Právník a ekonom dostali pět let. Podle soudu obrali starého muže o dům

Jednoho říjnového dne v roce 2017 přišel na pražský katastr silně rozrušený starý pán. Dožadoval se některého z úředníků a neustále opakoval, že nechtěl nikomu nic darovat.

Byla s ním těžká domluva, špatně slyšel a skoro hodinu pak v kanceláři jedné z pracovnic vyprávěl svůj příběh.

Úřednice si poté vyjela jeho složku a pochopila: Před několika dny se starý pán zbavil svého domu na pěkné pražské adrese – a to bezplatně. Daroval ho, a to za dost podezřelých podmínek.

Příběh tak postupně dostala do rukou policie a letos skončil i u soudu. Od něj odešli s přísným trestem pěti let vězení dva muži – mladý právník a jeho kamarád ekonom. Podle verdiktu dvaadevadesátiletého, nemocného majitele domu jednoznačně podvedli. Slíbili mu, že jeho zchátralý činžák opraví, a místo toho mu podstrčili darovací smlouvu.

„Tohoto jednání se dopustili vůči osobě vysokého věku a se zištným úmyslem,“ zdůvodnila tvrdý, avšak zatím nepravomocný trest soudkyně Jarmila Pavlánová z Městského soudu v Praze.

Majitel domu Josef Kutina byl zámožný člověk, ale jen na papíře – měl u státu sice lukrativní nevypořádané nároky na pozemky, které jeho rodině zabavili komunisté, ale nepokoušel se je zpeněžit. A patřil mu i zmíněný dům na Břevnově, ale polorozpadlý, dříve obývaný bezdomovci a narkomany.

Hodnota domu byla podle znalců kolem 11 milionů, kdyby ho však někdo opravil a rozprodal jednotlivé byty, mohl vydělat až desítky milionů.

Bezdětný Josef Kutina na domu jako na rodinném majetku velmi lpěl, dvacet let usiloval o to, aby se ho podařilo rekonstruovat. Zároveň však žil velmi skromně a fakticky neměl na opravy volné peníze. V téhle situaci se u něj objednali na návštěvu devětadvacetiletý inženýr ekonomie Dmitrij Štěmenko a o rok mladší právník Jan Kratochvíl.

Majitel domu byl zpočátku nedůvěřivý, ale jim se ho podle soudu postupně podařilo přesvědčit – že dům opraví a že po dokončené rekonstrukci dům získají. Podepsali smlouvu, avšak Josef Kutina zanedlouho zjistil, že se katastr na základě této smlouvy chystá přepsat nemovitost na Štěmenka s Kratochvílem. A začal protestovat.

Katastr převod zastavil, avšak nedlouho poté dostal novou upravenou smlouvu a další žádost o převod, které tentokrát už vyhověl. O tom však už majitel Kutina nevěděl – podle obžaloby a posudku znalce byl totiž jeho tehdejší podpis na smlouvě padělaný.

Právník Kratochvíl a ekonom Štěmenko podle policie nedoslýchavého majitele domu oklamali, přestože oba s takovým závěrem u soudu nesouhlasili. „V žádném případě jsem se takového lidského hyenismu nedopustil,“ protestoval před soudem Štěmenko. „Pan Kutina si do ničeho nenechal mluvit a nebyl ovlivnitelný, o svém majetku si chtěl rozhodovat sám a vždy měl rozhodující slovo,“ tvrdil pak obžalovaný Kratochvíl.

Josef Kutina zemřel nedlouho poté, co bylo ve věci zahájeno policejní vyšetřování. Podle znalců však byl v době jednání s obžalovanými na svůj věk duševně v pořádku. Až do vysokého věku četl odborné časopisy, dřív také psal vědecké knihy. A i když ke konci života na tom už byl hůře, pořád podle znalců dobře věděl, co podepisuje a jak chce s domem naložit.

Což v důsledku přitížilo oběma obžalovaným, protože podle soudu bylo jasné, že by nesouhlasil s darováním domu, ke kterému měl silný vztah.

Obžalovaní Kratochvíl se Štěmenkem u soudu opakovali, že skutečně chtěli břevnovský dům opravit. Tvrdili, že mohli z různých zdrojů, například od rodin, sehnat 20 milionů. Podle soudu ale s rekonstrukcí nikdy nezačali.

„Nepředložili jediný důkaz, že by před uzavřením smlouvy, po uzavření smlouvy a ani do současné doby učinili nějaký reálný krok k tomu, aby finanční prostředky potřebné k opravě nemovitosti získali,“ všimla si soudkyně Pavlánová.

Smlouva také obsahovala pasáž, podle níž měli obžalovaní majiteli Kutinovi po dobu oprav ukládat na vkladní knížku 15 tisíc měsíčně. A kdyby potřeboval, mohl Josef Kutina peníze použít – avšak pouze za vyjmenovaných podmínek. Například při „náhlých zdravotních změnách“, při „měnové reformě“ nebo když vzrostou „ceny zboží denní potřeby“.

Obžalovaní Kratochvíl se Štěmenkem však peníze na knížku zprvu neposílali, při vyšetřování se zjistilo, že s tím začali, až když se o případ začala zajímat policie.

Jakousi pojistkou, že se dům opraví, měl být ve smlouvě odstavec, který říkal: Když se dům to tří let nedokončí, připadne státu. Podle soudu to byla však nevymahatelná podmínka – stát nemůže nikomu sebrat soukromý dům jen proto, že došlo k porušení takové smlouvy.

„Chápu, že to všechno vypadá podezřele,“ připustil u soudu obžalovaný Kratochvíl.

Kromě pětiletého vězení dostali Kratochvíl se Štěmenkem také každý milionovou pokutu. Oba obžalovaní se odvolali k Vrchnímu soudu v Praze.