Promluvil syn rodičů podezřelých ze špionáže pro Rusko

Začátkem října roku 2014 si Lisabon užíval příjemně teplé slunečné dny. Dá se říct: ideální čas si odpočinout, projít se po památkách a posedět v restauracích…

Elena a Nikolaj Šapošnikovovi přiletěli do hlavního města Portugalska v pátek 3. října. I s dospělou dcerou, která měla čerstvě po nepříjemném rozvodu s prvním manželem a prodloužený víkend ji mohl přivést na jiné myšlenky.

Její rodiče, obchodníci se zbraněmi, se v Lisabonu setkali s vysokým, podle svědků tehdy tmavovlasým mužem, který jednoznačně, ač zdvořile, odmítal společné fotografie. Ale s tím, že on sám pořídí Šapošnikovovým rodinný snímek, ochotně souhlasil.

Proč se tak choval, dnes už víme: Jednalo se generála Andreje Vladimiroviče Averjanova, elitního důstojníka ruské vojenské rozvědky, a jeho tvář musela zůstat utajená.

Tím spíš, že celý tenhle rodinný výlet na pobřeží Atlantického oceánu byl – podle závěrů policie – ve skutečnosti jednou z posledních příprav na přísně tajnou diverzní akci na území Česka. Akci s fatálními následky.

Česko ji pocítilo ráno 16. října: Ve Vrběticích na Zlínsku explodoval sklad s protitankovými střelami, tragicky při tom zemřeli dva lidé a dalších deset let trvalo vyčištění širokého okolí od zbytků munice.

„Píšou kecy. Policajti jen spekulují,“ říká dnes podrážděně syn Pavel Šapošnikov, jeden z lidí, s nimiž Seznam Zprávy kvůli rekonstrukci vrbětických událostí v minulých dnech hovořily.

Reportéři Seznam Zpráv i díky tomu zjistili nové detaily kauzy, jíž vyšetřovatelé z Národní centrály proti organizovanému zločinu dali pracovní název Munice. A mluvili s lidmi, jejichž svědectví tento případ ruského státního terorismu dokreslují. Čerpali i z neveřejného usnesení, jímž česká policie minulý týden vyšetřování vrbětické tragédie oficiálně uzavřela – Seznam Zprávy jako první jeho obsah podrobně popsaly.

Detektivové z Národní centrály proti organizovanému zločinu po tříletém vyšetřování tvrdí, že manželé Šapošnikovovi pocházející z Ukrajiny a víc než 20 let držitelé českých pasů, hráli klíčovou úlohu spojek ruské tajné služby. Především právě díky dlouhodobým a úzkým kontaktům s generálem Averjanovem.

Šapošnikov byl zaměstnancem firmy Imex Group, jíž munice ve vrbětických skladech patřila. Podle vyšetřovatelů byl s manželkou zapojený do podezřelých událostí předcházejících výbuchu. A zároveň přes něj – jak tvrdí policie a tajné služby – unikaly do Ruska citlivé informace o zbrojních obchodech firmy Imex Group.

Aby pak Rusko mohlo, tak jako ve Vrběticích, zabránit vývozu zbraní a munice do zemí, kde by to ohrožovalo jeho vojenské a politické zájmy.

Český příběh manželů Nikolaje a Eleny Šapošnikovových začal počátkem devadesátých let minulého století v severočeských uprchlických táborech. Do Československa se přesunuli jako běženci z Kyjeva krátce po rozpadu Sovětského svazu. Nejprve Nikolaj v roce 1991, o rok později jeho žena Elena s dětmi.

Nikolaj Šapošnikov už Československo znal. Dva roky před pádem komunistického režimu tady sloužil jako důstojník sovětské armády. Rozhodnutí odstěhovat se z Ukrajiny podle některých zdrojů zrálo od roku 1986 – po výbuchu jaderné elektrárny Černobyl. Právě v tomto roce se jim narodila dcera a Šapošnikovovi se báli dopadů havárie na její zdraví.

Šapošnikov žil nejdřív v uprchlických táborech, následně za ním přijela i manželka s dětmi. Oba pocházeli z vojenských rodin. Elena Šapošnikovová vyrůstala na sovětské vojenské základně v NDR, kde sloužil její otec.

