Finta s pár metry. Z nelegálních billboardů udělal nedotknutelný byznys

České silnice lemují stovky nelegálních billboardů. Reklamní plachty na lehkých kovových konstrukcích stojí často jen desítky centimetrů od silnice a na místě je drží tenká kovová tyčka zatlučená do země. Nemají povolení úřadů, jejich majitel neplatí nikomu nájem.

„Nelze ani vyloučit, že v případě střetu vyšší rychlostí může dojít k průniku konstrukce billboardu do interiéru vozidla. Což by mohlo mít vážné následky na zdraví řidiče či spolujezdců,“ říká o těchto billboardech šéf BESIP Tomáš Neřold.

Billboardy blízko silnic jsou přitom už od roku 2017 zakázané – u dálnic ve vzdálenosti do 250 metrů, u silnic první třídy do 50 metrů a u silnic druhé a třetí třídy do 15 metrů od vozovky (mimo souvisle zastavenou oblast).

Starostové obcí, na jejichž pozemcích firma Eurobillboard spojená s podnikatelem Antonem Fischerem prodává reklamní plochu na billboardech, jsou ale bezmocní. Odstranit nezákonnou reklamu zákonnou cestou totiž trvá dlouhé měsíce. Když se to podaří, firma billboardy posune o několik metrů. A úřední kolečko začíná nanovo.

„Mám několik záznamů, kdy naši hasiči likvidovali jeho billboard, protože na konci léta za velkého větru ulétl a skončil na komunikaci, jindy skončil mimo komunikaci ve strouze, to byla klika. Je to otázka času, než se něco stane a někomu to vlétne do auta. Samozřejmě je to všechno v rozporu se zákonem o pozemních komunikacích, protože to nestojí 15 metrů od osy komunikace. Navíc to tam stojí načerno,“ říká starosta středočeských Čestlic Martin Diviš.

Anton Fischer však tvrdí, že se samotnými billboardy nemá nic společného – pouze si pronajímá jejich plochu, kterou dále nabízí.

Původem je Slovák, svoje podnikání ale Anton Fischer ukotvil v Českých Budějovicích. Před sedmi lety na sebe upozornil širší veřejnost, když coby největší dealer vozů Hyundai v Česku organizoval protest proti Vladimíru Vošickému, šéfovi českého zastoupení společnosti Huyndai.

Na obchodování s auty navázal několika dalšími podniky, které dnes prezentuje na stránce fischer-holding.cz těmito slovy:

„Skupina Fischer Holding je rodinná firma, která zastřešuje společnosti Apartmány Chorvátsko s. r. o., Penzion Fischer CZ s. r. o., Eurobillboard, Secure Home CB s. r. o., Imperial Club a další.“

Ve skutečnosti ale obchodní rejstřík firmu „Fischer Holding“ nezná. Jde o výčet společností, ve kterých Anton Fischer donedávna figuroval jako majitel či jednatel. Všechny ale opustil. Apartmány Chorvátsko s. r. o. a Penzion Fischer CZ  loni v květnu 2021, Eurobillboard CZ už v lednu, Secure Home v roce 2019 a Imperial Club ještě o rok dříve.

Anton Fischer, osmačtyřicetiletý rodák z Bánské Bystrice, tak už dnes oficiálně není svázaný s žádnou firmou. Rodinné podnikání zaštiťuje především jeho třiadvacetiletý syn Oliver Fischer.

K nelegálním billboardům se však ani Anton Fischer, ani jeho syn Oliver neznají. Oficiálně si je pronajímají od cizí firmy.

„My neprovozujeme billboardy, my máme na těch stojanech pronajaté reklamní plochy. Jsme reklamní agentura, máme databázi různých dodavatelů reklamních ploch, které sdružujeme a přeprodáváme koncovým zákazníkům,“ říká Oliver Fischer, dnešní jednatel společnosti Eurobillboard Group, ze které jeho otec loni odešel.

Odpovědnost tak Fischerovi přehazují na firmu vlastnící reklamní plochy. Z pátrání Seznam Zpráv však vyplývá, že jsou s ní úzce spjati.

V současnosti jsou na kovových konstrukcích billboardů nálepky, podle kterých je vlastníkem billboardu firma Reklam Reality. Od letošního srpna je jejím polovičním majitelem dvaadvacetiletý Tomáš Plánský z Českých Budějovic.

Druhou polovinu vlastní společnost Secure Home Private, kterou rovněž vlastní Plánský. Dříve ale patřila Antonu Fischerovi. 

Navíc Reklam Reality sídlí na stejné adrese jako firmy Secure Home Private nebo Penzion Fischer CZ, což jsou dvě bývalé firmy Antona Fischera. Nyní s nimi nikdo z Fischerů nemá oficiálně žádnou vazbu – jsou napsané na Tomáše Plánského. Fischerovi se k nim ale stále hlásí na svém webu.

