rychle od sebe rozjíždějí. V jistém okamžiku se taková pozice stává neudržitelnou,“ popisuje Martin Hála, sinolog a ředitel organizace Sinopsis, která se dlouhodobě věnuje zkoumání čínského vlivu.
Si Ťin-pching po jednání s Ficem oznámil, že vztahy se Slovenskem povyšuje na strategické partnerství. Co to ale reálně znamená?
Taková deklarace neznamená sama o sobě nic, Peking udržuje „strategické partnerství“ na různých úrovních s kdekým, včetně například České republiky, i přes zřetelné ochlazení vztahů v posledních letech. Je to jen výchozí pozice k dalšímu vyjednávání, z níž může něco vzejít, anebo také nic. Peking nicméně v současné mezinárodní situaci a růstu skepticismu v Evropě zoufale potřebuje spojence v EU, takže bude dle svých možností Slovensko protežovat, podobně jako Maďarsko.
Slovensko má počet obyvatel i výkon ekonomiky jako malá čínská provincie. Proč jsou přesto vztahy s ním natolik zajímavé, že si Fico užil přijetí na úrovni nejvlivnějších světových státníků?
Pro Peking je Ficova návštěva zajímavá z důvodů domácí i zahraniční politiky. V domácí politice jako doklad respektu, jehož čínské vedení stále požívá u některých státníků v Evropě; v zahraniční politice se Slovensko (spolu s Maďarskem) stává nástrojem, jímž může Peking nabourávat jednotnou politiku EU. To se projevilo naposledy při hlasování o clech na čínské elektromobily, ale čínsko-evropská agenda je samozřejmě mnohem širší. Slovensko a Maďarsko představují užitečnou pátou kolonu pro blokování, či alespoň zpomalení konkrétních evropských opatření vůči Číně.
Česko má také za sebou období, kdy nejvyšší představitelé země v čele s tehdejším prezidentem Milošem Zemanem utužovali vztahy s čínskou komunistickou stranou a slibovali masivní ekonomický přínos. Lze to porovnat s tím, co nyní provádí Robert Fico?
Český a slovenský obrat k Pekingu dělí celé jedno desetiletí, během nějž došlo k zásadním geopolitickým posunům. Z tohoto pohledu je slovenský případ mnohem křiklavější, s potenciálně závažnějšími důsledky. Před deseti lety mohl ještě Miloš Zeman předstírat, že obrat k Pekingu představuje jen „ekonomickou diplomacii“ bez geopolitických dopadů. Takový argument už dnes neobstojí. Čína se stále zřetelněji prezentuje spolu s Ruskem jako jádro formujícího se bloku autoritářských, „euroasijských“ mocností v důsledné opozici proti liberálně demokratickému „Západu“ a stávajícímu mezinárodnímu uspořádání vůbec. Ficovy pokusy o sbližování vůči Pekingu, podobně jako jeho vstřícnost k Rusku, představují dnes jasnou deklaraci orientace na východ, jakou by si ani Zeman a jeho okolí nebyli mohli ve své době dovolit.
Může Slovensko ze sbližování se Si Ťin-pchingem něco vytěžit? Spekuluje se například o příchodu čínské automobilky či výstavbě infrastruktury.
Slovensko může z orientace na Peking leccos vytěžit, ale také leccos ztratit. Vzhledem k nově uvaleným ochranným clům se bude Čína snažit přesunout výrobu zejména elektromobilů a souvisejících komponentů, jako jsou vysokokapacitní baterie, přímo do EU, konkrétně do Maďarska a potenciálně i na Slovensko. Otázkou zůstává, jak na to bude reagovat Brusel dalšími možnými protiopatřeními. Slovensko se de facto posouvá do role dalšího Maďarska, což je dost riskantní pozice, zejména v době opětovného štěpení světa do geopolitických bloků. Slovensko a Maďarsko sedí každé na dvou židlích, které se teď už dost rychle od sebe rozjíždějí. V jistém okamžiku se taková pozice stává neudržitelnou.
A co tím může získat sám Robert Fico?
Robert Fico a jeho vláda jsou zjevně odhodláni změnit dosavadní zahraničněpolitickou orientaci země. Peking jim v tom bude významným spojencem, navíc aspoň v tuto chvíli stravitelnějším než Putinovo Rusko.
Ředitel BIS Michal Koudelka opakovaně důrazně varuje před vlivem Číny. Kontrarozvědka čínskou bezpečnostní hrozbu vedle té ruské označuje za nejzávažnější. Co Ficova politika z hlediska bezpečnosti znamená pro Slovensko?
Slovensko i zde následuje Orbánova příkladu. Maďarsko se otevřelo čínskému vlivu, včetně například otevřené policejní spolupráce. To bude mít bezpečnostní důsledky nejen pro něj samotné, ale vzhledem k jeho členství v EU i pro zbytek Evropy. Slovensko tento trend dále posílí, navíc v zemi, jež je historicky i lidsky úzce provázaná s ČR.
V případě Česka se z avizovaných investic 230 miliard korun, které v roce 2016 po podpisech smluv a memorand sliboval prezident Miloš Zeman, vyplnil jen zlomek. Jak velká je pravděpodobnost, že Slovensko nakonec dopadne podobně?
Na Slovensku by se na rozdíl od ČR mohly některé investice skutečně realizovat, např. v již zmíněné elektromobilitě. To by ovšem mohlo Slovensku do budoucna přinést vedle výhod i řadu problémů, protože právě tato oblast se stává vzhledem ke státem dotované čínské nadprodukci jedním z bolavých míst evropsko-čínských vztahů.
Slovensko není zdaleka jediná země EU, která usiluje o nadstandardní vztahy s Čínou. Vyvolá v Unii Ficova cesta něco? Měla by na evropské úrovni pozornost vzbudit?
Slovensko se zařadí po boku Maďarska mezi problematické členy EU. Pro Maďarsko to zatím mělo jen minimální hmatatelné důsledky; to se ale může rychle změnit v závislosti na celkové geopolitické situaci.