Policisté získali Šapošnikovův osobní spis, který na něj vedla sovětská armáda. Ukazuje, že se Šapošnikov snažil získat český pas pomocí drobných triků: Při žádosti o občanství lhal nebo zatajoval určité údaje. Například uváděl, že je z úřednické rodiny místo z vojenské, předložil falešný rodný list syna Pavla a zatajil dceru z prvního manželství.

Šapošnikov získal české občanství v roce 1999, jeho manželka musela čekat až do roku 2004. O občanství žádala nejméně šestkrát, úředníci jí opakovaně žádost zamítali, protože „klamala úřady“, jak znělo oficiální zdůvodnění. To když neodevzdala ukrajinský cestovní pas, což podle zákona měla jako člověk se statusem politického uprchlíka udělat.

Jak se píše v policejním usnesení, aby Elena Šapošnikovová získala občanství, musel nakonec zasáhnout přímo tehdejší ministr vnitra Stanislav Gross (ČSSD).

Jak přesně, to se neví. Příslušná úřednice však do spisu zeleným perem připsala svou výhradu a Seznam Zprávám se podařilo získat autentickou kopii. „Celým řízením o žádosti se jako červená nit táhlo, že neustále někdo se snažil různými způsoby intervenovat v kladné vyřízení žádosti,“ informovala úřednice.

První byt mimo tábor si Šapošnikovovi pronajali v Kopřivnici na Novojičínsku a podle syna Pavla rodina z počátku živořila – otec si přivydělával jako masér, pracoval i ve videopůjčovně. „Prostě přežíval. Pro mě byl svátek, když jsem dostal tatranku,“ vzpomíná Pavel Šapošnikov, s nímž Seznam Zprávy mluvily po telefonu – přes obsluhu gruzínského bistra, kterou jeho firma provozuje v centru Prahy.

Není zcela jasné, jak Nikolaj Šapošnikov pronikl do zbrojařského byznysu. Podle jednoho ze zdrojů přišel do ostravské firmy Imex Group přes jinou společnost zabývající se byznysem se zbraněmi. Každopádně v Imex Group zakotvil od dubna roku 2006.

Imex Group patří podnikateli Petru Bernatíkovi, další důležité postavě vrbětického případu. V usnesení o odložení případu policisté píší, že Petr Bernatík starší, jeho otec a zakladatel společnosti, byl evidován jako tajný spolupracovník komunistické tajné policie.

Radek Ondruš, advokát firmy, tohle tvrzení označuje za úder pod pás – který má vytvořit dojem, že firma Imex Group je od začátku navázaná na bezpečnostní struktury blízké Rusku, přesněji Sovětskému svazu. „Není to pravda: Pan Bernatík někdy kolem roku 2006 vysoudil, že ho Státní bezpečnost evidovala bez jeho vědomí. Já sám jsem ho zastupoval. Policie to musela vědět, a stejně se to v usnesení objevilo,“ kritizuje advokát Ondruš.

Policie v dokumentu také zmiňuje, že zbrojíř firmy Luděk Petřík, který zahynul 16. října 2014 při explozi, byl přímo důstojníkem Státní bezpečnosti. Spadal pod třetí odbor, který měl na starosti ochranu vojenského prostředí a podle bývalého kolegy vyslechnutého policií chodili na vánoční večírky sovětské vojenské rozvědky. Petřík byl podle policistů v kontaktu i s příslušníky KGB, další špionážní a kontrašpionážní sovětskou službou.

Ondruš, právník Imex Group, nyní tvrdí, že otec a syn Bernatíkové se o téhle Petříkově minulosti dozvěděli až z výsledků policejního pátrání. „Byl to pro ně šok,“ uvedl Ondruš, který zprostředkovává za majitele firmy veškerou komunikaci s novináři.

S Bernatíkem mladším ani s jeho otcem není možné mluvit napřímo.

Nikolaj Šapošnikov byl v Imex Group pověřen zbrojními obchody ve státech bývalého Sovětského svazu. Vyšetřovatele zaujalo, že jeho plat činil v roce 2012 jen 15 tisíc měsíčně, od roku 2021 dostal přidáno – ovšem pouhé dvě stovky.

Syn Pavel to vysvětluje tím, že otec si od firmy odkoupil ojeté firemní auto. A firma mu kupní cenu strhávala z platu. „Takže měl konečně svoje první auto. Ne nějaký dvacet let starý vrak, ale nové auto, které mělo pět let. Víte, jak byl šťastný?“ říká Pavel Šapošnikov.

