Článek
Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.
Nejpozději od podzimu roku 2011 policisté oficiálně věděli, že se v českém hazardním byznysu zřejmě děje něco temného. Ministerstvo financí tehdy podalo trestní oznámení, v němž podrobně popsalo svá podezření, že si konkrétní loterijní firmy přilepšují o stovky milionů, jež měly podle zákona odvést na veřejně prospěšné účely. A uvedlo také, jakými cestami se to děje.
Nyní po 11 letech za to policisté stíhají konkrétní podezřelé.
Jak už Seznam Zprávy popsaly, detektivové obvinili deset lidí. Mezi nimi i Pavla Buráně, majitele firmy Auto Games, jedné z největší společností, jež provozovala a vyráběla automaty a videoloterijní terminály.
Policisté tvrdí, že Pavel Buráň vyplatil peníze deklarované jako příspěvek „na charitu“ fakticky sám sobě a že šlo nejméně o 169 milionů korun.
Je to vůbec poprvé, kdy je někdo z hazardního byznysu stíhaný za podvody s penězi, jež měly být ze zákona užity pro veřejné blaho.
Jak nově Seznam Zprávy vypátraly, podobných a dosud veřejně neznámých kauz tady už několik bylo. Skončily odsuzujícími rozsudky. Avšak vyšetřování ani tresty nikdy nedopadly na manažery hazardních firem. Přestože přinejmenším jednou měl soud vážné pochybnosti, jestli do podvodů nebyli také namočeni.
V prvním případu vystupuje právě zmíněná společnost Auto Games z Uherského Hradiště. Nutné zdůraznit, že jako poškozená, tedy okradená strana.
Příběh skončil před pěti lety pravomocným odsouzením člověka jménem Jiří Klanica. Třiapadesátiletý muž dnes sedí ve vězení za to, že v roce 2009 založil občanské sdružení nazvané Way Vitae. Jménem sdružení pak požádal hazardní firmu Auto Games o příspěvek z peněz povinně odváděných na veřejně prospěšné účely. Firma mu poskytla sedm milionů – například na opravu letiště v Otrokovicích, tak aby zde mohly přistávat záchranářské vrtulníky, nebo na podporu Jedličkova ústavu v Praze.
Klanica ale žádné dobročinné peníze na deklarované účely nepřeposlal a finance někde zmizely. Do rozsudku, který si Seznam Zprávy vyžádaly podle informačního zákona, zlínský soudce Jiří Dufek napsal, že „subjekt mající z trestné činnost prospěch nebyl přesně zjištěn“.
Neboli že Jiří Klanica nebyl tím, kdo si sedm milionů nechal a utratil je. Soudce také při úvahách, kdo na trestném činu nakonec vydělal, naznačil, že se peníze mohly vrátit dárci, tedy firmě Auto Games, která by tak významně ušetřila na povinných odvodech.
Hazardní odvody na veřejně prospěšné účely
Od 90. let až do roku 2012 neplatily loterijní firmy daně, část z výtěžků (mezi šesti až dvaceti procenty) však musely povinně odvádět na takzvané veřejně prospěšné účely. V součtu se jednalo o stovky milionů ročně. Mohly si ale samy vybrat, kterou instituci, sport nebo charitativní projekt podpoří – a nikdo nekontroloval, co se dál s penězi děje. Novináři přinesli v letech 2009 až 2011 sérii článků, které popisovaly, jak miliony tečou neprůhledným neziskovkám, které veřejně nevykazují žádnou činnost a není ani jasné, kdo se za nimi skrývá. Navenek tvrdily, že hazardní peníze využívají pro podporu sportu, migrantů, neurčité kulturní a sociální záměry a podobně. Až v roce 2011 podalo Ministerstvo financí na některé případy trestní oznámení. Kauzy, popisované v tomto článku, zřejmě vzešly z tohoto policejní vyšetřování.
Odsouzený Jiří Klanica je zároveň svědkem i v nyní vyšetřované a výše zmíněné kauze kolem firmy Auto Games.
Z dokumentů plyne, že se vyšetřovatelům kauzy loni na podzim při výslechu přiznal k tomu, co před lety u soudu popíral: že pro Auto Games ve skutečnosti pral peníze a mohl si za to nechat 10 procent z celkové částky.
