Pravda o Baxovi leží v archivu na západě Čech. Zůstane ale nejspíše skryta

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

Pokud se Josef Baxa nerozpomene, zda i on v 80. letech vynášel rozsudky nad emigranty, bude obtížné takové případy odhalit.

Jde mimo jiné o to, že staré spisy uložené v archivu na západě Čech nejsou rozlišeny podle jmen soudců. Navíc některé z nich mezitím mohly být i skartovány. Na dotaz Seznam Zpráv to uvedla předsedkyně Okresního soudu Plzeň-město Petra Pavlíčková. Právě u zmíněného soudu Josef Baxa v letech 1984 až 1989 coby trestní soudce působil.

K dohledávání informací o Baxovi se momentálně nechystá ani Ústav pro studium totalitních režimů (ÚSTR). Ten se nyní chce soustředit na případy, které souvisejí s předlistopadovou činností Roberta Fremra, kandidáta na ústavního soudce. A to včetně více jak stovky rozsudků nad emigranty, při nichž podle aktualizovaných informací Fremr odsoudil během asi 2,5 roku 172 lidí.

„V nejbližší době určitě ne,“ odpověděl šéf ÚSTR Ladislav Kudrna na dotaz Seznam Zpráv, zda zvažují i prověřit činnost Josefa Baxy. Chtějí se ale věnovat komplexně i celému fenoménu, kdy za „nedovolené opuštění republiky“ padly za minulého režimu rozsudky nad 110 tisíci lidmi. To z nich podle ÚSTR činí nejvíce pronásledovanou skupinu obyvatel v komunistickém Československu.

„A samozřejmě že z tohoto zkoumání mohou vypadnout i jména některých dalších soudců. Ale limitují nás i naše kapacity,“ podotkl Kudrna.

Prozkoumat kariéru i Josefa Baxy by považovali za žádoucí někteří senátoři. V tomto duchu se vyjádřil třeba Pavel Fischer. „Předpokládám, že si pan předseda Baxa osvěží paměť a bude nás všechny informovat o tom, jak to tenkrát bylo. Je ve své pozici neodvolatelný, tím spíše by ke svému neurčitému tvrzení měl přistoupit poctivě,“ uvedl Fischer pro Lidové noviny.

Reagoval tak na výroky nového předsedy Ústavního soudu, který připustil, že i on mohl nad lidmi, kteří opustili republiku, nějaký rozsudek vynést. Ovšem žádné detaily si dosud nevybavil.

„Být soudcem Okresního soudu v Plzni, to byla tehdy velká mlýnice, tam jsme prostě soudili desítky věcí měsíčně, takže nevím, jak bych si tu paměť osvěžil. Musel bych sám jít do archivu,“ řekl Baxa v rozhovoru pro ČTK.

Tak jako mnozí jiní argumentuje tak, že šlo o běžnou soudcovskou agendu, které se dost dobře nebylo možné vyhnout. Případy opuštění republiky před rokem 1989 byly podle Baxy spíše „administrováním“ než souzením. Líčení prý trvala deset minut, tresty se zpravidla ukládaly s vědomím, že je nikdo nevykoná.

Na stranu soudců se postavil i předseda Nejvyššího soudu Petr Angyalossy, který odmítl tezi, že se muži a ženy v taláru mohli potrestání uprchlíků vyhnout s odkazem na mezinárodní závazky.

Lidem, kteří byli takto odsouzeni (vesměs v nepřítomnosti), byl běžně zabavován i majetek. Po revoluci byli masově očištěni, a to dle zákona z roku 1990 o soudní rehabilitaci.

Seznam Zprávy proto požádaly Okresní soud Plzeň-město o zpřístupnění všech rehabilitačních spisů, které se týkají případů z 80. let, kde v roli soudce vystupoval Josef Baxa.

Předsedkyně plzeňského soudu Petra Pavlíčková ale odvětila, že žádosti nemůže být vyhověno. „Spisy z uvedených let – tedy takto staré spisy – nejsou vedeny v informačním systému soudu, nelze je tedy prostřednictvím elektronických pomůcek dohledat, zvlášť pokud je jediným vodítkem jméno vyřizujícího soudce,“ odvětila Pavlíčková.

Z jejího vyjádření také vyplynulo, že k požadovaným informacím by se dalo dostat v případě, že by byla známa jména a data (Baxou) odsouzených lidí.

Znamenalo by to ovšem, že by bylo nutné prohledat již archivované staré papírové seznamy se jmény, které jsou uloženy v archivu v Blovicích u Plzně. „Pak by snad bylo možné zjistit spisové značky a dohledat, zda spisy, resp. rozhodnutí, ještě fyzicky existují - musely by patřit mezi rozhodnutí, která archiv vybral k archivaci –, nebo byly již skartovány,“ uvedla také předsedkyně Pavlíčková.

O velmi komplikovaném postupu, jak by se teoreticky dalo kýženého výsledku dobrat, mluví i ředitel Státního oblastního archivu v Plzni Karel Řeháček.

Potvrdil, že příslušnou rehabilitační agendu, vzniklou po roce 1989, začali skutečně v posledních letech od plzeňského soudu přebírat do péče, ale v předávacích seznamech jména soudců i podle něj nejsou uvedena. Což výrazně komplikuje situaci.

Poukazuje i na omezenější možnosti a složitější situaci oproti Archivu hlavního města Prahy, jenž se teď zabývá činností soudce Fremra. Příslušné pracoviště v Blovicích má jen šest archivářů, kteří musí zvládat i další rozsáhlou agendu z celého okresu.

Ale kdyby nějaký požadavek ohledně Baxy přišel shora, od nejvyšších orgánů státu, určitě by podle Řeháčka hledali způsob, jak vše zvládnout. „Na základě žádosti správního nebo ústavního orgánu bychom se s ní ve spolupráci s Okresním soudem Plzeň-město pochopitelně vypořádali,“ prohlásil nakonec ředitel plzeňského oblastního archivu.