Podle zpravodajců donášel Rusům, přesto vyvázl bez trestu

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

Loni v létě skončil v klidu a bez skandálu na Ministerstvu zahraničí. Odešel do penze a dnes žije 70 kilometrů za Prahou v malebné chatové oblasti.

Seznam Zprávy přinesly v pondělí příběh pana J. A. - bývalého úředníka ministerstva pracujícího na diplomatických misích, který podle tajné služby mnoho let donášel citlivé informace ruské rozvědce. Za peníze, dárky a zahraniční dovolené, jak zadokumentovala Bezpečnostní informační služba (BIS).

J. A. to však v rozhovoru s reportérem popřel. „Normálně jsem šel do důchodu. Žádná policie, žádné vyšetřování,“ vrtěl hlavou.

Z čistě formálního pohledu má pravdu: Detektivové skutečně nemohou důkazy sesbírané tajnou službou, například BIS, použít v trestním řízení. Museli by si je opatřit znovu ve vlastní režii. Což u odposlechů nebo u sledování zpravidla není možné.

Proto je šestašedesátiletý J. A., podle BIS zpravodajským jazykem „krtek“ pracující pro cizí stát, formálně nevinný. Jeho případ však urychlil práce na úpravě zákonů, které by tuto situaci měly změnit.

Ministerstvo vnitra dokončí v příštích měsících návrhy, které mají v legislativě práci tajných služeb a policie nově propojit.

„Mají zajistit možnost zpravodajských služeb předávat policejnímu orgánu informace, které zakládají podezření z trestného činu,“ potvrdil pro Seznam Zprávy ministr Vít Rakušan (STAN).

Konkrétně by se do trestního řádu a zákona o zpravodajských službách měly dostat pasáže, že tajná služba musí dodat kriminalistům důkazy, jejichž opatření povolil soud. To jsou nejčastěji už zmíněné odposlechy.

„Poskytnutí informací zpravodajských služeb v trestním řízení bude omezeno jen na vybrané informace získané s použitím zpravodajské techniky - tedy podléhající soudnímu povolení,“ vysvětlil Rakušan. A další podmínkou bude, aby se jednalo pouze o nejzávažnější trestné činy, jakým je třeba vyzvědačství.

Kontrarozvědka i policejní špičky souhlasí.

„BIS se na základě svých dlouhodobých zkušeností a v souvislosti s řadou případů, které jsme řešili společně s policií, domnívá, že by bylo vhodné zvážit zahájení odborné a seriózní diskuze o možnosti využít informace získané službou jako důkazy  v  rámci trestního řízení v závažných případech ohrožujících bezpečnost státu (terorismus, špionáž, organizovaný zločin), a to za konkrétních a předem zákonem jasně stanovených podmínek,“ reagoval mluvčí Bezpečnostní informační služby Ladislav Šticha.

„I zpravodajská služba může shromáždit informace, které mohou mít povahu neopakovatelných úkonů, tedy důkazů, které nebude možno znovu provést. V takovém případě je na místě úvaha o jejich zákonném využití v trestním řízení,“ řekl Jiří Mazánek, ředitel policejní Národní centrály proti organizovanému zločinu.

I když paragrafy ještě ani nejsou načisto sepsané, je už jisté, že myšlenka těsnější spolupráce tajné služby a policie narazí u části politiků - a to i u lidí z koaliční ODS a u Pirátů.

Uznávají, že pro lidi je to těžko pochopitelné: BIS nasbírá přesvědčivé podklady, že státní úředník za peníze donášel Rusům nebo Číně, a přesto celá věc skončí nanejvýš vyhazovem z práce a odebráním bezpečnostní prověrky.

„Ale nedojde k trestněprávnímu postihu. Společnost má pak pocit, že se nic neděje. A není tam ani ten prvek odstrašení,“ souhlasí předseda sněmovního výboru pro bezpečnost Pavel Žáček z ODS.

