Poslanec Bendl i neúspěšní kandidáti TOP 09. Kdo radí ministrům?

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

Na patnácti ministerstvech, která po urgencích odpověděla, pracuje dohromady 79 poradců. Někteří berou padesát tisíc měsíčně nebo mají i více než 600 korun na hodinu, jiní pracují pro stát zdarma.

A jsou mezi nimi jména, která na první pohled budí zájem.

Jde třeba o bývalého ministra zemědělství, exhejtmana Středočeského kraje a současného poslance Petra Bendla (ODS). Ten radí ministru zemědělství Zdeňkovi Nekulovi (KDU-ČSL) od poloviny března v oblasti „rostlinné a živočišné výroby“.

„Myslím, že radím ve všem, čím se resort zabývá. Momentálně jsem řešil řadu věcí, které se týkají problematiky sucha, používání přípravků na rostliny, věci evropského charakteru, strategický plán společné zemědělské politiky. Bylo to asi devět témat,“ popsal pro server Seznam Zprávy.

Kromě více než 90tisícového poslaneckého platu si tak vydělá i další peníze za poradenskou činnost. Kolik přesně dostává, ministerstvo nesdělilo. A ani on sám si prý z hlavy přesnou částku nepamatoval. „Mám tam paušál. Nevím přesně, kolik to je, asi 300 korun na hodinu,“ odvětil. Zároveň si nemyslí, že by byl dvakrát placený za stejnou práci.

Spolu s ním dává doporučení ministrovi třeba šéf Ústavu zemědělské ekonomiky a informací Štěpán Kala, předseda Asociace soukromého zemědělství Jaroslav Šebek, ředitel Zemědělského svazu Jan Ulrich, prezidentka Potravinářské komory Dana Večeřová nebo vinař Josef Valihrach ml. Jakou dostávají odměnu, resort neuvedl.

V tabulce najdete přehled poradců jednotlivých ministrů s datumem jejich nástupu na resort:

Bendl není jediným exministrem, který na seznamu figuruje. Šéfovi resortu zdravotnictví Vlastimilu Válkovi (TOP 09) dává mimo jiné doporučení jeho předchůdce a primář v brněnské nemocnici Jan Blatný. Ten podle serveru iDnes.cz pomáhá ministrovi v oblasti pediatrie.

Na rozdíl od Bendla ale Blatný – stejně jako ostatní poradci pod Válkovým vedením – nedostává za svou pomoc žádný honorář.

Kromě něj s ministrem Válkem spolupracuje například etik a kněz Marek Orko Vácha, jeden z předních brněnských onkologů Jiří Vorlíček, vedoucí nemocniční lékárny ve Fakultní nemocnici Brno Šárka Kozáková, předsedkyně České asociace sester Martina Šochmanová nebo kandidát na hejtmana Pardubického kraje a exposlanec Jiří Skalický, který je momentálně pověřen vedením Pardubické nemocnice.

A jako ministr v minulosti působil i poradce na resortu životního prostředí Ladislav Ambrozek. Na své bývalé působiště se vrátil po 16 letech a aféře s poslaneckými náhradami, kvůli které přišel v roce 2010 o místo vicehejtmana Jihomoravského kraje. Podle Hospodářských novin totiž nedokázal vysvětlit, kde vzal deset milionů na stavbu domu.

Až později přiznal, že část náhrad, které mají usnadnit zákonodárcům práci, skutečně použil k soukromým účelům.

Podle údajů, které server Seznam Zprávy získal s pomocí zákona o svobodném přístupu k informacím, mu resort ministryně Anny Hubáčkové (za KDU-ČSL) platí 500 korun na hodinu, a je tak nejlépe placeným poradcem na ministerstvu. Další z nich – mimochodem manžel poslankyně ANO Jany Mračkové Vildumetzové – Jan Mraček dostává 350 korun za hodinu, a jeho kolega Ladislav Miko dokonce vůbec nic.

