Babišův soudce už jednou poznal, že pro politiky platí jiná spravedlnost

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

Už na první pohled je to jiný soudce než před 10 lety, kdy ho téměř nikdo neznal. A nejen proto, že odložil brýle a trochu rozcuchané vlasy vyměnil za pečlivou patku ve stylu hollywoodského herce.

Tehdy v roce 2012 se mladý Jan Šott objevil na nasvícené scéně jako obvodní soudce, do jehož agendy spadla místo spíše drobnějších ekonomických zločinů politická top kauza – korupční skandál zakladatele vládní strany Věci veřejné Víta Bárty.

Od letošního září řeší soudce Jan Šott – už u Městského soudu v Praze – další případ první kategorie – dotační kauzu bývalého premiéra Andreje Babiše. A je tím, kdo může jednoho z nejbohatších Čechů a z nejvlivnějších lidí v republice poslat do vězení.

Po jedenácti dnech procesu rozloženého do tří týdnů je zřejmé, že Jan Šott je v Babišově kauze stejně dobře připravený, jako když se v procesu s Bártou přehraboval pomluvami, tajně pořízenými nahrávkami nebo obálkami se statisíci korun.

A k tomu navíc – s 10 lety u soudu – působí sebevědomějším a zkušenějším dojmem.

„U něj mám důvěru, že rozsudek, ať už jakýkoli, bude kvalitně odůvodněný. Je to vzdělaný a velmi kvalitní soudce,“ hodnotí advokát Jiří Kučera, který systematicky den po dni rozebírá soudní líčení o Čapím hnízdu na serveru Reflex.cz.

Proces se šéfem Věcí veřejných a jeho poslancem Jaroslavem Škárkou byl svého času politickou událostí roku. Tehdy pětatřicetiletý soudce Šott musel rozhodnout, jestli si exministr a majitel velké bezpečnostní agentury Bárta kupoval pomocí úplatků loajalitu svých poslanců.

Řekl tehdy, co si myslí o politice. Když se ho novináři ptali, jestli během procesu plného špíny o ní neztratil iluze, soudce řekl: „Žádné velké nemám, i když musím doříct, že tady zazněla řada svědectví slušných politiků. Ale rozhodně jsem nebyl šokovaný z toho, co se tady dělo.“

Pozornost na sebe upřel i tím, že proces plný scének z politického zákulisí otevřel – na začátku i na konci dovolil televizím, aby všechna soudní líčení natáčely.

Po vyhlášení rozsudku, jímž Bártu uznal vinného z podplácení a poslance Škárku z podvodu, pak soudce dvě hodiny ochotně odpovídal novinářům na otázky.

„Než přišel soudce Šott, leckdo si soudce představoval jako moudré, bělovlasé pány – takové ty americké federální soudce. Nakonec vidíte, že ten mladý rybízek, třiceti-čtyřicetiletý, může být velmi kvalitní a přesvědčivý,“ vysekl Janu Šottovi poklonu tehdejší předseda Nejvyššího správního soudu Josef Baxa, sám bývalý trestní soudce.

I po letech si na ten výraz –„rybízek“ – dobře vzpomíná. „Ne, teď už to vážně rybízek není. Odpracoval si to, přijde mi, že je to s ním jak s vínem: léty zraje,“ řekl o soudci Šottovi nyní.

Josef Baxa také vyjadřuje jistotu, v kauze Čapí hnízdo s obžalovaným Andrejem Babišem půjde o profesionálně vedenou kauzu. „Je to mimořádná věc, každý soudce by ji nezvládl. Říkal jsem si ale, že on se nelekne a že bude mít proces pevně v rukou. A jak to tak sleduji v médiích, měl jsem pravdu.“

Jan Šott nikdy v mládí soudcem nechtěl být a v rozhovorech dříve přiznával, že po humanitním gymnáziu vlastně nevěděl, co chce dělat. Šel proto jako mnoho dalších podobných případů na práva. Až tam našel v paragrafech zalíbení – a speciálně v justici.

Soudcem se stal ve 29 letech a nastoupil k Obvodnímu soudu pro Prahu 5, pak povýšil na Městský soud v Praze.

Čapí hnízdo bude jeho posledním případem v téhle pozici, Jan Šott se pak přesune do odvolacího senátu. To znamená, že bude vynášet pravomocné rozsudky v kauzách, které mu přijdou na stůl od prvoinstančních soudů. Nebo je těmto soudům vracet, když v nich najde vážné chyby.