Zároveň však podle něho nepanuje v ODS atmosféra změnám zákonů nakloněná. „Jak vnímám debatu s kolegy, asi nejsme v situaci, kdy bychom byli schopní tu legislativu upravit,“ řekl Žáček.

Podobně to mají i Piráti. „Bohužel na tom řešení není ani v obecné rovině shoda ani ve straně, ani v koalici,“ řekl předseda pirátského poslaneckého klubu Jakub Michálek.

Za touto zdrženlivostí, nebo rovnou odmítáním je obava, že nezůstane jen u případů, kdy policie společně s tajnou službou odhalí a usvědčí teroristu nebo špiona. Ale že časem pravomoci rozšíří na vyšetřování ekonomických zločinů nebo korupce - tedy oblastí, které se dotýkají politiky.

Zvlášť ODS je od známého zásahu na Úřadu vlády v roce 2013 velmi citlivá na cokoli, co se týká postupů policie a státního zastupitelství.

„Pokud jde například o terorismus, všichni řeknou: Ano. Ale proč by to pak nemohlo být u ekonomické kriminality? Nebo u politiky? Nesmí se otevřít příliš mnoho prostoru pro budoucí zneužití, a bude proto vždy záležet na pojistkách,“ shrnul obavy vládní poradce pro národní pro bezpečnost Tomáš Pojar.

Už v roce 2019 Ministerstvo vnitra chtělo podobné změny zákonů prosadit a ministr Jan Hamáček (ČSSD) narazil na stejné argumenty odpůrců.

Pravda, tehdy Hamáčkův úřad kladl důraz na to, že odposlechy pořízené tajnými službami se musejí dostat do ruky policie hlavně kvůli odhalování teroristů a radikálních skupin.

Bylo to však ještě před zjištěním, že muniční sklad ve Vrběticích odpálili ruští rozvědčíci, a před rozpoutáním války na Ukrajině. Dnes jsou - a potvrzují to i varování BIS ve výročních zprávách - větším nebezpečím právě špionáž a další působení cizích tajných služeb.

Je tady ovšem ještě jeden problém: I kdyby v případě úředníka J. A. vstoupila do hry policie (s využitím odposlechů od tajné služby), patrně by vyšetřování stejně nevedlo k obvinění z trestného činu.

Podobné jednání je sice možné klasifikovat jako trestný čin vyzvědačství. Podmínkou však je, že člověk vyzradí utajovanou informaci. Podle informací Seznam Zpráv z důvěryhodných zdrojů ale J. A. předával své ruské spojce spíše zprávy o různých osobních vztazích na velvyslanectvích, na ministerstvu a podobně. Tedy - trochu zjednodušeně - „diplomatické drby“, byť i ty jsou pro cizí tajné služby cenné.

Proto se do trestního zákoníku uvažuje o novém trestném činu „neoprávněné činnosti pro cizí moc“, který by pokryl případy, kdy sice nedojde k vyzrazení tajné informace, avšak přesto se jedná o informace, které jsou pro stát z nějakého důvodu strategické. A v rukou cizí rozvědky pro Česko ohrožující.

Podobně to mají v Německu, kde v posledních letech odhalili několik špionských afér. „Německý model se nabízí,“ potvrdil Martin Bílý, státní zástupce Vrchního státního zastupitelství v Praze.

Podle nejvyššího státního zástupce Igora Stříže si musí politici vybrat, jakou půjdou cestou. „Tato otázka je více politická než odborná, protože zejména zákonodárci musí přesně vymezit okruh informací, které budou chráněny též prostředky trestního práva,“ řekl Stříž.

I v případě nového trestného činu „neoprávněné činnosti pro cizí moc“ je to podobné jako s odposlechy tajných služeb. Už v roce 2015 Ministerstvo spravedlnosti navrhlo, aby se včlenil do trestního zákoníku. Poslanci ale jím ale ani nezačali zabývat.