Dům, kde firma sídlí, vlastní manželka Antona Fischera a Fischerovi v něm zřejmě provozovali penzion. Momentálně je celý dům na prodej, jak hlásá plachta na fasádě i vzkaz přilepený na vchodových dveřích. Nechybí ani kontaktní číslo – telefon na Antona Fischera.

V domě sídlí dvě malé prodejny. Obsluha v obou z nich shodně tvrdí, že o společnosti Reklam Reality nikdy neslyšeli a Tomáše Plánského neznají. Nápis Reklam Reality ani jméno Plánský není ani na žádném z několika zvonků.

Pouze na jedné z poštovních schránek je logo firmy Secure Home, doplněné logem Fischer Holding a nápisem ‚zodp. zást. Anton Fischer‘. Ten dříve firmu vlastnil.

I přes tyto stopy Anton Fischer popírá, že by měl s firmou Reklam Reality cokoliv společného.

„Když tam máte uvedené, že vlastník a provozovatel (billboardů) je Reklam Reality s. r. o., tak potom absolutně nechápu, proč mi voláte. Jak můžou být naše?“ říká o nelegálních billboardech bývalý prodejce aut.

Redakce se pokusila Tomáše Plánského zastihnout alespoň v místě jeho bydliště, ale neúspěšně. Žádné další kontaktní údaje nejsou veřejně dohledatelné.

Nálepky na kovových konstrukcích se postupem času střídají. Jako „vlastník“ už posloužily společnosti Edge Reality nebo Komerz Billboard. Na billboardech jsou vidět staré stržené nálepky přelepené přes sebe, v některých případech jsou dokonce čitelné i starší nálepky.

Firma nekomunikuje s úřady a neposlouchá výzvy k odstranění billboardů. Když „majitel“ billboardů nastřádá určitý počet pokut od úřadů, společnost skončí v likvidaci, aniž by se pohledávku podařilo zajistit.

To je případ společnosti Komerz Billboard, přes kterou společnost Eurobillboard nabízela reklamu na jihu Čech, jak už před šesti lety zaznamenaly Hospodářské noviny. Firma s údajným sídlem na Žižkově nebyla v Praze k nalezení.

„Když se ŘSD začalo na podnět redakce zajímat o reklamu na Lipno, nechal Anton Fischer státní úředníky poslat dopis pro tajemnou společnost Kommerz Billboard do svého penzionu, kde údajně nově firma sídlí,“ psal v roce 2016 deník. Na penzionu je ostatně schránka označená Kommerz Reality dodnes.

Magistrát Českých Budějovic se později pokoušel od společnosti Komerz Billboard vymoct za pokuty a náklady řízení celkem 1 961 000 korun. Mezi věřitele se přihlásil i Městský soud v Praze, Obvodní soud pro Prahu 3, Celní úřad pro hl. m. Praha (pokuta a náklady řízení za 2 158 000 korun), Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových, Jihomoravský kraj, Benešov a Krumlov. Celková částka – více než 4 miliony korun. Nikdo ale žádné peníze nezískal, společnost skončila v likvidaci. Likvidátor Pavel Čižkovský k tomu poznamenal:

„Likvidátor sděluje, že v rámci prověrky majetkových poměrů likvidované společnosti se na likvidátora obrátily osoby s tvrzením, že likvidovaná společnost je údajným vlastníkem silničních billboardů. Tuto skutečnost ale nebylo jak ověřit, protože likvidátor nemá k dispozici účetnictví. Současně bylo zjištěno, že v rámci dříve vedené exekuce byly tyto billboardy (zřejmě jen některé z nich) postiženy, avšak bylo zjištěno, že jsou prakticky bezcenné. Je tedy zřejmé, že zde není žádný majetek, jehož hodnota by mohla sloužit k uspokojení pohledávek věřitelů,“ poznamenal advokát ve zprávě o likvidaci společnosti Komerz Billboard.

Podobné je to s firmou Edge Reality. Základní kapitál této společnosti je 6000 korun. Centrální evidence exekucí uvádí, že jsou proti ní vedené tři exekuce, přičemž u té třetí činí vymáhaná částka k 24. listopadu přesně 167 763,50 korun.

Kromě toho není na internetu o firmě Edge Reality mnoho stop. Ovšem s jednou výjimkou. Společnost Edge Reality posílala dotazy městským úřadům, kam nechaly odvézt desítky jejích billboardů. Pod dotazem je podepsaný jednatel firmy Jan Strohmayer. Odpovědi úřadů jsou dostupné on-line.