„Myslím, že to je výborný soudce,“ řekl na jaře o Janu Šotttovi serveru Aktuálně.cz prezident Soudcovské unie Libor Vávra, bývalý předseda Městského soudu v Praze.

Důkazem prý je, že Jan Šott předsedá takzvanému zevšeobecňovacímu senátu. „Jeho úkolem coby jediného trestního soudce na našem soudu je shromažďovat právní problémy, které pak projednáváme. Už to hodně vypovídá o jeho odbornosti. Po praktické stránce neměl nikdy sebemenší potíže při tempu vyřizování věcí,“ uvedl Vávra.

Někteří Šottovi kolegové, soudci a soudkyně, mají rádi, když líčení lidově řečeno odsejpá. Začne svědek zabíhat do zbytečných podrobností? Hned ho přeruší: K věci, prosím. Stejně tak když se obžalovaný opakuje – dostane okamžitě napomenutí, že to už soud slyšel.

Soudce Šott dává procesu, nejen tomu Babišovu, volný průběh. Ať si každý říká, co chce. V kauze politika Bárty nechával obhájce grilovat pozvané svědky i na takových drobnostech, jako s kým chodí venčit psy.

Nepřekvapuje tedy, že soudce Šott je obdivovatelem anglosaské justice, kde právě takto soudy často probíhají.

„Ale má to i čistě praktickou stránku,“ vysvětloval svůj soudcovský postup v roce 2012. „Když jako soudce připustím jednu dvě otázky tak říkajíc navíc, vše se vyřeší rychleji, než kdybych se 10 minut handrkoval se stranami, jestli je otázka přípustná, nebo nepřípustná, jestli mám zaprotokolovat námitku a podobně.“

V procesu o Čapím hnízdě je znát, že soudce má spis načtený a přesně ví, na co se svědků bude ptát. A dělá i trochu nezvyklé věci: třeba když dovolil Babišovým obhájcům opakovaný výslech někdejšího stavebního technika, který vypovídal proti Babišovi a  k překvapení advokátů jinými slovy řekl, že předseda ANO věděl, že jeho holding provádí ne úplně čisté operace, aby 50 milionů získal.

Jindy si soudce Šott znovu předvolal svědkyni-zaměstnankyni dotačního úřadu, protože si všiml, že na chodbě novinářům o svých zkušenostech s Čapím hnízdem povídala něco jiného než v soudní síni.

Soudce se navíc nespokojil s tím, co mu předložila obžaloba, a sám se fakticky vložil do vyšetřování.

Udělal to třeba v případě, kdy policie ani státní zástupce nezjistili, zda jsou pravé podpisy Andreje Babiše mladšího na jednom z klíčových dokumentů týkajících se Čapího hnízda. Znalec najatý vyšetřovateli to zkrátka nedokázal s jistotou určit.

Jan Šott tedy zadal vypracování nového posudku, přestože to není úplně jeho práce. Je to důkaz, který měli zajistit vyšetřovatelé.

Podle advokáta Kučery Šottův aktivní přístup odpovídá modernímu demokratickému soudnictví – někdy soudce prostě musí sám zahájit takzvanou „vyhledávací činnost“, tedy vlastně nahradit postup policie.

„Prostě nesedí jako císař a jen nerozhodne podle toho, která strana se mu víc líbí. Ale sám udělá všechno proto, aby zjistil, jak věci jsou,“ vysvětlil Kučera.

Soudce Jan Šott nedává během procesu žádné signály, jestli obžalovaného Babiše a jeho spolupracovnici Janu Nagyovou odsoudí, nebo osvobodí.

Stejně se choval i v kauze politika Bárty. A pak všechny překvapil: Bártovi dal podmínku za úplatky a poslanci Škárkovi trest vězení natvrdo za to, že korupční kauzu na svého stranického šéfa ušil.

Díky zkušenosti z toho případu však zároveň soudce ví, jak mohou kauzy spojené s politikou dopadnout.

Odvolací soudkyně rozsudek nad Bártou zrušila a navrch Šottovi uštěpačně vyčetla, že z procesu udělal televizní show – u Babiše už Jan Šott nedovoluje žádné fotografování v průběhu líčení ani natáčení.

Především však v Bártově případě nakonec Janu Šottovi nezbylo, než Bártu i Škárku osvobodit. Odvolací soudkyně se totiž přiklonila k verzi, že předseda Věcí veřejných poslance neuplácel, ale poskytoval jim pouze půjčky.

Jan Šott dal při opakovaném veřejném vyhlašování rozsudku najevo, jak hluboce s tím nesouhlasí.

„Trestní právo se zastavilo před branami politiky,“ podotkl.