Jiná jména na první pohled nemusí být známá, jejich minulost ale poutá pozornost. Patří mezi ně i bývalý policista Jaroslav Vodný.

Jako poradce v otázkách bezpečnosti si ho před několika lety vybral i exministr obrany Lubomír Metnar (za ANO). Navíc pro něj podle tehdejších vyjádření resortu zpracovával i stanoviska k Vojenské policii.

Nic z toho mu nebránilo, aby si ho letos v lednu zvolil za poradce také současný místopředseda vlády a ministr vnitra Vít Rakušan (STAN). „Na pana Vodného jsem měl velmi dobré reference jako na člověka, který zná prostředí Policie ČR a je schopen připravovat kvalifikované podklady, což se jednoznačně potvrdilo,“ vysvětlil Rakušan pro server Seznam Zprávy.

Mezi třemi resorty se přesouval i poradce ministryně pro vědu, výzkum a inovace Pavel Doleček. Ten od roku 2014 působil na ministerstvu školství, kde nejdřív pracoval jako referent odboru vysokých škol a v dobách ministra Roberta Plagy (za ANO) se z něj stal náměstek ve stejném odvětví.

Letos v březnu se přesunul do týmu ministryně pro vědu, výzkum a inovace Heleny Langšádlové (TOP 09). „Protože agenda mého úřadu je těsně spojená s resortem Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy, vybrala jsem si ho zejména kvůli jeho odbornosti ve sféře univerzitního výzkumu,“ vysvětlila svou volbu.

Kromě něj na resortu pracují i čtyři spolustraníci ministryně Langšádlové, kteří v minulosti neúspěšně kandidovali ve volbách do parlamentu i zastupitelstev. Jde o bývalou děkanku brněnského Vysokého učení technického Annu Putnovou, experta na dotační problematiku Reda Ifraha a členku think-tanku TOPAZ Terezii Radoměřskou. Výzkumný pracovník Patrik Budský je potom člen regionálního výboru TOP 09 na Praze 11.

Jejich politické preference ale podle Langšádlové nehrály roli. „Při výběru jsem se zaměřila na jejich odbornost, zkušenost a schopnost se orientovat v problematikách, které jsou pro vědu, výzkum a inovace stěžejní,“ tvrdí. A dodává, že nemá oddělení parlamentní a vládní agendy, a tak její poradci „zastřešují i tuto práci“.

Server Seznam Zprávy na základě zákona o svobodném přístupu k informacím navíc zjistil, že se výrazně různí i odměny, které poradci na resortech dostávají.

Třeba už zmíněný Jaroslav Vodný z resortu vnitra dostává měsíčně 50 tisíc korun. Stejně dostává i jeho kolega a právník Michal Sniehotta. Podobná výplata – 48 tisíc korun – chodí na účet i dvěma poradcům ministra financí Zbyňka Stanjury (ODS), a to zdravotnici a stranické kolegyni Lence Kohoutové a Martinu Šamajovi.

Odměny se mezi sebou nicméně těžko porovnávají, jelikož některé resorty je odmítly zveřejnit. A i mezi těmi, které údaje poskytly, jsou odlišnosti. Některé úřady uvádějí mzdu za měsíc, jiné zase hodinový honorář.

A podobně problematické bylo i samotné získávání informací. Ačkoli redakce zaslala stejnou žádost na všech 17 resortů, jejich odpovědi se výrazně lišily. Některé vyžadovaly takzvaný test proporcionality, ve kterém musí novinář vysvětlit, proč informace potřebuje a jestli je jejich získání ve veřejném zájmu. Některé poslaly jen část informací a doplnily je až po urgencích.

Ministerstvo kultury potom odmítlo zveřejnit jména poradců a odkázalo na přehled poradců, poradních orgánů a jejich členů, který musí resorty vyvěšovat na svých stránkách dvakrát do roka. A Ministerstvo dopravy se stejným odůvodnění nezaslalo i přes žádost o doplnění žádné údaje.