Půjčil si od ředitele IKEM a přišel o byt. Podala si mě mafie, říká

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

Lubomír Vracovský nechodí návštěvy vítat až k vrátkům svého domu na kraji Rokycan. Dá se pochopit, proč raději čeká u vchodových dveří: s protézou na levé noze se mu nechodí zrovna snadno, a proto váží každý krok.

„Kvůli těm problémům se mi tehdy zhoršila cukrovka a skončilo to amputací. I moje diabetoložka říkala, že jsem to měl ze stresu,“ vysvětluje sedmašedesátiletý Vracovský.

Když tenhle dvoumetrový statný muž mluví o problémech, myslím tím události po půjčce, kterou si vzal od firmy patřící Michalu Stiborkovi, řediteli Institutu klinické a experimentální medicíny (IKEM). Rychlý přehled: přišel o čtyřpokojový byt v Praze, dva roky nad ním visela insolvence, na krku měl mnohamilionové dluhy, soudil se, dopisoval si s policií, hrozilo mu, že zůstane bez koruny a střechy nad hlavou…

„Dneska jsem přesvědčený, že si mě podala dobře zorganizovaná zločinecká skupina kolem pana Stiborka,“ říká přesvědčeně.

Seznam Zprávy přinesly v úterý v obsáhlém článku důkazy o tom, že ředitel prestižní nemocnice IKEM Stiborek, vydělával na byznysu s půjčkami. Někteří lidé, kteří nespláceli vysoké úroky, přišli o domy a byty.

Stiborek, státní manažer s platem 180 tisíc měsíčně, přes svou firmu Glenias House vydělal obchody s úvěry podle oficiálních účetních výkazů přibližně 50 milionů. Klienty mu zajišťovali jeho soudně trestaní spolupracovníci.

Ředitel IKEM říká, že úroky, na která jeho firma půjčovala peníze - většinou šlo o čtyři až sedm procent - nebyly přemrštěné. A že byly nižší než i jiných úvěrových společností. „Nejsem si vědom, že bych svou účastí ve společnosti Glenias House porušoval jakýkoli právní předpis,“ uvedl.

Když před sedmi lety dostal Lubomír Vracovský od Prahy 9 nabídku, ať si odkoupí byt, měl všechno promyšlené: byt v Hloubětíně je pro něj stejně velký, takže ho zprivatizuje, prodá a vrátí se do rodných Rokycan.

Jenže pracoval jako ochranka v kasinu s platem 20 tisíc. „A nevěřil jsem, že na takový příjem by mi v bance dali úvěr,“ vzpomíná Vracovský. Takže to zkusil přes známého, který do kasina chodil hrát.

Jmenoval se Pavel Raab a nabídl se, že Vracovskému zprostředkuje dvoumilionovou půjčku od společnosti Glenias House. Vracovský tenkrát netušil, že majitelem firmy je dnešní ředitel špičkové nemocnice a Raab je jeho blízký spolupracovník a byznysový partner.

„Když jsem pak viděl, že se stal ředitelem, nechtěl jsem tomu věřit,“ vzpomíná na rok 2018, kdy Stiborek vyhrál konkurz na post nejvyššího šéfa IKEM.

Domluvili se rychle: u notářky s prostředníkem Raabem podepsali zápis o půjčce včetně závazku, že Vracovský za pětiměsíční úvěr ručí právě devadesátimetrovým pražským bytem. Podmínky půjčky zněly na úrok sedm procent ročně. A když by do stanoveného data peníze nevrátil, začnou nabíhat 0,2 procenta denně.

Vracovský městský byt odkoupil, ale pak se jeho plán začal hroutit. Na katastru, jak je obvyklé, trvalo měsíc zapsání nového vlastníka. O byt projevil zájem kupec, jemuž napoprvé banka neschválila hypotéku. Takže další zdržení. A než se stačil prodej dokončit, pět měsíců uteklo. A Vracovský logicky neměl na vrácení půjčky.

Takže nastoupil exekutor, zaplombování bytu a pád do insolvence.

Vracovský se ale bránil, najal si advokáta a podal žalobu. „Nevykašlal jsem se na to, protože to byla jasná lichva,“ popisuje. Soud nakonec částečně vyhrál, jak se píše v pravomocném rozsudku z konce roku 2019, úrok u Vracovského půjčky dosáhl 73 procent ročně. Soud prohlásil, že je to „v rozporu s dobrými mravy“.

„Je třeba říci, že částka, která by byla takto získána, by v současné situaci již po jednom roce činila téměř tři čtvrtiny částky jistiny, což zakládá rozpor s dobrými mravy,“ napsal do rozsudku soudce Karel Hanuš z Obvodního soudu pro Prahu 9.

Od penále měl sice Vracovský pokoj, dvoumilionovou jistinu však zaplatit musel. Takže byt šel do dražby, prodal se v roce 2019 za čtyři miliony. Z toho se uhradila jistina a další výdaje, takže Vracovskému nakonec zbyl alespoň milion, za který si mohl na domě po matce v Rokycanech udělat novou střechu a koupit plynový kotel.