Zdroj z okruhu blízkých Nikolaje Šapošnikova má trochu jiné vysvětlení – tvrdí, že 15 tisíc byla jen fixní mzda. A že se navyšovala o provize z úspěšně dokončených zakázek.

Šapošnikovova manželka Elena rozjela v Česku podnikání. V roce 2007 koupila firmu Listo, která podle syna Pavla „vozila železo do Čech“ k dalšímu zpracování. Firma, jak ukazuje pohled do obchodního rejstříku, skončila například v roce 2011 zhruba v devadesátitisícové ztrátě, v dalších letech končila zhruba ve statisícovém zisku, následovala období zisků ve výši několika desítek tisíc.

Z veřejně dostupných zdrojů není možné o jejích obchodech najít žádné informace. Od loňska je firma v likvidaci.

Každopádně od doby, kdy syn Pavel považoval tatranku za sváteční jídlo, se toho během Šapošnikovova angažmá v Imex Group na finanční situaci rodiny hodně změnilo.

V roce 2008 se manželé Šapošnikovovi přestěhovali do Řecka na atraktivní poloostrov Chalkidiki. Pořídili si tam velký pozemek s dvoupodlažním domem za téměř 6,5 milionu korun, který nákladně rekonstruovali a přebudovali na apartmány pro turisty.

„Pokoje zde mají pohovku, pracovní stůl, přístroj na přípravu kávy a čaje, spolu s prostornou sprchou, samostatnou toaletou a vanou v koupelně. V pokojích v apartmánu Villa Elena jsou k dispozici měkké polštáře, hypoalergenní polštáře a nealergenní polštáře,“ chválí majitelé své ubytování na jednom z turistických webů. Rezervační systém tam aktuálně hlásí, že pokoje si nelze pronajmout.

Kromě toho rodina koupila už dříve také dům, byt a pozemek v Česku.

Přesný původ peněz použitých na tyto investice policisté vyšetřující vrbětické výbuchy nedohledali.

„Z čeho financovali svůj život a nákupy nemovitostí, se nepodařilo dohledat. Český účet, na který chodila výplata, sloužil k některým platbám, oficiální příjmy nestačily k úhradě běžných životních potřeb (legální příjem v některých měsících pokrýval jen účet za telefon), bankovní účet byl pravidelně dotován hotovostí, která byla využívána k povinným platbám, případně posílána na účty dětí, případně byla hotovost vkládána přímo na jejich účty. Český ani řecký účet nevykazuje známky častého placení v obchodech, lze tedy předpokládat placení životních nákladů z hotovosti neznámého původu,“ uvádějí v usnesení o odložení případu.

Když kriminalisté vyslýchali Šapošnikovovi v souvislosti s výbuchy ve Vrběticích a ptali se jich na původ majetku, Elena Šapošniková jim do protokolu diktovala, že peníze na nákup „Villy Elena“ v Řecku dostala zčásti od rodičů – a tyto finance jí přišly na účet ve Švýcarsku (konto vlastnila její firma Independence Group Co. registrovaná na Marshallových ostrovech, jež jsou podle webů specializujících se na nabídku offshorového zakládání firem jedním z posledních míst světa, kde je zaručena anonymita vlastnictví. Zbytek prý Šapošnikovová vydělala obchody mimo Evropskou unii, neupřesnila však, kde a co bylo podstatou jejího byznysu.

Zdroj Seznam Zpráv, jenž Šapošnikovovy dobře zná (a který má zároveň důvod stát na jejich straně), pak přidal vysvětlení, že otec Eleny Šapošnikovové údajně prodal na Ukrajině neupřesněné nemovitosti.

Lisabonské setkání s generálem GRU Averjanovem podle policie zapadá do cílené spolupráce Šapošnikovových s ruskou vojenskou rozvědkou. A speciálně s její jednotkou 29155 určenou k provádění diverzních operací v zahraničí.

„Elena Šapošnikovová přeposílala dlouhodobě generálu Averjanovi informace o obchodech s vojenským materiálem připravovaných a uzavíraných různými společnostmi, o kterých se Nikolaj Šapošnikov dozvěděl, když vystupoval jako obchodník se zbraněmi. Z komunikace vyplývá, že byli řízeni generálem Averjanovem, jednali podle jeho pokynů, případně čekali na pokyny z Moskvy,“ píší kriminalisté v usnesení o odložení kauzy.