Majitel Auto Games Pavel Buráň v písemném vyjádření pro Seznam Zprávy popřel, že jeho firma s miliony na veřejně prospěšné účely podváděla. Upozornil, že v trestním spise není žádný důkaz, že by se mu peníze vracely zpět – žádná výpověď svědka, odposlechy nebo něco podobného.
Že policie tuhle kauzu po více než 10 letech otevřela, přikládá Buráň ostrým sporům s bývalým společníkem, s nímž se rozešel ve zlém. Odsouzený Jiří Klanica je pak podle majitele hazardní firmy nedůvěryhodný, protože je to „osoba s kriminální minulostí“.
58 milionů pro fiktivní sdružení
Podobný případ jako ten s Klanicou, jen s mnohem vyšší škodou, dotáhli podle zjištění Seznam Zpráv v roce 2016 k soudu policisté v Brně.
Deset obžalovaných tam dostalo tresty od pěti do osmi a půl roku vězení za to, že jménem neexistujících lidí zakládali občanská sdružení, která se tvářila, že mají propagovat památky zapsané ve světovém dědictví UNESCO, pomáhat Romům, podporovat asijskou menšinu v Česku nebo udržovat stezky pro cyklisty.
Ze dvou hazardních firem tahle skupina vytáhla celkem 58 milionů určených pro veřejně prospěšné účely. Fiktivní občanská sdružení tyto peníze například přeposílala na účty firem registrovaných v Hongkongu a pak je obžalovaní vybírali v hotovosti.
„Tyto prostředky nepochybně mohly (pokud by byly využité podle zákona) usnadnit realizaci sociálních či zdravotnických projektů,“ napsala ke vzniklé škodě do rozsudku předsedkyně senátu Krajského soudu v Brně Jaroslava Bartošová.
I tady nejprve policisté pracovali s verzí, že mohlo jít o naplánovaný penězovod zpět do loterijních společností. Nic z toho se ale během vyšetřování ani u soudu nepotvrdilo.
Brána k velkým penězům
Hlavní postavou další kauzy, odsouzenou v roce 2017, je mladoboleslavský podnikatel Karel Švec a jeho občanské sdružení Brána-Kapura.
Už kolem roku 2010 si tohoto sdružení všimli novináři mapující podezřelé toky peněz z hazardu směrem ke spolkům, které se označovaly za dobročinné. Brána-Kapura dostávala od různých loterijních firem desítky milionů, skoro nejvíc ze všech takto obdarovávaných sdružení. Podle stanov měla pomáhat s integrací cizinců. Například plných 30 milionů mělo sdružení utratit za vydání publikace se základními radami pro imigranty v ruštině a v češtině.
Předseda sdružení Švec u soudu vypověděl (jak ukazuje rozsudek, který Seznam Zprávy pročetly), že fungoval jako bílý kůň – jako člověk, kterému hazard povinné odvody na charitu pošle, on peníze vybere a donese přímo do sídel loterijních společností.
Takto vypadaly přehledy hazardních odvodů, které od roku 2009 začalo zveřejňovat Ministerstvo financí. Do té doby neexistovala žádná veřejná kontrola, komu loterijní firmy peníze posílají.
Jiří Švec si vybavil i některá jména, jimž takto peníze předával, případně jak tito lidé vypadali. Nebo popsal, že tři miliony jednou nesl do kanceláří hazardních manažerů s kamarádem boxerem, protože měl strach, že by ho cestou mohl někdo okrást.
Jenže své výpovědi před soudem měnil a zamotával se do nich. A zástupci hazardních společností jednoznačně odmítli, že by od něho peníze přebírali.
Soudkyně Naděžda Bittnerová z Krajského soudu v Praze pak v rozsudku naznačila, že do případu jsou okrajově možná namočeni i lidé z hazardního byznysu, protože si mimo jiné museli být vědomi, že žádná publikace pro migranty za 30 milionů nevznikla.
„Nelze vyloučit, že na jednání obžalovaného a dalších osob na vylákání finančních prostředků… se podílely také osoby s vazbou na loterijní společnosti,“ uzavřela soudkyně Bittnerová.
Současně však poznamenala, že případnými spolupachateli nejsou manažeři hazardních firem, kteří před soudem vystupovali jako svědci. A že chybějí důkazy o vracení peněz zpět do loterijních společností.