Firma dotazy doprovodila i bohatou obrazovou přílohou. Například dotaz určený městské části Praha-Nedvězí zahrnuje fotky 55 nelegálních billboardů, které Praha nechala odstranit. Tři billboardy na fotkách jsou pronajaté inzerentům. Na zbylých 52 billboardech je nabídka společnosti Eurobillboard s telefonním číslem Olivera Fischera.

Centrální evidence exekucí registruje třináct pravomocných exekucí vůči Janu Strohmayerovi, jednateli dnes už neexistující firmy Komerz Billboard. Hned u první z nich, exekuce z roku 2011, se píše: aktuální vymáhaná částka k 12. 07. 2022 je 601 674 korun.

Podstata bezmocnosti českých úřadů tedy spočívá v tom, že kvůli billboardům, které hyzdí okolí českých silnic a ohrožují řidiče, pokutují firmy Edge Reality, Komerz Billboard nebo Reklam Reality. Ty ale na výzvy nereagují a končí v likvidaci. A zatímco tahanice běží, Oliver Fischer si nelegální reklamní plochu pronajímá a prodává ji zájemcům.

Pátrání Seznam Zpráv však ukázalo, že rodinná firma Fischerových Eurobillboard má v reálu s billboardy společného víc než samotný pronájem reklamní plochy.

Například dodávka s vlekem, kterou zaměstnanci jezdí instalovat nebo přemisťovat billboardy, má na držáku registrační značky reklamu společnosti Eurobillboard.cz. Pokud s ní zaměstnanci nestěhují billboardy, parkuje před domem patřícím Antonu Fischerovi na jeho pozemku, jak dokazuje i aktuální fotka z webu Mapy.cz.

Když Technická správa komunikací uskladnila některé nelegální billboardy, přijel si je do skladu vyzvednout – Oliver Fischer. Tak to alespoň stojí ve vyjádření TSK vyžádaném podle zákona o svobodném přístupu k informacím.

Že instalaci billboardů přímo řídí Anton Fischer, potvrzují i někteří starostové, na jejichž pozemku firma podniká. Starostka Prahy-Petrovic byla náhodně svědkem toho, jak firemní zaměstnanci instalují na pozemku její obce nelegální billboard.

„Je to hlavní komunikace, v podstatě denně kolem jezdím autem. Viděla jsem, jak u silnice stojí dodávka, modrý mercedes. Na vleku měli obrovskou železnou konstrukci a jali se to tam instalovat,“ popisuje starostka Olga Hromasová.

Zavolala městskou i státní policii, ta ale nezasáhla.

„Oni jim řekli, že jsou najatí a mají to tam prostě instalovat. Zavolali přímo pana Fischera a ten řekl, že tam má nájemní smlouvu, ať to tam nainstalují, což se také stalo,“ říká Hormasová.

Jak se ukázalo, žádná nájemní smlouva neexistovala. Po měsících zdlouhavého jednání s úřady se dostavil očekávaný výsledek – firma přemístila billboard na vedlejší pozemek, který spadá pod Prahu 11.

„Volala jsem na úřad Prahy 11, co s tím udělali. Na stavebním odboru mi příslušná referentka řekla, že se to snaží řešit, ale že se jim s tou firmou nedaří komunikovat,“ říká starostka Hromasová.

Podobnou zkušenost má i starosta středočeských Čestlic. V březnu 2021 požádal příslušný odbor dopravy v Říčanech o odstranění tří nelegálních billboardů na pozemku své obce. Po tři čtvrtě roce úřad vydal rozhodnutí o jejich odstranění, na místě se ale obratem objevil další billboard.

„Volal jsem na krajskou správu cestmistrovi, zda odstranili opravdu všechny billboardy. On mi to potvrdil. Já jsem mu říkal, že tam je jeden znovu zpátky. Domluvili jsme se, že naši techničtí pracovníci tenhle billboard vezmou, rozebereme ho a necháme ho uskladnit u nás. A oni by si ho potom odvezli. Když ale přišli techničtí pracovníci obce, tak tam hned přijel pan Anton Fischer, který už tady kroužil a hlídal si, kdo mu rozebírá billboardy,“ říká starosta Diviš.

Technici zavolali starostu. Fischer zavolal policii a začal si scénu natáčet.

„Policistům jsem ukazoval vydanou výzvu, říkal jsem jim, že pan Fischer to neodstranil, že jsem se domluvil s cestmistrem a že to tedy odstraňujeme my, že to uchováme, aby si to mohl nepoškozené vyzvednout,“ popisuje starosta.

Všechno ale dopadlo jinak. Zaměstnanci radnice museli billboard uvést do původního stavu a starostu policisté odvezli na obvodní oddělení k podání vysvětlení kvůli zásahu do cizího majetku.