Kontakty Šapošnikovových s GRU stojí za podrobnější popis, protože detektivové od nich odvozují nepřímý podíl Šapošnikovových na vrbětických explozích.

Policisté doložili, že generál Averjanov používal e-mail vitazi31@gmail.com, přičemž „vitazi“ mohlo odkazovat na slovo „vítězové“. A číslovka na pořadí písmen v abecedě: CA, což je v azbuce zkratka sovětské armády.

Podle zjištění Seznam Zpráv ze dvou zdrojů Šapošnikovová komunikaci s generálem vydala policistům, umožnila jim přístup k mailu i cloudovému úložišti. A také k historii polohy jejího účtu na Googlu – tedy k místům, kde se přihlašovala přes mobil nebo počítač.

Seznam Zprávy zároveň zjistily, že některé e-maily byly v době policejních zásahů už smazané. Detektivům se je však podařilo rekonstruovat díky spolupráci s americkou FBI, tedy Federálním vyšetřovacím úřadem. Pomohla také vysoce specializovaná americká Národní bezpečnostní agentura (NSA).

Na první pohled zarazí, že Šapošnikovová a Averjanov měli účty na Gmailu, nepoužívali žádné speciálně zabezpečené aplikace. Podle důvěryhodných zdrojů Seznam Zpráv to v roce 2014 nebylo nic neobvyklého, Gmail byl považovaný – a to ve strukturách podobné té vrbětické – za bezpečnou formu komunikace.

Z e-mailu velitele ruské rozvědky přichází Šapošnikovové v září 2014 i zpráva: „Dobrý den, Eleno, zasílám žádost o návštěvu ve skladech (pokud je potřeba). V případě potřeby zašleme kopie pasů.“ Po rozkliknutí přílohy se objevila žádost Státní komise pro národní bezpečnost Republiky Tádžikistán o návštěvu ve Vrběticích a prohlídku munice. A – jak ukázalo vyšetřování – špatně napodobený podpis tádžického důstojníka.

Šapošnikovová 29. září generálovi odpovídá: „Andrušo, ahoj. Blahopřejeme k narozeninám! Chtěli bychom ti popřát osobně. Budeš na Skypu?“Averjanov, jak ostatně ukazuje policejní pátrací databáze, se skutečně narodil v tento den. Averjanov později Šapošnikovové odpovídá: „Děkuji, dnes se uslyšíme.“

Následuje už zmíněný prodloužený víkend v Lisabonu ve složení: Šapošnikovovi, jejich dcera a generál.

Šapošnikovobi při prvním výslechu v roce 2021 setkání s generálem zapřeli, stejně tak jakoukoli komunikaci. Uvedli, že Averjanova vůbec neznají. Loni v březnu výpověď změnili, policistům přečetli písemné prohlášení, v němž uvedli, že Averjanova poznali už kolem roku 2011 při obchodech se zbraněmi.

„S Averjanovem a jeho manželkou se setkávali v Moskvě, chodili do divadla, na vernisáž obrazů. Byli na společné dovolené na Kypru. U nich v Řecku Averjanov nebyl, pokud cestoval do Soluně, měl podle ní jet nejméně jednou navštívit klášter na hoře Athos,“ tlumočí policejní usnesení verzi Šapošnikovových.

A Lisabon? Podle Šapošnikovových jen společně chodili po výletech a na večeře, povídali si o historii, o dětech a o rodině. Averjanov také zařídil mikrobus s ukrajinským řidičem.

Se Šapošnikovovou se Seznam Zprávám nepodařilo spojit. Podle dostupných informací žije na Chalkidiki – zůstala tam poté, co její manžel Nikolaj Šapošnikov letos v únoru zemřel (o tom ještě bude zmínka). „Má novinářů dost,“ odpovídá syn Pavel na žádost o zprostředkování kontaktu.

Majitel firmy Imex Group dnes ujišťuje, že o napojení Šapošnikovových na Rusy neměl potuchy. „V žádném případě o tom vedení firmy nevědělo,“ vzkazuje přes advokáta Ondruše.

V sobotu 11. října 2014 přilétají linkou z Moskvy na pražské Letiště Václava Havla dva turisté. Na pasové kontrole ukazují v 9:48 pasy na jména Alexander Petrov a Ruslan Boširov. Ubytovávají se na hotelové lodi, kterou si objednali s předstihem online. Podle svědků, s nimiž později mluví policisté, působili nenápadně. A také skromně: Nevadí jim výhled z okna do zdi místo na panorama Hradčan.

