Článek
Výpověď ženy, která po letech obvinila herce Pavla Trávníčka ze sexuálního násilí, okamžitě začaly zpochybňovat stovky lidí. To, že se oběti odváží o své zkušenosti promluvit až po delší době, je přitom zcela obvyklé, vysvětluje v rozhovoru pro Seznam Zprávy Jitka Čechová, psycholožka a ředitelka organizace Persefona. Na tuto organizaci se každý rok obrací stovky obětí různých forem násilí.
Proč se oběti sexuálního násilí někdy ozývají až po dlouhé době? Jak často se to děje?
Sexuální násilí se často děje v blízkých vztazích mezi známými lidmi. To je jeden z důvodů, proč se sexuální násilí řeší se zpožděním nebo vůbec. Klíčovou roli zde hraje manipulace s obětí, zastrašování, vytváření pocitu spoluviny a zpochybňování, že někdo oběti uvěří. Většina našich klientek a klientů vyhledala pomoc až s větším časovým odstupem.
Hrají zde velkou roli emoce a pocity jako strach, pocity viny, stud, touha na to, co se stalo, zapomenout. Strach je pak spojen s očekávanou negativní reakcí okolí, jako je třeba odmítnutí, zpochybňování, obviňování, chybějící podpora, chybějící důkazy, přesvědčování k nějakému jednání a podobně.
Pokud se oběti rozhodnou svoji zkušenost zveřejnit, co mají udělat, aby se vyhnuly trestnímu stíhání pro pomluvu nebo jiné podobné mstě pachatele?
Tomu se vyhnout nelze. Ale je nutno říci, že stejně jako se musí prokázat sexuální násilí, tak se musí prokázat, že se jedná o křivé obvinění. To znamená, že pro to musí být důkazy. Jako důkaz však nestačí, že trestný čin nebyl prokázán a případ byl odložen. Odložení případu automaticky neznamená, že se skutek nestal. Může to znamenat například to, že důkazy nejsou dostatečně silné, aby bylo možné prokázat bez pochybností, jak se skutek stal a kdo ho spáchal.
V případech sexuálního násilí je pak častá důkazní nouze, kdy čin se odehraje beze svědků a nemusí dojít ani k viditelnému fyzickému poranění, které by mohlo být zdokumentováno u lékaře.
Ze samotného odložení věci pak tedy nelze jednoznačně usuzovat to, zda se jedná o falešné obvinění nebo nedostatek důkazů.
Jak typické je, že zveřejnění příběhu oběti sexuálního násilí přiměje další oběti, aby se ozvaly? Ať už veřejně nebo nějaké organizaci jako Persefona nebo policii?
Zveřejnění příběhu oběti sexuálního násilí je zveřejněním traumatického příběhu, který u těch, jimž se něco podobného stalo, určitě rezonuje s jejich vlastní zkušeností. Pak se může stát, že ten, kdo zkušenost vytěsnil, si na základě nějakých podobností rozpomene, ten, kdo nezapomněl, téma v sobě více řeší a může vyhledat pomoc.
Konkrétní příběh může dodat odvahu nahlásit trestný čin, aby se zabránilo nějakému dalšímu bezpráví nebo aby bylo potrestáno to staré, na které člověk sám nestačil. S jistotou lze říci, že seriózně prezentované kauzy sexuálního násilí mají své místo v řešení i jiných případů sexuálního násilí.
Jak mají postupovat oběti sexuálního násilí?
Sexuální násilí může mít mnoho podob. Obecně můžeme říci, že je důležité být v kontaktu s důvěryhodnou osobou, s níž můžete událost sdílet, a být na bezpečném místě. Současně se snažit nebýt v kontaktu a blízkosti toho, kdo ubližuje. Velice užitečné je zajištění důkazů pro případné policejní vyšetřování.
Určitě je vhodné se poradit s odborníky ve specializovaných poradnách a krizových linkách a získat pro sebe důležité informace o tom, jak lze danou situaci řešit či co pro sebe můžete udělat a jak dané situaci rozumět. Je to místo, kde budete přijati bez předsudků, obviňování a se zájmem. Poradenství může probíhat telefonicky, osobně, e-mailem. Podle povahy sexuálního násilí vyhledejte lékařskou pomoc a policejní pomoc.
Tedy zajít ke svému gynekologovi?
Ano. Vyšetření podstupte nejlépe bez předchozího mytí, sprchování či koupání.
Gynekologickou pomoc můžete hledat u gynekologa, ke kterému docházíte, nebo v nemocnici s gynekologickou ambulancí. Upozorněte i na zranění, která nesouvisí přímo s gynekologickým vyšetřením. V případě nedostupnosti gynekologa můžete vyhledat lékařskou první pomoc.
Při strachu z otěhotnění vyhledejte lékárnu a poraďte se o účincích Postinoru, nouzové antikoncepce, kterou lze získat od 16 let bez předpisu na občanský průkaz.
Jakým způsobem se obrátit na policii?
Oznámení o spáchání trestného činu musí přijmout každé policejní oddělení i to, které není místně příslušné.
Trestný čin lze oznámit i sepsáním trestního oznámení na státním zastupitelství či s právníkem nebo advokátem a jeho následným podáním na policii. Pak bude následovat výslech na oddělení kriminální policie.
Co radí policie
V případě, že je někdo zneužit, je potřeba co nejdříve kontaktovat policisty, kteří zajistí stopy, kamerové záznamy a podobně. A samozřejmě začnou na případu okamžitě pracovat. Nejlepší je, když se oběť ozve na linku 158 nebo se obrátí na jakékoliv policejní oddělení. Poškozeným je pak také nabídnuta pomoc interventa. Na odděleních, která se zabývají mravnostní trestnou činností, jsou specialisté, kteří jsou vyškoleni na jednání s oběťmi těchto trestných činů. Dále je zde také možnost u zvlášť zranitelných obětí výslech ve specializované výslechové místnosti, která je k tomu určena.
Jan Daněk, policejní mluvčí
Pečlivě zvažte, zda chcete znásilnění oznámit na policii. Při podání trestního oznámení se musíte podrobit výslechu, který může být velmi nepříjemný a zraňující. Na druhou stranu se stal trestný čin a může to být důležitý krok na cestě vyrovnání se s touto traumatizující událostí. Rozhodnutí, zda podat, či nepodat trestní oznámení je pro většinu obětí znásilnění velmi těžké.
V každém případě uložte důkazy, i když můžete mít chuť je zničit. V případě rozhodnutí oznámit vše na policii se mohou hodit. Důkazem může být veškeré oblečení, spodní a ložní prádlo i jiné věci, se kterými přišel pachatel do kontaktu. Tyto důkazy uložte, nejlépe odděleně v igelitových pytlích, a uschovejte na bezpečném místě.
A když se na tyto kroky člověk ještě necítí? Kde hledat pomoc?
Vyhledejte pro vás důvěryhodnou osobu, které se můžete svěřit, popřípadě zkontaktujte poradnu, krizovou linku a podobně. Problematice sexuálního násilí se věnují například organizace Persefona (737 834 345), ProFem (777 012 555) nebo Bílý kruh bezpečí (116 006). Je možné volat i na jinou krizovou linku a Linku důvěry.