„Ale stejně jsem dodnes naštvaný, jak jsem byl hloupý,“ lituje.

Naráží tím ještě na jednu část příběhu. Když od firmy ředitele IKEM dostal dohodnuté dva miliony, 500 tisíc z nich hned předal v restauraci - a před svědky - prostředníku Raabovi. Vracovský říká, že měli s Raabem dohodu: peníze sloužily jako pojistka, že společnost Glenias House jako věřitel případně počká, pokud Vracovský přetáhne pětiměsíční limit pro splacení. A nebude alarmovat exekutora - což se nestalo.

„Sliboval mi, že s tím není problém, že mi počkají. Jenže ono jim šlo ve skutečnosti o ten můj byt,“ je přesvědčen Vracovský.

Navíc: Vracovský sice dostal fakticky na ruku jen 1,5 milionu, splatit však musel celé dva miliony, na něž zněl notářský zápis. „Takže mě okradli dvakrát. Tou lichvou, a pak ještě o 500 tisíc,“ počítá Vracovský.

Raab reagoval tak, že Vracovský neplatil, a tudíž nemůže za to, že o bydlení přišel. „Neplatíte, nebydlíte,“ shrnul vymahač a spolupracovník ředitele IKEM svou filozofii. Dohodu, že výměnou za půl milionu Vracovskému počkají, popírá.

„A není mi vůbec líto toho, že Vracovský přišel o nohu. Protože tato skutečnost s jeho dluhy nemá co dělat,“ dodal vymahač Raab.

Sám Stiborek říká, že nebýt jeho peněz, Vracovský by na koupi bytu vůbec nemohl pomýšlet. „Je mi to moc líto, že nemá pan Vracovský nohu, ale nevím, jakou to má souvislost se mnou. Já jsem mu půjčil v době, kdy ten byt neměl a on mi nevrátil ani korunu,“ uvedl Stiborek.

Vracovský se ještě snažil přes policii dokázat, že se stal obětí profesionálních podvodníků, kteří si cíleně vybírají lidi, kteří potřebují rychlé peníze a zároveň mají nemovitosti, o něž se dají připravit. Ale marně.

Kriminalisté první trestní oznámení na lichvu odložili s tím, že se nic trestného nestalo. A to druhé na podvod pak také. Uznali, že prostředník Raab dostal 500 tisíc za slib, že firma Glenias House ředitele IKEM Stiborka případně přivře oči při prodlevě se splacením. A že se Raab tuhle dohodu porušil. Ovšem podle policistů by takové stíhání neobstálo.

„Jedná se o ústní smluvní ujednání mezi fyzickými osobami, které nebylo částečně splněno. Samotné nedodržení smluvního ujednání ale automaticky nezakládá podezření ze spáchání trestného činu,“ uzavřeli případ policisté v usnesení, jež poslali Lubomíru Vracovskému letos v dubnu, po více než roce prověřování.

Ředitel Stiborek se cítí podvedený i v případě dalšího člověka, kterému půjčil peníze. I v tomto případě mu ho přivedl jeho obchodní partner Raab. A i v tomto případě nebyla velká naděje, že bude úvěrovaný splácet.

Seznam Zprávy našly tuto ženu, která se musela po půjčce od firmy ředitelem IKEM vystěhovat z pražského bytu se dvěma dětmi. Nechtěla však o svém případu mluvit ani zveřejnit své jméno. Reportéři SZ ale pročetli soudní dokumenty, které ukazují, že žena si v roce 2016 půjčila od Stiborka 1,5 milionu korun.

I ona se dostala do prodlení (také tady byly penále stanovené na 0,2 procenta denně) a peníze v předepsaných třech měsících nevrátila. Takže během roku 2017 spadla do insolvence – kvůli tvrdým úrokům se původně dluh ve výši 1,5 milionu vyšplhal na šest milionů.

Stiborek ale ani v tomto případě u sebe žádnou chybu nevidí. „Ta paní měla od roku 2008 tři exekuce, ty exekuce jí bránily v tom, aby si pořídila byt. Na ten byt a na nevyplacení těch exekucí jí firma půjčila. A ta paní ty peníze nesplácela, ani korunu, ani jednu korunu,“ uvedl Stiborek.

Firma ředitele IKEM tuhle pohledávku prodala jinému obchodníkovi s dluhy. A ten pak loni v květnu nechal ženin byt, jak vyplývá z insolvenčního rejstříku, vydražit exekutorem za 6,5 milionu. Stačilo to na uhrazení jistiny a úroků, náklady několikaletého řízení a na odměnu insolvenčního správce. Žena, jíž mezitím zemřel těžce nemocný druh, nedostala ani korunu.

Stiborek půjčil miliony - prostřednictvím za zpronevěru odsouzeného Jaroslava Holana -dalším desítkám lidí. Na dotaz reportérů SZ, zda se zajímal o to, jestli peníze budou schopni splácet a nedostanou se do dluhové pasti, což mají licencované úvěrové firmy jako povinnost, odpovědět nedovedl.