Petrov s Boširovem na sebe evidentně nechtěli upozorňovat, protože turistická víza ve falešných pasech byla jen krytím ruské vojenské rozvědky. Agenti Alexander Miškin a Anatolij Čepiga přicestovali do Česka, aby podle dnešních závěrů vyšetřování o pár dní později nepozorovaně vnikli do vrbětického skladu a umístili tam výbušný systém.

Přesto neodolají a zaflirtují si s ukrajinskými turistkami – pod legendou, že jsou obchodníci s doplňky stravy. Jedna z žen pak založila Boširovovi (tedy agentu Čepigovi) profil na facebooku, aby s ním mohla dál komunikovat. Dostupný je i dnes, včetně úvodní fotky Staroměstského náměstí.

Den před příletem agentů do Prahy přichází Petru Bernatíkovi, majiteli firmy Imex Group, e-mailem naskenované pasy dvou obchodníků se zbraněmi z Tádžikistánu. Mají zájem se podívat do vrbětického skladu, takže se museli předem nahlásit a prokázat doklady.

Na první pohled je to běžná věc, ve zbrojařské branži obvykle firmy vysílají své lidi na obhlídku zboží. Tuhle návštěvu od začátku zajišťoval Nikolaj Šapošnikov jako zaměstnanec Imex Group.

Šapošnikov se 10. října 2014, šest dní před explozí, setkává ve vinárně Na Roli v moravskoslezském Petřvaldu se svým šéfem Bernatíkem mladším. Ve stejný den přistává v mailové schránce společnosti, kterou používal právě Bernatík, zpráva z adresy vitazi31@gmail.com, již používal generál GRU Averjanov.

Zpráva obsahovala pouze předmět „Pasport“ a přílohy nazvané 1.jpg a 2.jpg s fotokopiemi tádžického pasu a moldavského pasu tádžických obchodníků, ve skutečnosti ruských rozvědčíků.

„Zpráva neobsahuje žádný text, na nic nenavazuje, před ani po ní nikdy neproběhla komunikace mezi těmito adresami a i veškerá starší komunikace s partnery z Tádžikistánu probíhala jiným způsobem,“ komentuje to policejní usnesení.

Bernatík to dnes ústy svého advokáta vysvětluje tak, že neměl důvod pátrat, z jaké adresy kopie pasů odešly. Měl zkrátka ohlášenou návštěvu ve skladu, pasy (bez nichž by obchodníky nebylo možné do areálu pustit) dorazily – víc nebylo co řešit.

Mimochodem, neexistuje důkaz, že obchodníci-agenti do areálu vkročili. Podle firmy Imex Group na dojednanou návštěvu nedorazili.

Policisty však tohle vše utvrdilo v podezření, že Bernatík z Imex Group mohl mít s plánováním útoku na munici ve Vrběticích společného víc, než byl ochoten přiznat. Podivné jim přišlo také Bernatíkovo chování v čase před výbuchy: Ve středu 15. října, den před první explozí, přijel Bernatík osobně do vrbětického skladu, což bylo podle svědků neobvyklé. Překvapilo to i vrátné.

Zvláštní podle detektivů bylo i to, že ten den dostali všichni brigádníci pracující ve skladu volno. A na místě se nepohybovali ani jiní zaměstnanci firmy.

„Petr Bernatík mladší nikdy u výslechu hodnověrně nevysvětlil, proč byl dne 15. 10. 2014 ve skladech sám, přestože, jak opakovaně uváděl on i další osoby, bylo ve skladech hodně práce s přípravou zboží k vyskladnění a nelogicky nebyly jeho návštěvě přítomny osoby zodpovědné za uskladněné zboží, které jediné měly detailní přehled o jeho uložení a které byly jinak vždy při jeho návštěvách přítomny,“ píše se v policejním usnesení.

Je třeba zopakovat, že Bernatík s novináři nemluví, všechny dotazy zodpovídá jeho advokát Ondruš, který vysvětluje (stejně jako to Bernatík podle policejního usnesení řekl při výslechu), že policejní podezření jsou lichá.

Podle advokáta je pravda, že Bernatík byl před výbuchem ve skladu, ale prý jen proto, aby si osobně prověřil, že munice je připravena k vyskladnění. Další dva zaměstnanci měli v té době práci s papírováním v Ostravě.