„Za tu dobu už Říčany vydaly několik výzev k odstranění těch billboardů společnosti Edge. Myslím, že tam byla vyměřená i nějaká pokuta. Pan Fischer nelenil, těch společností má založeno víc, a znovu dal billboardy na podobná místa,“ popisuje starosta.

Jak se ale Anton Fischer ocitnul na místě, kde zaměstnanci radnice odstraňovali nelegálně umístěné billboardy ‚úplně cizí‘ firmy?

„Já jsem tam byl jako člověk najatý na hlídání billboardů společností Secure Home,“ říká Fischer.

Společnost Eurobillboard Group nabízí na svých internetových stránkách 287 billboardů na lehkých kovových konstrukcích. Údaje nejsou veřejně přístupné – firma je ukazuje pouze zájemcům o nákup reklamy. Pro ostatní je katalog chráněný heslem.

Z inzerovaných 287 reklamních ploch stojí podle katalogu naprostá většina 3500 korun měsíčně bez DPH, několik málo ploch stojí 4000 a dva billboardy je možné si pronajmout za 4500 korun měsíčně. Minimální doba pronájmu je 6 měsíců. K 25. listopadu 2022 bylo 184 billboardů pronajatých a 103 volných k pronajmutí. V praxi je pronájem o něco levnější – v e-mailové nabídce zájemcům o pronájem firma udává cifru 2500 korun měsíčně bez DPH a stejná cifra zdobí také aktuálně prázdné billboardy.

Jednoduchým výpočtem lze odhadnout, o jak velký byznys se jedná: 184 aktuálně pronajatých billboardů, každý je oboustranný, každá strana stojí nejméně 2500 korun měsíčně. Prostým násobením dojdeme k částce 920 000 korun měsíčně.

V Praze se agendě nelegálních billboardům dlouhodobě věnuje Kristýna Drápalová, asistentka radního pro dopravu Adama Scheinherra a nově také zastupitelka za Prahu sobě.

„S panem Fischerem máme v Praze dlouhodobou zkušenost. Opakovaně, bez jakéhokoliv povolení umísťuje nelegální billboardy. Měl poměrně dobře ošetřenou metodu – pokaždé, když mu úřad poslal výzvu k odstranění, tak billboard posunul o několik metrů, aby stál na jiné parcele, a muselo se všechno vyřizovat od začátku,“ popisuje Drápalová.

Pražské úřady řešily i případ, kdy firma pokácela několik stromů, aby na její ilegální billboard bylo lépe vidět, kauzu tehdy zaznamenal i deník Blesk.

„Když se jedná o menší nosiče, které se dají odstranit bez zničení, tak je odvezeme do skladu. Tam si je firma může vyzvednout, pokud zaplatí za skladnění. Pokud je to větší nosič, který je nutné před odvozem rozřezat, tak to musí posvětit ještě jeden magistrátní odbor, tam je to trochu pomalejší. Je to takový plevel, který se pořád někde objevuje, a který je potřeba opakovaně vytrhávat,“ říká Drápalová.

Pokud pozemek nepatří přímo městu, ale třeba Dopravnímu podniku Praha, Ředitelství silnic a dálnic nebo Úřadu pro zastupování státu ve věcem majetkových, je řešení mnohem zdlouhavější.

„Teoreticky se to dá řešit pomocí zákona o pozemních komunikacích, ale je to mnohem pomalejší. Musí proběhnout delší úřední proces. V Praze to má na starosti jediná úřednice, která to bohužel nestíhá,“ říká Drápalová.

Podobnou zkušenost má i veřejnost, která se snaží s nelegální a nebezpečnou reklamou bojovat. Jak správně postupovat, popisuje Štěpán Fiala z občanského sdružení Nechceme billboardy.

„Jsou dvě možnosti. Buď se obrátit na stavební úřad a zjistit, zda se jedná o povolenou stavbu. Pokud ne, tak podat podnět k odstranění černé stavby. Druhá možnost je obrátit se na silniční správní úřad, který musí dát vyjádření ke všem stavbám v ochranném pásmu silnic a musí je vlastně povolit,“ vysvětluje Fiala.

Jenže byznys s nelegálními billboardy jede i přes veškerou snahu aktivistů i úředníků vesele dál.

„My když nahlašujeme nelegální reklamy, tak využíváme oba způsoby. Ale v obou případech to nějakou dobu trvá. Bavíme se minimálně o týdnech, spíš o měsících a někdy i o rocích. Právě téhle malé akceschopnosti úřadů tato ne úplně férová firma dost zneužívá. I když se podaří billboard odstranit, tak ho často jenom přesunou o kousek dál, na jiný pozemek, a celý ten proces začne znova. Je to takový boj s větrnými mlýny,“ uzavírá Fiala.