Bernatík přes advokáta jednoznačně jakoukoli spolupráci s agenty popřel. I to, jak naznačuje policie v usnesení, že mohl Čepigu s Miškinem tajně provézt do areálu ve svém autě, protože vrátní jeho vůz nekontrolovali.

„Proč by to dělal? Proč by takhle riskoval? Ten areál nebyl nijak zvlášť zabezpečený. Bývalo by bylo jednodušší, kdyby se ti dva agenti dostali ke skladu někde dírou v plotě,“ namítá advokát Ondruš.

Finální výsledek vyšetřování zní, že někdo z Imex Group agentům pomáhal. „Policejní orgán dále považuje za prokázané, že výbuchy by nemohly být naplánovány a provedeny bez součinnosti pracovníků společnosti Imex Group,“ shrnují policisté.

V usnesení přímo nepíší, jestli myslí Šapošnikova či Bernatíka. Z celkového vyznění dokumentu je však zřejmé, že nevěří ani jednomu. Petra Bernatíka v únoru 2021 policie zadržela na 48 hodin, ale neobvinila ho.

Obchodníci se zbraněmi musejí mít podle zákona speciální licenci od Ministerstva průmyslu a obchodu. Jedině tak smějí vyvážet zbraně do zahraničí. Ministerstvo nechce sdělit, jestli licence Imex Group – s ohledem na události kolem Vrbětic a policejní podezření – byla nebo je v ohrožení.

„Bližší informace k licencím ke konkrétním zahraničním obchodům s vojenským materiálem nelze s ohledem na zahraničněpolitické a bezpečnostní zájmy poskytovat,“ říká mluvčí úřadu Miluše Trefancová. Podle advokáta Ondruše, zástupce firmy, Imex Group nikdy neměl s licencí kvůli Vrběticím problém.

Ve čtvrtek 16. října 2014 kolem půl desáté dopoledne se ozývá ze skladu číslo 16 ohlušující rána a následují další exploze. V budově je v té době uloženo 50 tun munice, kterou výbuch odhodil do vzdálenosti až 800 metrů. Dva zaměstnanci firmy Imex Group byli na místě mrtví. Podle policie patrně otevřeli jednu z beden připravených na expedici, spustili tím nástražné zařízení a došlo k tragédii.

V tentýž den, jak zjistili později policisté, agenti Anatolij Čepiga a Alexander Miškin odlétají z vídeňského letiště zpět do Moskvy. A ze Slovenska se stahují další agenti, kteří zřejmě akci na dálku jistili. Jako například už několikrát zmíněný generál Averjanov nebo Alexej Kapinos, s nímž dokonce manželé Šapošnikovi před výbuchy trávili několik dní v lázních na Slovensku.

Zdroj z okruhu Šapošnikovových potvrzuje, že se s Kapinosem znali ještě z Ukrajiny. Seznámil je zřejmě otec Eleny, bývalý voják. Kapinos údajně před rodinou vystupoval jako státní úředník, nejspíš z Ministerstva životního prostředí.

Podle svědectví zdroje Seznam Zpráv, který v roce 2014 působil na vysokém postu ve státní správě, na Ministerstvu obrany ihned po výbuších padaly pochybnosti o roli Nikolaje Šapošnikova, jehož aktivity, jak dnes uvádí více zdrojů, v té době sledovaly tajné služby po dobu několika let. A stejně tak rychle se objevila nejpravděpodobnější verze explozí: cílený útok zvenčí.

„Věděli jsme, že to nebouchlo jen tak. A jméno Šapošnikov tam padalo také,“ potvrzuje jeden z těchto zdrojů.

Vyšetřovatelé přesto ani nyní nevědí, co přesně výbuch způsobilo. Protože stopy zničily exploze a požár. Z nepřímých důkazů dovozují, že došlo k chybě: Munice neměla vybouchnout ve Vrběticích, ale až při transportu mimo republiku.

Tak trochu záhadou je pak druhý výbuch skladu číslo 12, který následoval po šesti týdnech od říjnové exploze. Policisté se domnívají, že i tam byl ukrytý nějaký iniciační systém. Nevysvětlují, proč se na něj nepřišlo po prvním výbuchu, kdy pyrotechnici prohledávali areál i sklady.

Advokát firmy Ondruš říká, že je zvědavý na pyrotechnické posudky, jež jsou podle policejního usnesení součástí spisu, do nějž ale firma Imex Group zatím nemá přístup. Podle Ondruše totiž typ munice, která explodovala ve Vrběticích, snese drsné zacházení. Neodpálí se jen tím, že s ní třeba někdo uhodí o zem. Ale vybouchne intenzivním sálavým žárem – například při požáru.

Sedmačtyřicetistránkový dokument, jímž policisté vrbětický případ koncem dubna odložili bez obvinění (avšak se závěrem o jasné vině Ruska), končí větou: „Ohledně výše popsané i další zde neuvedené činnosti českých občanů bude vydáno samostatné rozhodnutí.“

Přeloženo: Na Miškina s Čepigou nedosáheme, protože je Rusko logicky chrání. Jejich šéf Averjanov navíc povýšil na zástupce ředitele vojenské rozvědky GRU. Teoreticky je možné, že ta trochu tajemná věta z policejního usnesení znamená, že detektivové o zahájení stíhání uvažují. V úvahu připadá teoreticky Bernatík z Imex Group – u něj však policie nemá žádné přímé důkazy, že se na výbuších podílel, nebo že byl ve spojení s agenty.

A Bernatík přes svého advokáta jakýkoli podíl na explozi jednoznačně popírá. Podle oslovených právníků pak zbývá – opět v teoretické rovině – už jedině Šapošnikovová pro nějaký trestný čin související s vyzrazováním informací ruské straně. Nabízí se například vyzvědačství, nejméně v posledních padesáti letech fakticky nepoužívaný paragraf.

Ostatně v policejním usnesení se píše, že vyšetřovatelé už v lednu 2022 rozšířili trestní řízení právě o zločin vyzvědačství, kterého se měli dopustit Nikolaj Šapošnikov s manželkou Elenou. „Tím, že úmyslně napomáhali ruské vojenské rozvědce Hlavní správě generálního štábu Ozbrojených sil Ruské federace (dále jen GRU), a to i ve vztahu k výbuchům v muničních skladech ve Vrběticích,“ píše se v materiálu. Jak tato fáze vyšetřování dopadla, ale dál uvedeno není. Je proto možné, že toto vyšetřování ještě neskončilo.

Nikolaj Šapošnikov je už tři měsíce po smrti, zemřel náhle v Řecku. Podle Deníku N chtěli čeští policisté pitvou prověřit, zda ho Rusové nemohli otrávit. Dozorující státní zástupce Martin Malůš ale jejich žádost o mezinárodní spolupráci nepodal, protože to nepovažoval za důležité.

Řečtí lékaři tak podle informací Seznam Zpráv provedli jen běžnou zdravotní pitvu bez laboratorních testů na jedy. Konstatovali, že příčinou smrti byla zástava srdce.

Elena Šapošnikovová od té doby zůstala v Řecku. „Ona sem nechce, protože tam taťku pohřbila. Takže chodí na hřbitov každý den a truchlí,“ říká syn Pavel Šapošnikov. Na vteřinu nepřipouští, že rodiče by bývali mohli mít s vrbětickými výbuchy něco společného. Ani že se stýkali s ruskými agenty. Slovo „kecy“ z úvodu článku – na adresu policie i novinářů – zaznívá v rozhovoru se Seznam Zprávami mnohokrát.

Pavel Šapošnikov namítá, že příběh o jeho rodičích jako lidech pracujících pro Rusko nedává smysl. Hlavně vůli údajným, a už naznačeným, nuzným začátkům rodiny v 90. letech. Neboli v synově logice: Kdyby byli Šapošnikovovi bývali od začátku vysazeni do Česka ruskými tajnými službami, jistě by jim Rusko poskytlo lepší finanční zabezpečení.

A totéž po Vrběticích. „Kdyby byla maminka takový super agent, už by ji stáhli zpátky do Ruska, ne? Řekli by: Děkujeme za super práci, dostala by nějakou tu hvězdu, jste zasloužilá hrdinka, tady máte baráček a pět tisíc eur důchod. A dožijte si v klidu. To se nestalo,“ říká Pavel o matce, která tráví důchod v řecké vile ležící kilometr a půl od pláže Egejského moře.

Šapošnikovová dala přitom loni tenhle dům – umístěný uprostřed zeleně – do nabídky realitní kanceláři: za víc než 70 milionů korun.